Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kytarově odlehčenější díl, který sdruží pár opravdu výjimečných a žánrově neuchopitelných počinů. Čtyři nahrávky, které jsem dnes vybral mám zaryté hlavně pro jejich náladovost, které je pokaždé jiná. Často se k nim vracím hlavně díky tomu, jak zvláštně a nezávisle na mě z té naší domácí scény zírají.
B4 – Plastová okna
Snová podivnost po křídly labelu Polí5. OTK na ayahuascovém tripu. Sbírka nedefinovatelných, ale silně znejišťujících nálad, které někdo nalil do formy, neochotně obtahující elektro-experimentální šablonu. Tomáš Procházka deklamuje texty, které mi poetikou připomínají ty nejdivnější sny, které se mi zdají, když mám teploty nad 39 a mozek se mi dostává do vrtule. Stále mě ale baví se k této desce vracet a nechat ji na sebe působit. Je to jako okno do pokřivené reality z jiného časoprostoru.
FOTBAL – Moon Landing Revival
Jihočeská odpověď na MANON MEURT. Kytarová hypnóza, filtrovaná přes typickou budějickou špínu, kterou povětšinou zachytává síť sdružení Noise ASSault Agency Budweiss. Zahoďte romantické věnce z lučního kvítí, tohle je zlej shoegaze, kterej dokáže kousnout. Zapomeňte na zasněné pohledy do přírody za zvuků natahovaných nekonečných kytar, toto je zhudebněná kocovina, ve které se topíte. A ačkoliv se vás tu a tam snaží vytáhnout ženský vokál, není radno se na něj spoléhat.
DOKRUHU – Dokruhu
Je tu něco z Johnyho Cashe a něco ze SWANS. Hypnotický country, který se protáhlo popelnicí a místy přeřadí na prychedelický rock’n‘roll. Táhlé kytary, magická rozmlženost a temnota. Zvuk z Golden Hive, takže i když jsou jen tři, má to potřebnou šířku. Sebevědomá deska s vlastní tváří, která se nesnaží nikomu ani sobě nic dokazovat.
TRUE FIR – True Fir
Poprock, co by letos hrál v pátek na Fluff festu hned poté, co by skončila hlavní scéna na Psytentu, kdyby Fluff nezrušili. Proč? Protože se nám tu v jednom balíčku sešli REMEK, PRODAVAČ a PACINO a zdaleka nejen proto. V tu chvíli bych já osobně měl vše, co bych potřeboval. Klidnou chytrou kytarovku, při které si sednu do trávy a nechám se kolébat jejím devadesátkovým étosem. Kam bych chodil. Všechny ploužáky od FOO FIGHTERS sem přijdou za mnou.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.