DROM přicházejí po roce s dalším LP splitkem, tentokráte s postrockovou náladovkou TENGRI. Stejně jako nedávno zmiňované splitko s BLUES FOR THE REDSUN, i tento materiál má smysl jak hudební, tak osobní a historický. Členové obou kapel mají společné jmenovatele v minulosti, kterými bylo liberecké seskupení UNDERGROUND THEATRE, ale zdaleka nejde jen tuto vazbu. Obě kapely se skvěle doplňují i hudebně.

První stranu okupují DROM. Jejich dvacetiminutovka, rozdělená do tří skladeb, dává na odiv řemeslně skvěle zvládnuté postrockové chvění, mrazivou poetiku i plochy bažinatých kytar, nad kterými se vznáší cáry epických melodií. Všechny tyto složky jsou vybalancované tak, aby nenudily a odhalují se postupně. První kompozice „Jsi světlo, tak neboj“ na sebe vrství instrumentální nálady a pozvolna je rozvíjí. V polovině se skladba láma a morfuje do mnohem přímočařejší a ostřejší podoby, podporované řvanými vokály. Následuje drone-ambientní mezihra, kterou zakončuje téměř gore temtatická poetika. Na ni se vlastně navazuje jedenáctiminutovým opusem, kde opět defiluje skvělá post melodika, táhlá řezavost a znepokojení. DROM dospěli v prvoligovou kapelu svého žánru u nás.

"a zfetovaná děvka na stole
revolverem do vaječníků si míří...
oplodněná kulkou
v rudý květ rozkvétá
násilným aktem
na porodním stole"

TENGRI v první skladbě „Buďme jako voda, která všechno očistí“ definují hrubší kytary a melodické linky přebírají housle, které naopak celkový zvuk zjemňují. Citelné tu jsou i folkové prvky, housle propůjčují celku výpravnější nádech a dá se říci, že na jejich pozici kapela do značné míry stojí, protože kytary velmi často dělají jen poněkud toporný podmaz a vytvářejí tak dost prostoru pro hlavní roli, kterou mají v tomto případě smyčce. Fakt, že TENGRI dokáží i bez houslí stvořit dostatečně silnou kompozici, ale ukazuje druhá skladba „Buďme jako země, která všechno vydrží“, která si první dvě minuty vystačí bez houslí. V obou skladbách najdete i vokály, byť je jich jen poskrovnu a většinou se s nimi pracuje jako s dalším nástrojem. TENGRI budiž také ke cti, že se vyhýbají klasickému postrockovému klišé a snaží se najít vlastní cestu mimo vyšlapané chodníčky. Nerad pojímám článek o splitku jako porovnání dvou kapel, ale jeden rozdíl je tu slyšitelný. A tím je zvuk, ve kterém DROM mají náskok hned o několik koňských délek.

Vydavatelství Metalgate má za sebou další zajímavé splitko s DROM, které se trochu žánrově odchyluje od jejich hlavního artiklu, kterým je domácí metalová scéna. A opět jde o velmi povedené spojení dvou kapel, které mají mnoho společného, ale přesně jsou od sebe jasně rozpoznatelné.