Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prvotina „When Landscapes Bled Backwards“ athénských nekompromisních drtičů byla jedním z nejsebevědomějších deathmetalových debutů minulé dekády. S potěšením lze konstatovat, že kapela od té doby neusnula na vavřínech a na svých deskách neustále zvyšuje pomyslnou laťku kvality. Letos servíruje už čtvrtou plnohodnotnou desku a ani na té necítím sebemenší zaváhání. Recept na úspěch mají přitom SICKENING HORROR stále stejný. Spočívá v přesném vybalancování melodičnosti, techniky a syrovosti.
„Chaos Revamped“ si uchovává hrubost, přičemž pracuje s technicky náročnými aranžemi. Díky tomu si neudržuje chladný odstup jako mnoho jiných továren na smrtící kov, jež inklinují k techničtější formě žánru. I na aktuální desce jsou místa, kde principál souboru George Antipatiss s ledovým klidem předvádí prstolamné dostihy na hmatníku, ale vždy je prokládá i riffovou řezničinou, která má potřebný tlak.
Už titulní skladba „Outburst“ rozehrává partii stopek a melodických kvapíků, neustále rozvádí hlavní motiv tak, aby nenudil, nechává ho otáčet se z různých stran a posluchače zásobuje různými úhly pohledu. A když už se zdá, že by to mohl posluchač prokouknout, vetkají do skladby sólo. SICKENING HORROR tu často rozvíjejí jeden nebo dva nápady a vždy vám je ukáží z nové perspektivy bez toho, aby tyto pokusy působily jakkoliv fádně.
Více než u předchozích alb mám u „Chaos Revamped“ pocit, že v něm tepe thrashmetalové srdce, které zatěžkává deathmetalová důraznost ve zvuku, progresivní kudrlinky a hrubost ve vokálech. Hlavně u kytar ale člověku nemůže ujít poklona, kterou tu Antipatiss skládá nejenom králům progresivního death metalu konce devadesátých let, ale i thrash metalovým hrdinům.
1. Outburst
2. Fragments of Time
3. Transmutation
4. ubical Void
5. Monarch
6. Chaos Revamped
7. Dawn of the Sick
8. lacial Warfare
9. Loophole
10. Fire Imploded
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.