Jak začít recenzi na jedno z nejstěžejnějších děl v dějinách black metalu? MAYHEM. Zmatek. Chaos. Pouhé slovo? Slovo, kterým čtyři smrtonoši vyhlásili válku. Povstal kult a kostely se proměnily v pochodně, jejichž plameny olizovaly severskou oblohu, na které dominoval Mrazivý Měsíc. Chlad, jež je zároveň tepem samotného inferna – přesně tohle je „De Mysteriis dom Sathanas“. Osm překrásných hymen, z nichž každá má své mrazivé kouzlo. A kdo je stvořil?

Hellhammer je dnes již legendárním bubeníkem. Ovládá končetinami svou artilerii nenapodobitelným způsobem, je jedním z nejrychlejších řezníků na světě a dodnes se podílel na mnoha projektech, mimo jiné na legendárním ARCTURUS nebo na novém objevu, MESSERSCHMIDT. Euronymous zemřel již velice dávno, byl zavražděn tehdějším basákem MAYHEM, hlavním tvůrcem projektu BURZUM a v současnosti vězněm – Vargrem Vikernesem. Euronymova smrt ještě podpořila a vyburcovala kultovnost kapely, nad kterou se bude navždy vznášet Pohřební Mlha nevyjasněných událostí. Attila Csihar, člověk s vokálem připomínajícím zvuk otvírání hrobu, v současnosti vede svou kapelu ABORYM a nejspíš ztvrdne ve vězení kvůli drogám. Chorobnost, tragické osudy, šílenství, mysticismus, alkohol, neopakovatelná atmosféra plná severského mrazu, jež se těžko vyjadřuje slovy – to vše dělá z kapely MAYHEM kult a z jejích zemřelých členů lidské démony, kteří nikdy nezůstanou Pohřbeni Časem a Prachem. Můžeme spekulovat, hledat pravdu, ale nikdy opravdu nezjistíme, nakolik byli MAYHEM pouze smečka alkoholiků a nakolik černými mágy Prokletými Věčností. Pravdou však zůstává, že jejich debutové album má neskutečnou moc. Ať chceme či ne, stále na náš mozek útočí otázky. Dívá se Dead odněkud z prázdnoty? I texty kapely jsou plné náznaků a téměř nikdo nezná přesný význam všech skrytých tajemství a narážek, které jsou v nich ukryty.

Jaká jsou strohá fakta o debutu? Legendární vinyl s názvem „De Mysteriis dom Sathanas“ byl natočen již v roce 1990, ale ve skutečnosti vyšel až v roce 1993, nejspíš kvůli lenosti Euronymova labelu DSP. Debut byl v podstatě přelomový i po hudební stránce. Jen velice málo kapel tehdy skládalo materiál, který bychom dnes mohli nazvat black metalem. Základ tvořily ultrarychlé bicí, jež byly nazvučeny velice zvláštním způsobem, který vyvolával pocit, že se nacházíme někde v hnilobných katakombách či zatuchlých jeskyních. Hrabě Grishnack drtil bassekeru velice drásavým, zneklidňujícím způsobem. Kytary byly rychlé, mrazivé a umocňovaly celkový dojem norské vichřice. A nad tím vším vévodil Attila se svým přízračným vokálem. Pohanský Strach vládne po celou hrací dobu desky, která jede od začátku do konce. Po celou dobu nahrávky máte pocit, že nenapodobitelná zima Ragnarok, která se valí z reproduktorů, nebude mít nikdy konec.

Vyzdvihovat jednu hymnu nad ostatními naprosto postrádá význam. Drtivou záhrobní palbu na začátku „Funeral Fog“ střídá nádherně plíživá infernální balada „Freezing Moon“. Po démonické „Cursed by Eternity“ přichází drásavý žalozpěv za všechny padlé pohanské kmeny ztracené pod tíhou věků „Pagan Fears“. Pak přijde na řadu moje milovaná „Life Eternal“, jejíž basová linka se plíží celou skladbou jako Hlubinný had širými oceány. Během „From the dark past“ slyšíte dusot koňských kopyt, jako by se vracely přízraky dávno padlých mýtických hrdinů. „Buried by time and dust“ je podobna masivnímu železnému mostu k závěrečnému hymnusu „De Mysteriis dom Sathanas“. V true blacku těžko kdy vznikla depresivnější, ničemnější skladba šířící misantropický mor přes válkou zničenou zemi. Válkou, která stále trvá a zanikne teprve společně s MAYHEM. Ale zaniknou MAYHEM? Sami se odsoudili k tomu žít Život Věčný. Válka neskončí.