OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další metalová kapela, která se rozhodla rozložit žánr na prvočinitele a znovu složit ve zcela neočekávaných tvarech. Stále se dá říci, že je to technický death metal, ale zuřivost, která vám před deseti lety dávala rány na solar, nahradilo čiré šílenství. Díky tomu celé brooklynské kvarteto spadlo do škatule, kde si fajnšmekři hýčkají všechny žánrové freaks, výrazně vystupující z řady.
Mimochodem, zajímavou perličkou je u PYRRHON například to, že baskytarista Erik Malave v minulosti působil v nedáno recenzovaných IMPERIAL TRIUMPHANT, kteří hyzdí metalovou tvář podobně neortodoxním přístupem.
„Abscess Time“ je deska, která kombinuje zatvrzelé riffování s disharmonickým hlomozem, který frčí na noise-idustriálních kolech. PYRRHON se v některých chvílích snaží znít extrémně nepříjemně a daří se jim to. Tyto výbuchy metalové hnusoty prokládají technicky precizními bolehlavy, jež mají tendenci zauzlovat vám uši. Album je současně mnohem epičtější než jakýkoliv předchůdce. Jen s velkým úsilím byste hledali desku, na které byla tento rok použita širší šála různých hlasových kreací, a to samé jde říci i o instrumentaci. Od blátivých podmazů, přes disharmonická sóla a hlomozící stěny, až po vysokorychlostní riffové vánice. Mnohokrát jsem se při poslechu zamýšlel nad koncepcí alba a procesem tvorby. A to hlavně proto, že celkem dost prostoru dostávají náladové stěny, které mají lehce improvizační příchuť.
O tom, kde bude toto album nahrávané, bylo předem celkem jasno. Tak schválně, máte deathmetalovou kapelu, ve které máte lidi, co prokazatelně umí hrát, ale současně si rádi ujedou na věcech, které křísí nelidské spojení harsh-noiseových bordelů a dronových špín, a jste z New Yorku. Napadá vás někdo, kdo má studio, tunu stejně ulítlých kapel a miluje technické podivnosti? Správně, půjdete to nahrát ke Colinu Marstonovi. Není nikdo jiný, kdo by podobnou hudbu zachytil lépe, a na nahrávce to je cítit. Colin navíc nahrával i předchozí materiál a je znát, že desce dodal přesně to, co potřebuje. Technické pasáže jsou pěkně rozeznatelné, ve chvílích, kdy se ucho potřebuje soustředit na jednotlivosti, tu máte možnost sledovat každý nástroj, a pak jsou tu také okamžiky, kdy PYRRHON znějí jako chuchel hniloby slepené hlenem. Zvuk se velmi dynamicky přizpůsobuje hudbě a tvoří téměř další nástrojovou složku, která celku velmi pomáhá.
PYRRHON se podařilo nahrát další hodně specifickou metalovou divnodesku, která má dokonale padnoucí zvukový kabát. A ačkoliv nám tu šéf před mnoha léty zakázal používat spojení „avantgardní metal“, tak tohle je přesně to, co si pod ním představuji.
PYRRHON se podařilo nahrát další hodně specifickou metalovou divnodesku, která má dokonale padnoucí zvukový kabát.
8 / 10
Erik Malave
- Bass
Dylan DiLella
- Guitars
Doug Moore
- Vocals
Steve Schwegler
- Drums
1. Abscess Time
2. Down at Liberty Ashes
3. Teuchnikskreis
4. The Lean Years
5. Another Day in Paradise
6. The Cost of Living
7. Overwinding
8. Human Capital
9. Cornered Animal
10. Solastagia
11. The State of Nature
12. Rat King Lifecycle
Exhaust (2024)
Abscess Time (2020)
What Passes for Survival (2017)
Running Out of Skin (EP) (2016)
Growth Without End (EP) (2015)
The Mother Of Virtues (2014)
An Excellent Servant But A Terrible Master (2011)
Fever Kingdoms (EP) (2010)
Souhlas s fathertime-m. Zní to, jako by všechno podřídili divnosti a experimentálnosti, ale to neberu za hodnotu samu o sobě. Experiment by měl sloužit lepšímu vyjádření něčeho, a to tady není. Žádný důraz, tah na bránu ani atmosféra. Pár momentů fajn, ale celkově nic moc.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.