Za celým projektem XYTHLIA stojí třiadvacetiletý hudební autista z Minnesoty jménem Nick Stranger. Celá deska „Immortality Through Quantum Suicide“ je pro mě takovou milou, téměř nostalgickou vzpomínkou na dobu, kdy se na hranici technické deathmetalové scény, grindcore a chaotického hardcoreu vylíhlo značné množství mathmetalových spolků, které se snažily v nesmlouvavé rychlosti zauzlovat co nejvíce mozků. XYTHLIA hraje právě na tuto strunu. Cítím v ní odkaz na pozdně devadesátkových ikon, jakými byli například BOTCH, a to jak hudebně, tak i myšlenkově.

Nick Stranger má přes svůj velmi nízký věk na pažbě celou řadu zářezů. Ať už jde o podivínské atmo-blackmetalové nerdy ASHBRINGER, co začínali jako one man projekt (podobně jako XYTHLIA), případně kapelu NO HEROES, další one man show nazvanou DEPARTURE EXPERIMENTS nebo asi pět dalších kapel/projektů, kterými prošel/prochází. Jeho stylový záběr, talent na skládání i instrumentální schopnosti zvládat na velmi slušné úrovni hned několik nástrojů budí údiv. To, že navíc vystudoval Performing Institute v Minnesotě a zvukové inženýrství na konzervatoři, jednoznačně podtrhuje, že to s hudbou myslí naprosto vážně.

Už první skladba alba, minutová „Death Unyielding“, přesně definuje bestii, se kterou máme co do činění. Přibíjecí kopáky, vrzavé kytarové sjezdy, minutová stopáž a na konci nosná melodická linka. Nick kombinuje riffové bouře, melodiku, brutální přístup a nezastaví se ani přes noisecoreovou špínou. Přitom je silně znát, že má vše téměř pedantsky pod kontrolou. Hraje si s počty, technikou i se silnými melodickými motivy, jež drtí na fragmenty a ty pak znovu lepí dohromady. Současně ví, kdy má nechat posluchače oddechnout a neúprosný tlak povolit. Navazuje tak na nejlepší tradici kapel, jakými byli například PSYOPUS nebo THE TONY DANZA TAPDANCE EXTRAVAGANZA. Oproti zmíněným ale materiál mnohem více zahušťuje grindovou neurvalostí a špínou, což je mi ještě o chlup příjemnější.

Ještě si dovolím upozornit na jednu věc. Stranger si to všechno složil, nahrál, smíchal, zmástroval. Další osoba, která se podílela, je Carlos Agraz z The Art of Asty, který se postaral o obal. Pokud vám tu nějakou dobu chyběl technický nálet na pomezí matematiky, technického death metalu a grindcore, tak tady je jeden z hlubin vytažený objev, který rozhodně stojí za to.