OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vztek. Smutek. Zrada. Opuštěnost. Zoufalství… Symfonie silných emocí, krupobití citů, vzedmutá vlna naprosto neopakovatelného a svojského progresivního metalu. Toť základní dojmy a rozmary, které ve mně zanechává jedna z nejlepších úderek současnosti – švédská družina EVERGREY. Jsou tomu zhruba dva roky, co deska In Search Of Truth prorazila hradbu anonymity a učinila ze svých tvůrců uznávané veličiny. Neopakovatelná směsice melodie, tvrdosti, syrové atmosféry a překrásných textů působila a působí jako podivné zjevení uprostřed hromady plagiátorských a „pravověrných“ pokusů křísit mistry buď dávno mrtvé nebo prostě a jednoduše nedostižné. O nic z toho EVERGREY neusilovali. Proklestili si žánrovým křoviskem cestu kamsi na hranici power metalu, gothic metalu a pokrokového progu. Jak těžké bývá na takový klenot navazovat, snad ani nemusím zdůrazňovat…
K zdárnému proniknutí do hlubin alba Recreation Day je zapotřebí uvědomit si, že předchozí řadovka je neopakovatelná se vším, co k tomu patří. Jakoby jeho tvůrci chtěli pokorně uznat jedinečnost svého veledíla, opatrně couvli o pár krůčků zpět a nahráli materiál, který je geneticky bližší spíš albu Solitude-Dominance-Tragedy. Už z toho popudu je možné novinku kritizovat… Jen nevím, komu to vlastně prospěje.
Přesto je inspirace Hledáním pravdy velmi dobře patrná téměř v každé skladbě. Působivá souhra krkolomných melodických motivů, přímočarých riffů a chytře „podsunutých“ klávesových ploch s expresivním chraplákem Toma Englunda funguje především v titulní palbě „The Great Deceiver“, která si v ničem nezadá s “Watching The Skies“ z alba předchozího. Stejně tak jednoduché, ale hluboce pocitové refrény vláčnější „End Of Your Days“, chytlavé titulní záležitosti či singlové polobalady „I´m Sorry“ génia tvůrců nezapřou. Nehledejte v tom žádnou složitou magii, komplexní propletence mnohohlasů, křiklavou vatu bombastických aranží… Střídmost je druhé jméno EVERGREY. Čím střídmější, tím působivější. Tam, kde je jiným zapotřebí spousty doprovodných nástrojů a hostů ze široka i z daleka, si švédští melancholici vystačí zcela s vlastními nápady a s hluboce prožitým projevem vokalisty.
Nutno ale přiznat, že novinka je zkrátka a dobře o něco méně střídmá nežli její starší sourozenec. Některé skladby jsou prošpikovány klávesovými přízdobami, které dovedně maskují výpadky invence. Písním „Visions“ a „Blinded“ povážlivě chybí výraznější nosný nápad, hudebníkům se jejich řemeslo tak trochu drolí pod rukama a nic nepomůže ani návrat ke ‚gothic like‘ klávesovým cingrlatům, jaké známe ze Solitude-Dominance-Tragedy (mnohem přesvědčivější využití ‚gothic soundu‘ představuje song „As I Lie Here Bleeding“). Jenže – stále je tu výrazný a sebejistý „vládce“ Englund. A hlavně – stále jsou tu silné a brilantně vystavěné kousky „Darkest Hour“ a „Unforgivable Sin“, stále je tu geniální baladická říkanka „Madness Caught Another Victim“ a stále je tu jeden nezanedbatelný fakt. Totiž – i to, o čem zde pojednávám jako o slabších článcích desky, by pro většinu stylově spřízněných hudebníků znamenalo velké navštívení múzou. Jenže v sousedství klenotu In Search Of Truth se i dobré jeví „pouze“ lehce nadprůměrným.
Album Recreation Day je o třídu lepší než Solitude-Dominance-Tragedy a o neurčitý kus slabší než řadovka předchozí. Z toho vyplývá, že se jedná o parádní desku, která nesmí uniknout nikomu, kdo má rád depresivní vigilie v doprovodu kvalitní hudby. Kdo má rád něco víc než účelné instrumentální onanie, kdo se rád do hudby noří jako do lázně, aby vyšel duševně očištěn. S EVERGREY to jde jako s málokterou jinou kapelou, proto tedy náznaky rozpačitosti (rád) nechávám dřímat v příšeří…
9 / 10
Tom S. Englund
- zpěv, kytara
Sven Karlsson
- klávesy
Henrik Danhage
- kytara
Patrick Carlsson
- perkuse, bicí
Michael Häkansson
- basa
1. The Great Deciever
2. End Of Your Days
3. Visions
4. Fragments
5. Unforgivable Sin
6. As I Lie Here Bleeding
7. I´m Sorry
8. Madness Caught Another Victim
9. Recreation Day
10. Blinded
11. Darkest Hour
Theories Of Emptiness (2024)
A Heartless Portrait (The Orphean Testament) (2022)
Escape Of The Phoenix (2021)
The Atlantic (2019)
The Storm Within (2016)
Hymns For The Broken (2014)
Glorious Collision (2011)
Torn (2008)
Monday Morning Apocalypse (2006)
A Night To Remember (live) + DVD (2005)
The Inner Circle (2004)
Recreation Day (2003)
In Search Of Truth (2001)
Solitude, Dominance, Tragedy (1999)
The Dark Discovery (1998)
Datum vydání: Úterý, 11. března 2003
Vydavatel: InsideOut Music
Stopáž: 51:25
Rozhodně hodně povedená deska, o tom není sporu. Pověstný „psíček“ však bude zřejmě zakopán v tom, že její předchůdkyni „In Search Of Truth“ zdobil titul zlomová a naprosto VÝJIMEČNÁ. Samozřejmě, dostaneme spoustu očekávaných laskomin, tedy řízné laufy kytar do hromové kanonády kopáků, výrazné klávesy, klavírní hlazení i teskné naříkání. Chybí ovšem skutečně hitová „killer melodka“ (a těmi se posledně vůbec nešetřilo) a z mrazivých balad zůstala jemně vyčichlá esence (čest výjimkám v podobě akustické hříčky „Madness Caught Another Victim“ a především závěrečné truchlohry „Unforgivable Sin“ – kdyby takhle vypadalo celé album, je vymalované s desítkou a fertig!). Celkově tedy mírný ústup z pozic. Naštěstí srdcerváč Tom S. Englund neztratil nic ze svého charisma, takže i průměrná kompozice v jeho podání nabírá ty správné grády, když navíc v procítěných pasážích je nenapodobitelný a jedinečný. Přes všechny uvedené výtky tedy stejně nemohu jinak, než…
Já tuhle desku prostě miluju. Bylo to moje první setkání s kapelou a i když uznávám kvality předchozího počinu, tak tohle je pro mě vrchol jejich tvorby.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.