Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Den, na který jsme čekali dvacet let. A stejně jsme se nedočkali nebo alespoň tedy ne zcela. Na počátku měsíce vyšel první akt k Baldurs Gate 3, hře, jejíž dva předchozí díly se staly kultem. I když jde jen o předkrm a předběžný přístup ke hře, která má zveřejněný jen první akt, tak se za něj platí 60 Euro. Proto mi přijde fér i předběžný přístup v tomto případě plnohodnotně zhodnotit.
Z traileru, který byl jedním z nejlépe zpracovaných herních videí počátku letošního roku, jsme se dozvěděli, že na scénu světa Baldurs Gate výrazně vstupuje rasa Illithidů, podivných bytostí svým tvarem ne nepodobných lovecraftovskému CTHULHU. Ostatní rasy infikují zvláštním parazitem, co z nich pravděpodobně udělá další Illithidy. A to se zdá být i vaším osudem. Příběh začíná na palubě poškozené illithidské vzdušné lodi, která se v plamenech řítí neznámo kam.
Vy se probíráte mezi troskami a začínáte zkoumat okolí. Postupně si můžete ke své postavě přidružit partu dalších lidí, jež přežili havárii. S nimi sdílíte dvě věci. Tou první je illithidský parazit v hlavě a tou druhou touha se ho zbavit. Motivace je tedy jasná. Vaše ne zcela kompatibilní skupina dobrodruhů tak musí táhnout za jeden provaz.
Než začnete hrát vlastní hru, je zapotřebí si v generátoru postav vytvořit svoji figuru. Ve hře ještě nejsou všechna povolání, ale je tu dost těch základních, takže pokud nejste příliš vybíraví, rozhodně máte možnost vytvořit si postavu, která vám bude blízká. V tomto ohledu se sluší zmínit, že tvorba postavy je velmi příjemnou záležitostí, ve které si krom velmi široké palety ras a vzhledových parametrů, jako je barva očí, typ účesu, tetování, volíte i to, z jakého prostředí pocházíte nebo jaký typ bytostí vás přitahuje. Mnoho z toho pak sehrává svoji určitou roli při hře. Některé dialogové možnosti v rozhovorech se vám odemknou na základě rasy nebo povolání.
U BALDUR’S GATE se dopředu vědělo, že bude v co nejvyšší míře respektovat pravidla AD&D páté edice, ale to první, co mě téměř až zaskočilo, bylo, jak moc se podle těchto pravidel jede. Virtuální kostkou se hází skoro neustále a vy tajíte dech, jestli se na vás usměje štěstí. V tomto ohledu jsem asi nezažil hru, která by lépe překreslila „Dračí doupě“ do počítačové varianty. Náhoda sehrává významnou roli v rozhovorech i soubojích a samozřejmě ji můžete ovlivnit mnoha faktory.
Když jsem zmínil souboje, ty jsou oproti předchozím dílům Baldurs Gate ryze tahové a je to jeden z hlavních důvodů, proč projití počáteční kapitoly některým trvá i více jak třicet hodin ("speedrun" rekordy jsou pod šest minut) . V soubojích se díky tomu dá opravdu taktizovat a například velmi účelně používat terén. Je obrovským rozdílem, pokud se při útoku nacházíte na vyvýšeném místě nebo naopak, a často to bývá i rozhodující faktor. Když jsem s třemi dalšími lidmi porovnával průchod, tak všechny tři průchody hrou byly jiné a závisely na rozhodnutích, které jste buďto učinili nebo vám v nich přálo/nepřálo štěstí.
Mapa, na které se první akt odehrává, vlastně není moc velká, ale je přímo nabouchaná příběhovými aktivitami, které opět skvěle simulují klasický „stolní dračák“. Postavy mezi sebou mají interakce a jejich chování ovlivňuje vaše rozhodnutí, vedlejší mise nejsou jen do počtu, ale někdo si dal práci se scénářem.
Grafika není žádná revoluce, ale dá se říci, že je pěkná a obsahuje spoustu hezkých nápadů. Občas vás naštve kamera, jež není z nejchytřejších, ale to jde přežít. Jsou tu však citelné nedodělky a bugy, ať už to, že vaše postava nehýbe ústy, když mluví, nebo to, že některá příběhová videa jsou ještě under construction.
Když trochu přivřu oči nad bugy, které dokážu pochopit u hry, která má vyjít až za nějaký rok, tak tu máme hru co bude velmi důstojně navazovat na legendární jedničku a dvojku z dílny BioWare. Hráčské stařešiny a hardcore fanoušky "dungeons&dragons" potěší svojí zarputilostí v tom, jak důsledně hájí pravidla, a pro ostatní možná bude určitou zkouškou trpělivosti.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.