Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hneď na začiatok poviem, že táto polhodinová demonahrávka ma vcelku dosť prekvapila. Šesť skladieb v podaní viac-menej neznámeho kvarteta zo Štúrova som otočil veľakrát a hovoril som si, „ak takto na Slovensku vie hrať a znieť začínajúca plus-mínus deathmetalová kapela, tak to tu s extrémnymi žánrami až tak z kopca nejde. Síce vlastne klasika, ale v 90. rokoch by to bola bomba, čo sú toto vlastne za ľudia?“ Nasledovalo ďalšie prekvapenie, prinajmenšom polovica zostavy je v už dosť zrelom veku a jej hudobnícke začiatky sa datujú do polovice 90. rokov ku kapele DESOLATE. (Nič také si z tej doby nepamätám a to si trúfam povedať, že som mal vtedajšiu scénu celkom zmáknutú.) Po roku 2001 prišla 15-ročná pauza a po nej znovuzrodenie v podobe IMPROBUS.
„Retribution“ z tohto roku je prvým výsledkom spolupráce Romana Macaláka (basa, vokál), Vojtecha a Richarda Németovcov (gitary) a Szilárda Kurdiho (bicie). Ako vstup na scénu pripravili vysoko nadpriemerný materiál, mať o dve skladby viac, môže ísť do sveta ako presvedčivý debutový album. Najprv vybavím zvuk, je vskutku vydarený, profesionálny, hutný, výrazný a živý. Hudobne kov smrti, klasický 90-kový, s citeľným podfarbením thrashom, ale povedal by som, že tam, kde sú súčasní kedysi ortodoxne deathmetaloví VADER posledných cca desať rokov death/thrash na 60/40 percent, to IMPROBUS majú v pomere cca 80/20. Jednoducho prevládajúca deathmetalová hutnosť a drvivosť ošľahnutá thrashmetalovou útočnosťou a živosťou. Skladby sú naozaj šťavnaté, majú solídny drive, vystrieda sa v nich kopa chytľavých riffov, nešetrí sa ani vyhrávkami, melódiami a celkovo tu dostávame pekne vyladenú nálož priamočiarosti, agresivity, techniky i atmosféry. Silnou stránkou sú dobre nafrázované vokály, v hĺbkach zľahka pripomínajúce aj Karla z BOLT THROWER. K nim vyššie revané polohy, všetko v pohode zrozumiteľné. Celkovo jednoznačne odporúčam, je to skôr ostro kopajúci tvrdý metal než nejaké extrémne zverstvo, ale v každom prípade kvalitná vec.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.