Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deska, která mi v posledních týdnech dělala velmi často společnost. Kalifornský "screamo boyband" na ní spojil řvanou frustraci a pádivé melodické skladby s pozitivní energií. To je možná důvod, proč mě tato deska přitahuje právě ve chvílích, kdy potřebuji povzbudit. Texty, v nichž zpěvák Jeremy Bloom pláče pro své psy nebo řeší smrt své matky, jíž v nejtěžší chvíli nebyl na blízku, nestrhávají hudbu do nějakého tklivého teatrálního patosu. Naopak. TOUCHÉ AMORÉ se naučili používat melancholii a energii pozitivního melodického hardcoru a integrovat ho do jednoho balení. Deska má svoji vlastní citovou rozervanost, řeší se v ní závažná a lítostivá osobní témata, ale nesnaží se vás tím zadusit. Pracuje se tu se svěžestí, intenzitou a nadějí. Jakoby chtěla říkat, že součástí každého života je spousta problémů, ale není dobré jim propadat nebo nevidět světlo na konci tunelu.
Celkovému vyznění pomáhá, že kytary tolik netlačí na pilu a jsou vzdušnější. Krom celkového zvuku tomu přispívá i to, že kytarista Nick Steinhardt často sahá po nástrojích jako pedal steel guitar nebo lap steel guitar. V tomto ohledu jsem byl celkem překvapen, jak zvuk těchto nástrojů, jež se většinou používají v country, skvěle dobarvuje atmosféru a pocitovost. Lehkému doteku countryrocku se ale nelze vyhnout. Nejznatelnější to je asi v songu „A Broadcast“, kde právě zvuk Nickových nástrojů hraje hlavní roli.
Zvuk aktuálního alba zcela jistě ovlivňuje i další osoba, která do vzniku „Lament“ promlouvala pro mě celkem překvapivě výrazně. Je jí Ross Robinson, který si v průběhu devadesátek vysloužil přezdívku numetalový kmotr. To zřejmě proto, že to byl právě on, kdo produkčně stál za nejúspěšnějšími deskami, které tvořily základnu novému stylu, jenž v té době vznikal. Ať už šlo o přelomový debut KORN, vzestup LIMP BIZKIT nebo SLIPKNOT. Všechny tyto kapely mají stejného jmenovatele v osobě Rosse Robinsona. Jeho jméno najdete ale i pod nahrávkami, které budou TOUCHÉ AMORÉ mnohem bližší. Mířím tím například k AT THE DRIVE-IN, kteří s ním také spolupracovali. TOUCHÉ AMORÉ tím opouští trochu jinak řezané persóny, jako byl Brad Wood a Ed Rose, co se podíleli na předchozích deskách.
Šesté album kapely je dále protkáno celou řadou zajímavých hostí. Například mladou talentovanou zpěvačku Julien Rose Baker, kterou máte možnost slyšet ve skladbě „Reminders“. K ní kapela udělala nejživočišnější hudební video roku 2020. Další jméno, jenž stojí za to zmínit, je Andy Hull, hlavní mozek slavných indie rockerů MANCHESTER ORCHESTRA, jehož máte možnost slyšet v další, na TOUCHÉ AMORÉ rekordně dlouhé klipovce „Limelight“.
„Lament“ je deska, která je vzdušnější než její předchůdci, ale nic neubírá na funkčnosti a rychlosti. Má skvělé texty, je hudebně otevřenější, má silný emocionální náboj, ale nejde vám po krku, nedusí zádumčivostí a spíše se snaží ukazovat cestu. TOUCHÉ AMORÉ na ní vykvetli v sebejistou kapelu a nacházejí se na samém vrcholu své kariéry.
Vzdušnější než její předchůdci, ale nic neubírá na funkčnosti a rychlosti. Má skvělé texty, je hudebně otevřenější, má silný emocionální náboj, ale nejde vám po krku.
1. Come Heroine
2. Lament
3. Feign
4. Reminders
5. Limelight
6. Exit Row
7. Savoring
8. A Broadcast
9. I'll Be Your Host
10. Deflector
11. A Forecast"
Diskografie
Lament (2020) Dead Horse X (2019) Stage Four (2016) Is Survived By (2013) Parting the Sea Between Brightness and Me (2011) ... To the Beat of a Dead Horse (2009)
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.