Když jsem před rokem koukal na kraťasový seriál #martyisdead, nikdy by mě nenapadlo, že bude mezinárodně oceněn. Celou sérii jsem si po výhře mezinárodní Emmy v kategorii „Short-Form Series“ dal ještě jednou a přemýšlel nad tím, co způsobilo, že mi výjimečnost díla unikla. Po tom, co jsem zkouknul i konkurenční tvorbu, jsem měl jasněji.

Pro úplnost bych také měl doplnit, že soutěž, kterou „márty“ vyhrál, se jmenuje je 48th International Emmy Awards, což je něco jiného než 72nd Primetime Emmy Awards, kde soutěží všechny ty „tříáčkové“ produkce od Netflixu a HBO. Než se dostaneme k „martymu“, pojďme se podívat na konkurenci.

Máme zde australský seriál „Content“, který je originální hlavně formou, protože se kompletně odehrává na ploše mobilu. Celý příběh je odvyprávěn velmi svojskou formou a spíše než cokoliv jiného komentuje současný životní styl, který je nedělitelně vetkaný do našich mobilních telefonů. Aktuální, nové a čerstvé hlavně formou vyprávění spíše než tím, že by šlo o nějakou strhující podívanou. Několikrát jsem si vzpomenul domácí fenomén „Semestr“, který se celý odehrával na ploše monitoru.

Druhým konkurentem je snímek „Mil manos por Argentina“. Dokumentální cyklus, který se zabývá protetikou horních končetin. „Feel good“ seriál, který poukazuje na konkrétní problém a jeho řešení. Vzhledem k tomu, že každý rok zvládnu nakoukat desítky dokumentárních filmů a seriálů, nejde o nic umělecky výjimečného, byť téma umělých končetin není nijak frekventovaným námětem.

Pak tu máme Singapurskou sérii „People Like Us“. Ta se zaměřuje na gay komunitu v Singapuru, což je země, kde je homosexuální chování formálně stále trestné. V tomto kontextu je z mého pohledu „odvážnost tématu“ hlavním důvodem nominace. Druhým je fakt, že Singapur je silně multietnická společnost, ve které vedle sebe žijí etničtí Čínani (většinou buddhisti), Malajci (muslimové) a Indové, většinou Tamilci (muslimové, hindové), což tvoří zajímavé kulisy pro zápletku, uvádějící vás do světa rychle konzumovaných vztahů. Celkem chápu, že tenhle kousek bude jedna sorta lidí adorovat a pro druhé bude už jen vznik něčeho podobného noční můrou. Příběhem jsou mnohem více než cokoliv jiného epizodky s místy až příliš explicitními scénami, děj nemá spád a herecké výkony se potácejí pod hranicí průměru.

A to už se dostáváme k domácímu vítězi. #martyisdead tu dominuje zápletkou, dramatičností i tím, že si hned vytvoříte k postavám nějakou vazbu a zajímá vás, jak to celé skončí. Tuto jiskru si seriál drží až do konce. Současně boduje i tématem, jímž je kyberšikana a vedle toho i propast, kterou technologie tvoří mezi světem teenagerů a jejich rodičů. To spolu s napínavou zápletkou a dvěma proplétajícími se časovými osami dělá z kousku vítěze.

Dějová linka začíná ve chvíli, kdy dodávka srazí a usmrtí patnáctiletého kluka. Následně při řešení pozůstalosti narazí jeho rodiče i na pár podivností, jako je smazaný facebookový učet a velmi zláštní komunikace v messengeru. Jejich syn v posledních dnech svého života čelil něčemu, o čem neměli ani potuchy.

Stále se mi ale zdá, že #martyisdead rozhodně není něco, co bych označil jako výjimečný počin, který srovná se zemí celosvětovou konkurenci. Skvěle tu funguje hlavně scénář, kterému je nutné vyseknout poklonu. Už horší výkony jsou ale třeba na hereckém poli, kde zaujme jen Jakub Nemčok v hlavní roli, některé další výkony, hlavně u dospělejších herců, jsou ale vyloženě nepřesvědčivé.

Důležitou roli tu sehrává spíše současné téma, uvěřitelnost námětu a edukační podtext, nežli herecké výkony nebo kvalita střihu nebo výprava. Určitě mám radost, že se domácí produkce dostala tak daleko, koneckonů poté, co jsem věnoval čas i konkurenci, se výsledku vlastně ani nedivím. Hlasoval bych nejspíš stejně.