Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalový díl. Rok 2020 a nejlepší hudba pro Danielu z THE CORONA LANTERN, Marka z BRUTALLY DECEASED, SOMNIATE a HEAVING EARTH a Marka z MALLEPHYR a CULT OF FIRE, Radka ze SSOGE a Radka ze SDOS a konečně i hlavního dramaturga festivalu Brutal Assault, Obscure promotion, a baskytaristu CONTRASTIC ToFiho.
Rok 2020 byl pro mě tak neskutečně zkomprimovaný, že na to, jak ukrutně pomalu v mnohých chvílích ubíhal, teď po ohlédnutí zpět mi přijde, že to bylo to nejextrémnější tempo, jaké jsem zatím zažila. Jako červená nit se rokem 2020 vinula práce mojí kapely THE CORONA LANTERN na našem druhém albu „Certa Omnibus Hora“ a samozřejmě to provázelo množství úskalí. První domluvený termín nahrávání ve studiu padl, protože zrovna probíhal první lockdown, a vzhledem k tomu, že nikdo moc nevěděl, co bude a s čím máme tu čest, tak jsme nahrávání přesunuli na léto a finišovali jsme někdy v podzimu. Ještě se nám to stihlo několikrát zkomplikovat, neboť část z nás si taky prošla Covidem a vlivem toho jsme i onen druhý náhradní termín dokončovali pod mírným tlakem, aby se vydání a vše okolo stihlo.
Osobně mi rok 2020 chvilkově vzal určitou část osobní svobody v podobě chvilkové nemožnosti vycestování za blízkými osobami, o všech sesekaných koncertech ani nemluvě, ale část negativních myšlenek, spojených se vším zmarem a změnami okolo a uvnitř, jsem byla schopná přetavit právě v lyrickou část nového alba TCL.
Pracovně se mi pak podařilo více prohloubit svou workflow a zase se o trochu více zdokonalit, získat určitý nadhled a lepší vnímání času, co se mého pracovního OSVČ dne týče, a kupodivu se mi povedlo se i více finančně ustálit.
TOP ALBA 2020 bez pořadí
CYTOTOXIN – Nuklearth
THE ACACIA STRAIN – Slow Death
DUA LIPA – Future Nostalgia
ULVER – Flowers of Evil
DISAVOWED – Revocation of the Fallen
Do top výběru se mi nakonec nevešly, ale jistě stojí za zmínku: PERFECITIZEN – Humanipulation, BLEED FROM WITHIN – Fracture, MILEY CYRUS – Plastic Hearts, PAULIE GARAND – Mezi Prsty, MEAN MESSIAH – Divine Technology.
Začínáme dobře. Bídně googlím, co za loňský rok vlastně vyšlo. Pan znalec. Z hlavy bych nedal více než jednotky titulů. To vypovídá více o mně než o hudbě samotné. Ta je v pořádku, jakkoliv se na povrchu vlna “trigruj, stříhej, Fraktál, bro” nadále vede za ruce s “huhlej, nelaď, 80s vole”. Trochu chybí vůle sledovat bystře věčný návrat téhož. I letošní super freš černí koně IMPERIAL TRIUMPHANT či ORANSSI PAZUZU se ve výsledku odkopávají jako učesaný PORTAL / GORGUTS ´98 v roláku feat. dechy, resp. STEVE REICH hraje black metal. Ale proč ne, všichni se něčím inspirujeme. ULCERATE excelují zvukově, vizuálem, přístupností, škoda mírné recyklace pročištěných motivů z minula. AZARATH = Marcin na Hrad. Moře černého kovu, nestíhám. Novinkou level “Chvilka pro tebe” je změna pohlaví pana LITURGY.
Netěší trvající expanze čirých vykrádaček, speciálně dřeváren z 80. a 90. let – kníry, křiváky, loga liháčem, riffy půjčené se změnou jedné noty. Tribute? Jděte do toho, ale prosím nekrást. A naivní black metal s kombíčky v kostkovaných košilích, kšiltovkách – avizováno jako post-cokoliv? České jednoslovné názvy? Neironicky, díky za elán, raději ne.
Tak jsme to trochu vystříbřili, nikdo dál nečte, pojďme nerušeně na pozitiva. Eskalace času stráveného sami se sebou – hele, žiju. Pomohla profesní znalost prázdninového režimu. V práci i kapelách příliš mnoho obrazovek, stále bez brýlí. Jedna generace školních dětí už ví, že notebook a webka nejsou vždy kamarád. Absence živých show mrzí spíš morálně. Potrápí více profesionály než UG kapely a hobby promotéry, ti složenky zaplatili ze svého jako vždy. Mnoho síly OBSCURE PROMOTION, LAVADOME PRODUCTIONS a dalším pilířům.
Vyšel debut SOMNIATE – The Meyrinkian Slumber, dali jsme mu spoustu energie. Naštěstí jsme vydání neodložili jako řada kolegů. Opatrnost labelů k větším akcím ještě více nakopne self-release boom, ale také trochu pročistí vody. Rozjeli jsme předprodukci a koncept na další desku.
Proběhly dvě návštěvy studia s HEAVING EARTH. Porušena přísaha už nikdy nenahrávat v létě, před uhořením zachránil Zubr a Poutník. V BRUTALLY DECEASED nejméně zkoušek za dekádu, ale nové písně zdárně sypou. S BD (plus live premiérou SOMNIATE) jsme měli štěstí zahrát větší část přeživších letních festivalů.
Kolem a kolem, v kontextu marasmu okolo bylo dobře. Vůli a zdraví všem. Ono to půjde.
Pokud to vezmu obecně, dal mi hlavně hodně práce. Jakožto novinář, ještě k tomu zaměřený na politiku, jsem od března měl skutečně výživný režim. Zejména první dva měsíce koronavirového šílenství v Česku mi daly zabrat. Na druhou stranu - vím, jaký dopad epidemie měla a má na lidi mnoha profesí, kteří už téměř rok nemohou plně vykonávat svoji činnost, takže z tohoto hlediska mohu být za tu práci rád.
Vzhledem k výše napsanému tak nemohu říci, že by mi dal více času na různé resty. Všemožné nápady tak zatím zůstávají pouze v hlavě s neurčitým termínem zhmotnění.
Z hudebního hlediska samozřejmě všem kapelám rok 2020 vzal možnost výraznějšího koncertování. S MALLEPHYR jsme stihli asi pět koncertů (a to jsme ještě v březnu měli štěstí, když jsme si poslední víkend před naprostou uzávěrou zahráli dva v Ostravě a Olomouci), s CULT OF FIRE žádný, přestože bylo (a to dvakrát) v plánu evropské turné k nové desce. Tedy - CULT OF FIRE jeden stihli, a to v pražské Akropoli, avšak já si to neužil, neboť mě den předtím poslala hygiena do karantény. Tudíž jsem i přes negativní test seděl doma.
S CULTEM jsem tedy odehrál jen neveřejné vystoupení na stejném místě, které se nahrávalo pro stream. Se STÍNY PLAMENŮ a WAR FOR WAR jsme neodehráli jediný koncert, respektive znovu - já neodehrál. V tomto ohledu mi tedy rok 2020 hodně vzal. Zprvu si možná člověk říkal, že si tedy od toho kolotoče na chvíli odpočine, nabere nové síly, novou energii... ale to by platilo při pauze tak na čtvrt roku, ne na takto neúměrně dlouhou dobu - a to ještě nevíme, dokdy v podobném režimu budeme muset žít.
Vzhledem k tomu, že část víkendů se mi koronavirem uvolnila, tak jsem měl čas alespoň doskládat třetí desku Mallephyr, kterou začínáme tento víkend nahrávat.
TOP 5 alb 2020
Abecedně bez pořadí, to zatím nejsem schopen říci:
ABIGOR - Totschläger (A Saintslayer's Songbook)
AKHLYS - Melinoë
DECOHERENCE - Unitarity
ODRAZA - Rzeczom
ONDSKAPT - Grimoire Ordo Devus
A jenom telegraficky: ABIGOR vyšel tak nenápadně, že by to člověk skoro přehlédl. Což by byla velká škoda, neskutečně nadupaná a zároveň promakaná věc. Poslední skladba Terrorkommando Eligos absolutně zabíjí. AKHLYS a DECOHERENCE - to jsou dva výlety do kosmu, i když pokaždé jinak. DECOHERENCE jsou zároveň mým objevem roku, do loňska jsem neznal. ODRAZA potenciál ukázala už na debutu a prohloubila jej, ač některé hospodské halekačky mohla vypustit. A ONDSKAPT mě novým počinem po 10 letech velmi potěšili - melodická, zároveň surová věc, neuhnuli i přes velké personální změny z cesty, a ač má deska skoro hodinu, ani na chvíli se nenudím.
První polovina roku 2020 mi dala nebývale mnoho času, což jsem si užil. Dílem to byla radost, že se můžu dětem konečně věnovat, dílem nutnost, protože online-výuka. Druhá půlka roku už ke mně tak štědrá nebyla, díky extrémnímu pracovnímu vytížení jsem ji víceméně strávil u kompu. A co mi minulý rok vzal? Ohledně kultury, sportu a sociálních vazeb prakticky vše. Starší syn přišel o výborně rozehrané mistrovství republiky i turnaj ve Francii, se "sajlentama" jsme odehráli pouhopouhé tři koncerty, což se nám za těch 25 let existence ještě nestalo. I ve firmě pozoruju, že třičtvrtě roku na home-office kolektivního ducha zrovna neposiluje. Ufff...
TOP 5 alb 2020
ADAM BEN EZRA - Hide and Seek
CALIGULA'S HORSE - Rise Radiant
LENKA DUSILOVÁ - Řeka
PAIN OF SALVATION - Panther
SHAWN JAMES - The Dark & The Light
Jako hajlajt letošního roku samozřejmě nemohu nezmínit, že se nám povedlo dokončit a vydat novou desku "Old Dogs", za niž jsem moc rád, a ještě stále mi dělá velkou radost.
Rozhodně mi dal příležitost trošku přibrzdit a čas popřemýšlet, co je pro mě v životě důležité, jak chci trávit svůj čas a také možnost přehodnotit priority. Dal mi taky čas znovu oprášit téměř zapomenutá hobby a napravit věci, které jsem doposavaď poněkud flákal (papíry, doklady, dokumentaci). V uplynulém roce ve mně rovněž uzrálo poměrně velké rozhodnutí o změně místa pro život a po 22 letech se chystám k návratu zpět na Moravu.
Na otázku „co mi loňský rok vzal“ mě napadá snad jen, že jsme nemohli řádně pokřtít a koncertně podpořit naši novinku, což však napravíme hned, jakmile nám to situace dovolí.
Top 5 alb 2020.
Upřímně, z loňských novinek jsem toho moc neslyšel, jen namátkově. Dlouhodobě se spíš raději vracím k věcem, které formovaly můj hudební vkus a které se nesmazatelně vryly do mé mozkové kůry. Pokud bys kouknul na nějaký seznam mnou nejhranějších skladeb, stoprocentně by tam figurovala jména jako SOEN, DEATH, PARADISE LOST, KATATONIA, ANATHEMA, DEVIN TOWNSEND, určitě METALLICA a mnoho dalších. Ale abych tě jen tak neodbyl - mám za sebou několik poslechů aktuální SEPULTURY, TESTAMENT, HYPNOS, ULCERATE, ENSLAVED A PARADISE LOST, všechny tyhle nahrávky mile překvapily (zejména právě SEPULTURA) a jsem moc zvědav, do jaké míry se osvědčí ve zkoušce časem
Rok 2020 byl rokem zcela výjimečným (a to slovo výjimečný není prvotně myšleno v pozitivním duchu) a doufám, že tomu tak i zůstane a za 30 let budeme vzpomínat, jaké že se to daný rok děly podivnosti. My jsme byli alespoň schopni v dané mizérii udělat malou verzi Brutalu, která nás poučila, ze dělat festival pro 1000 lidi a pro 20 000 návštěvníků je trochu jiná disciplína. Ale jsem hrozně rád, že něco takového mohlo proběhnout a stejně tak si vážím alespoň pár akcí, které probublaly na povrch v dobách dočasného rozvolnění, ať již myslím Obscure Mosh nebo koncert Cult of Fire. Obecně nám rok 2020 způsobil dost komplikací, ale to v podstatě každému a je potřeba se dívat dopředu se vztyčenou hlavou a věřit, že prostě letos bude lépe a v současnosti si užít čas pro sebe.
Pokud se budu bavit společensky, tak jsem z toho trochu jelen. Na jedné straně naprosto špatná organizace věcí veřejných a v základu špatný přístup k organizaci, kdy se problémy řeší salámovou metodou, bez koncepce a chuti prostupovat problém postupně a nacházet odargumentovaná řešení. Trochu klasický český Kocourkov, který snad povede k výměně reprezentace u voleb. Na druhé straně absolutně fanatická skupina antirouškarů, kteří téma pojali jako novodobé naboženství a žádný odborný názor pro ně prostě neplatí. Asi se většinou jedná o nějakou transponovanou sociální frustraci, ale naprosto nechápu, jak X lidí, kterých si jinak vážím, naprosto zahodilo zdravý rozum do koše.
A teď k albumům.
Bez pořadí...
BRAVE THE COLD - Scarcity. Skvělá deska, kde je hrozně moc cítit Mitchův rukopis, který definoval tvorbu NAPALM DEATH, hysterické ječáky a chytlavé pasáže, ale i melodické zpěvy. X písní mohlo být na nové desce NAPALM DEATH, ale Mitch si je schoval pro svůj projekt a díky tomu je svět bohatší o 2 skvělá nová alba. Já jsem velký fanda jeho předchozího projektu MENACE a ten je tam taky hodně slyšet.
DEEDS OF FLESH - Nucleus. Poslední deska BDM legendy, která byla dotočena až po smrti skladatele a kapelníka Erika Lindmarka (zakladatele Unique Leader Rec.) a vokálně tam hostují elitní zpěváci stylu. Deska je pietou Erikovi a jeho celoživotnímu dílu S velkou ctí.
!T.O.O.H.! - Free Speech. Zajímavá deska jako vždy, hodně provokativní texty a stejně tak provokativní noty. !TOOH! jsou svoji a pořád mají ve svém vnitřním světě přetlak, který potřebují uplácet a dát mu hudební tvar.
SOLSTAFIR - Endless Twilight of Condependent Love. Dobrá deska Solstafir, silné nápady, víc metalu.
NAPALM DEATH - Throes Of Joy in the Jaws of Defetism. Perfektní deska, která vznikla tentokrát v režii Shana a je na ní cítit nespoutaná energie a tah na branku. Je neuvěřitelné, že ač ND nejsou žádní mladíci, tak z toho stále prýští drzost, punk, nespoutanost a organický chaos. Všechno je tak reálný, až je to v jejich věku neuvěřitelný...
ULVER - Flowers Of Evil. Transformace Ulver do konce osmdesátých let je u konce a já tleskám. Skvělá temná, popově-elektronická deska. Jakou cestu ta kapela ušla od půlky 90. let až do téhle podoby je inspirativní.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
