UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro každého kluka, který vyrostl v osmdesátkách, bude "Karate Kid" kult. Proto jsem se jeho pokračování obával. Na takový klenot z dětských pokojíků se prostě nesahá. Nebo jo? Může existovat "Karate Kid" bez Pata Morita, který vdechl život postavě, co pro mě byla karatistickou verzí mistra Yody? Po třech dílech původní série přišel jeden pokus o její restart v roce 1994 a další pak v roce 2010. U každého z nich jsem měl hodně smíšené pocity. Vlastně ne, to je příliš diplomatický obrat. Řekněme si to otevřeně. Byla to sračka. A to říkám při vědomí toho, že celý "Karate Kid" je vlastně totální béčko po všech stránkách. Pat Morita byl sice po prvním díle v nominacích na Cenu akademie i na Zlatý Globus, ale hned pár let poté při třetím díle si film vykoledoval nominace na nejhorší film hned v pěti kategoriích (včetně nejhoršího režiséra a herce v hlavní i vedlejší roli). Ale i tak. Všechny tři díly jsou tučně vyražené do mého dětství. Klenoty klučičí party na základce.
Takže s obavami, ale jdu do toho. První série překvapivě dobrá. Samozřejmě se tu musí trochu rozdrolit dobro a zlo. V seriálu si s jednoduchým konceptem dobra a zla nevystačíte. Alespoň ne u seriálu, kde chcete ukázat na postavách nějaký progres. A o tom je "Cobra Kai" hlavně. Děj začíná 35 let po prvním filmovém díle. A krom mistra Miagiho jsou tu všichni. Nekecám. Skoro každá postava z původního trojlístku filmů se tu mihne a má svoji úlohu. Že by tu hráli na nostalgii? Naprosto. Otázka je, jestli to vadí. Ani ne. Někdy je velmi znát, že s tím scénáristi hodně počítají. Čtyřicetiletí cápci, co se díky tomu dostanou do svých dětských let, to odpustí. Asi jo. Seriál ale zdaleka není jen o nostalgii. Hlavně vypráví příběh tří hlavních postav z prvního dílu a krom pár hodně velkých zjednodušení to nedělá vůbec špatně.
Daniel Larusso má úspěšný obchod s auty, dva teenagery, manželku a celkem spořádaný život. Vypracoval se. Oproti tomu Johnny Lawrence je rozvedený, nerozumí technologiím a současnému světu, má syna, co se různě poflakuje na hraně zákona, se kterým nemá úplně nejlepší vztahy. Přesto dojde k tomu, že otevře staré dódžó pod hlavičkou "Cobra Kai". A právě to vyvolá staré démony.
Příběh se soustředí na to, aby odvyprávěl, kam tyto dvě ústřední postavy prvního "Karate Kida" ve svém životě došly a mnohem hlouběji zkoumá jejich vnitřní motivace. Samozřejmě musí dojít k tomu, že tu máme celkem jasně definovanou světlou a temnou „stranu síly“. S tím by ale, jak jsem naznačil, seriál o několika sériích nevystačil, takže se děj komplikuje a kladní i záporní hrdinové dostávají nejednoznačné obrysy. Figurky na šachovnici mění strany a přibývají nové. Staré pilíře podpírají ring, ve kterém bojuje další generace.
Hodně jsem se obával, aby to celé neskončilo téměř až parodicky, ale to se nestalo. Navázání je důstojné. Ačkoliv některé dějové oblouky jsou značně přitažené za vlasy, odpovídají duchu původních filmů "Karate Kid". Dobrý poměr akce, vztahů a dramatu. Mnohdy s morální koncovkou, stejně jako u seriálů z přelomu osmdesátek a devadesátek. Nejsou tu omračující herecké výkony, ale stačí to na to, abyste postavám rozuměli. Nejsou tu ani dechberoucí akční scény, ale stačí to, aby měl seriál spád. Bohužel mám ale pocit, že se tvůrci nostalgií ve třetí sérii opili až přespříliš. Tam, kde jsem očekával vyvrcholení a důstojné ukončení, jsem se dočkal příslibu pokračování. A přesně tady začíná můj problém. Ačkoliv jde o příjemně nostalgické guilty pleasure béčko, ve třetí sérii pociťuji určitou únavu materiálu a dosti okatou recyklaci témat. Právě tato strategie by v budoucnu mohla celý seriál položit na lopatky.
Dobře postavené nostalgické béčko s trochu unavenou koncovkou.
7,5 / 10
USA, 2018–2021, 15 h 29 min (Minutáž: 22–41 min)
Tvůrci: Josh Heald, Jon Hurwitz, Hayden Schlossberg
Režie: Jon Hurwitz, Hayden Schlossberg, Jennifer Celotta, Josh Heald, Steve Pink, Michael Grossman, Lin Oeding, Steven K. Tsuchida
Scénář: Jon Hurwitz, Hayden Schlossberg, Josh Heald, Jason Belleville, Joe Piarulli, Luan Thomas, Stacey Harman, Michael Jonathan Smith, Kevin McManus, Matthew McManus, Bob Dearden, Alyssa Forleiter, Mattea Greene
Kamera: Cameron Duncan, D. Gregor Hagey, Paul Varrieur
Hudba: Leo Birenberg, Zach Robinson
Hrají: Ralph Macchio, Xolo Maridueña, William Zabka, Courtney Henggeler, Tanner Buchanan, Mary Mouser, Jacob Bertrand, Nichole Brown, Gianni Decenzo, Owen Morgan, Hannah Kepple, Martin Kove, Cameron Markeles, Asher Sheets, Griffin Santopietro, Aldan Karanovich, Vanessa Rubio, Aedin Mincks, Paul Walter Hauser, Khalil Everage, Chris Schmidt Jr., Peyton List, Dan Ahdoot, Joe Seo, Bo Mitchell, Rose Bianco, Bret Ernst, Annalisa Cochrane, Vas Sanchez, Susan Gallagher, Dawson Towery, Diora Baird, Terayle Hill, Jeff Kaplan, Nathaniel Oh, Kwajalyn Brown, Keith Arthur Bolden, Ashton Leigh, Jessica Roth, Matt Mangum, Jerri Tubbs, Kristin Brock, Kylie Delre, Shawn Weston Thacker, Edward Asner, Martin Kove (a.z.), Pat Morita (a.z.), Elisabeth Shue (a.z.), Linda Boston, David Shatraw, Ken Davitian, Candace Moon, Michael H. Cole, Randee Heller, Hiro Koda, Brandon Gibson, Andrea Andrade, Kim Fields, Ron Thomas, Rob Garrison, Tony O'Dell, Scott Hamm, Lara Silva, Kurt Yue, Andrew Roach, Jonathan Mercedes, Reese TinLee, Chris Mason, Erin Bradley Dangar, Cara AnnMarie, Matt Lewis, Casey Hendershot, Gabe Bowles, K.D. O'Hair, Elisabeth Shue, Jose Miguel Vasquez, Jesse Kove, Grayson Berry, Emily Marie Palmer, Eric Goins, Tomoko Karina, Randee Heller (a.z.), Tamlyn Tomita, Júdži Okumoto, Major Dodge, Rome Kanda, Dee Snider, Terry Serpico, Han Soto, James Logan, Cuyle Carvin, David Silverman, Zele Avradopoulos, Deborah May, Najah Bradley, Dennis Friebe
Producenti: Bob Wilson, Katrin L. Goodson, Cindy Kerber, Joe Pi…
Střih: Nicholas Monsour, Jeff Seibenick, Ivan Victor, Zack…
Zvuk: Joe DeAngelis, Patrick Hogan
Scénografie: Ryan Berg, Liz Chatov
Masky: Jamie Cline, Leay Cangelosi
Kostýmy: Frank Helmer
Neuveritelna sracka, musel som si pustit dva diely, pretoze po prvom som si vravel, ze zvysok predsa nemoze byt az tak zly. Vsetky tie pozitivne hodnotenia uprimne nechapem. Neuveritelna mrdka, chcel by som rozobrat preco, ale telo sa tomu brani.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.