Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Plzeňští PANYCHIDA jsou pevnou součástí tuzemského černěkovového podhoubí již řádku let a to samozřejmě nejlépe ze všeho vypovídá o jejich současném statusu. Nové, v pořadí již páté studiové album „Gabreta Aeterna“, jež spatřilo světlo pandemií stíhaného světa na sklonku loňského roku, však má nesporné ambice vnímání PANYCHIDY ještě poupravit a posunout směrem výš. Podobně poctivých a ve všech směrech propracovaných „klasických“ metalových nahrávek totiž uplynulých dvanáct měsíců v domácích poměrech mnoho nepřineslo.
Neboť když se jeden zaposlouchá do jejích drážek, koncepčně i textově věnovaných Šumavě (Gabreta neboli „Pohoří kozorohů“ je keltský název pro tyto hory), může se mu velmi lehce stát, že skončí v neodvratném zajetí špinavých heavy/blackmetalových pařátů, jež škrábou a tisknou velmi intenzivně a chladnokrevně, ale zároveň také v nebohém posluchači vyvolají pocit vznešené pokory, ohromení a odevzdanosti. To proto, že „Gabreta Aeterna“ je dokonalým konglomerátem obsahu a formy, totiž jiskřivé poklony stylovým kovovým standardům a do nejmenších detailů propracovaného doprovodného materiálu, obalem počínaje a perfektní prací s různými intry, vsuvkami a jinými obohaceními prostého hudebního projevu konče.
Názorně to ilustruje už jen pohled na samotný obal nahrávky, jemuž v sugestivním černobílém provedení vévodí archaická momentka s umrlčími prkny, na jejímž pozadí se tyčí nejvyšší vrch hor Velký javor. Kdo by za zvuků třeba takové závěrečné „Tottenbretter“ zůstal při pohledu na něj nedotčeným, asi těžko někdy pochopil, jakou hloubku může mít dobře zahraný a vymyšlený heavy metal. A takových symbolických spojení hudby a její hmatatelné ilustrace obsahuje album celou spoustu, vlastně by se dalo říct, že je jím doslova prošpikované.
Přenese vás do světa na oko ošklivého a černého, tak jak to má na pořádném blackmetalovém albu vypadat, v němž se však odehrává daleko víc emocí, díky nímž na povrch vyplouvá i nápadná uhrančivost „Věčné Šumavy“. K dokonalosti jej vybrušuje mnoho zpěvových poloh a vůbec celý ten tak nějak sympatický projev PANYCHIDY, která působí, že tenhle metalový skvost z ní vlastně vypadl jen tak mimochodem. Slabé místo tady prostě nenajdete a naopak, když budete chtít označit ta nejlepší, bude to možná nerozlousknutelný oříšek. Sveřepý černý kov („Válečná běsnění…“), melodické faty morgány („Trampus…“), nenápadné špičkování s klasiky (riff jako z dílny RUNNING WILD v „Černou nocí…“) anebo mrazivou hororovou atmosféru (geniální užití dětského sboru v „Bludných ohních…“), to všechno – a ještě víc – tady má své pevné místo.
Tak pevné, že budete přemýšlet o tom, zda poklonu takovým velikánům, jakým Šumava rozhodně je, lze v tom našem metalovém ranku vůbec vystřihnout ještě výstižněji.
1. Krajina / Die Landschaft
2. Bílý Samum
3. Nikoho pán, nikoho sluha
4. Černou nocí míhá se černý stín
5. V dnešní zbahnělé době… / In der heutigen versumpften Zeit…
6. Trampus – o samotě a smrti v odlehlých končinách
7. Válečná běsnění připravující krajinu šumavskou o její syny a uvádějící v svár místní lid
8. Abele
9. Bludné ohně na stráních Hirschensteinsckých
10. Odkouzlení hvozdu Hercynského
11. Todesmarsch
12. Totenbretter
Diskografie
Řířuřec : Dreisessel (EP) (2022) Gabreta Aeterna (2020) Haereticalia - The Night Battles (2016) Grief For An Idol (2013) Woodland Journey (EP) (2011) Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow (2010) Paganized (2007) Promo (2006)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2020 Vydavatel: Folter Records Stopáž: 54:24
Pro mě nečekaná pecka z nečekaného směru. Album začíná recitací z knihy Josefa Váchala Šumava umírající i romantická: „Krajina jeví se nám takovou, jakými jsme sami; shledáme v ní to, co do ní odjinud jsme přinesli.“ Což krásně vystihuje náplň alba jako takového. Deska je jak oslavou šumavské krajiny, tak i svědectvím o nelehkém životě v tomto tvrdém kraji. Album je to velmi rozmanité, plné jak vyloženě heavy metalových riffů, tak i mrazivých blackových poryvů. Blackový zpěv se střídá s klenutými vokály, skvělé mluvené mezihry krásně umocňují atmosféru a za samostatnou zmínku rozhodně stojí skladba Bludné ohně, kterou zpívá dětský sbor. Na velmi dobré úrovni jsou i české texty, což rozhodně není žádná samozřejmost. Třeba jedna z nejlepších skladeb na albu Trampus, je věnována Augustinu Trampusovi, šumavskému revírníkovi, jemuž je u Modravy zasvěcen křížek. Samozřejmě, člověk znalí, tam slyší vlivy všech těch klasiků. Ale co si budeme nalhávat, v metalu už těžko přijdete s něčím novým. Spolu se Smutnicí do Silentů a Formulí od Masters hammer nejlepší česká metalová deska (a nejen česká), kterou jsem za poslední roky zaznamenal.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!