Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Plzeňští PANYCHIDA jsou pevnou součástí tuzemského černěkovového podhoubí již řádku let a to samozřejmě nejlépe ze všeho vypovídá o jejich současném statusu. Nové, v pořadí již páté studiové album „Gabreta Aeterna“, jež spatřilo světlo pandemií stíhaného světa na sklonku loňského roku, však má nesporné ambice vnímání PANYCHIDY ještě poupravit a posunout směrem výš. Podobně poctivých a ve všech směrech propracovaných „klasických“ metalových nahrávek totiž uplynulých dvanáct měsíců v domácích poměrech mnoho nepřineslo.
Neboť když se jeden zaposlouchá do jejích drážek, koncepčně i textově věnovaných Šumavě (Gabreta neboli „Pohoří kozorohů“ je keltský název pro tyto hory), může se mu velmi lehce stát, že skončí v neodvratném zajetí špinavých heavy/blackmetalových pařátů, jež škrábou a tisknou velmi intenzivně a chladnokrevně, ale zároveň také v nebohém posluchači vyvolají pocit vznešené pokory, ohromení a odevzdanosti. To proto, že „Gabreta Aeterna“ je dokonalým konglomerátem obsahu a formy, totiž jiskřivé poklony stylovým kovovým standardům a do nejmenších detailů propracovaného doprovodného materiálu, obalem počínaje a perfektní prací s různými intry, vsuvkami a jinými obohaceními prostého hudebního projevu konče.
Názorně to ilustruje už jen pohled na samotný obal nahrávky, jemuž v sugestivním černobílém provedení vévodí archaická momentka s umrlčími prkny, na jejímž pozadí se tyčí nejvyšší vrch hor Velký javor. Kdo by za zvuků třeba takové závěrečné „Tottenbretter“ zůstal při pohledu na něj nedotčeným, asi těžko někdy pochopil, jakou hloubku může mít dobře zahraný a vymyšlený heavy metal. A takových symbolických spojení hudby a její hmatatelné ilustrace obsahuje album celou spoustu, vlastně by se dalo říct, že je jím doslova prošpikované.
Přenese vás do světa na oko ošklivého a černého, tak jak to má na pořádném blackmetalovém albu vypadat, v němž se však odehrává daleko víc emocí, díky nímž na povrch vyplouvá i nápadná uhrančivost „Věčné Šumavy“. K dokonalosti jej vybrušuje mnoho zpěvových poloh a vůbec celý ten tak nějak sympatický projev PANYCHIDY, která působí, že tenhle metalový skvost z ní vlastně vypadl jen tak mimochodem. Slabé místo tady prostě nenajdete a naopak, když budete chtít označit ta nejlepší, bude to možná nerozlousknutelný oříšek. Sveřepý černý kov („Válečná běsnění…“), melodické faty morgány („Trampus…“), nenápadné špičkování s klasiky (riff jako z dílny RUNNING WILD v „Černou nocí…“) anebo mrazivou hororovou atmosféru (geniální užití dětského sboru v „Bludných ohních…“), to všechno – a ještě víc – tady má své pevné místo.
Tak pevné, že budete přemýšlet o tom, zda poklonu takovým velikánům, jakým Šumava rozhodně je, lze v tom našem metalovém ranku vůbec vystřihnout ještě výstižněji.
1. Krajina / Die Landschaft
2. Bílý Samum
3. Nikoho pán, nikoho sluha
4. Černou nocí míhá se černý stín
5. V dnešní zbahnělé době… / In der heutigen versumpften Zeit…
6. Trampus – o samotě a smrti v odlehlých končinách
7. Válečná běsnění připravující krajinu šumavskou o její syny a uvádějící v svár místní lid
8. Abele
9. Bludné ohně na stráních Hirschensteinsckých
10. Odkouzlení hvozdu Hercynského
11. Todesmarsch
12. Totenbretter
Diskografie
Řířuřec : Dreisessel (EP) (2022) Gabreta Aeterna (2020) Haereticalia - The Night Battles (2016) Grief For An Idol (2013) Woodland Journey (EP) (2011) Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow (2010) Paganized (2007) Promo (2006)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2020 Vydavatel: Folter Records Stopáž: 54:24
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.