Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hra, která nás reprezentuje v mezinárodních žebříčcích nejlepších indie her za rok 2020. Oprávněně. Originální tím, jak vypadá; jednoduchá v principech, které používá; ale rafinovaná v tom, jak je používá; groteskně banální svým začátkem; dětsky hravá; přitom leckdy až kafkovsky temná v tom, jak působí. To všechno je CREAKS.
Příběh začíná opravdu jednoduše. Jste doma, ve svém pokojíku a najednou vám začne blikat lustr. Žárovka nakonec praskne a spolu s tím přichází zachvění země, které odhalí za srolovanou tapetou ve vašem pokoji malá dvířka. Ta vedou do zvláštního světa. Podivného baráku pod vaším pokojem, který obývají ptakolidé. I ti řeší jistý problém, který zdaleka není tak jednoduchý jako nesvítící lustr. Toliko k příběhu.
CREAKS je vlastně logická plošinovka, která v mnohém připomene kultovní ODDWORLD z roku 1997. Jen s tím rozdílem, že je po všech stránkách lepší. Logické hříčky používají opravdu jednoduchých principů, máte tu jen čtyři typy „enemáků“, ale to, jak jsou navrženy záludnosti, jež řešíte, je velmi vynalézavé. Hra je schopna vystačit si s opravdu triviálními základy, na kterých staví logické puzzly, které vám dokážou zaměstnat mozek na delší dobu.
Základní vlastností potvůrek je to, že když na ně posvítíte světlem, přestanou se pohybovat a stane se z nich nábytek. Z divokého zlého psa je najednou noční stolek. Z podlouhlého bubáka věšák na kabáty. Hra tu využívá dětské představivosti, která bude každému povědomá. U kreatur, které musíte obelstít, vtipně využívá i zvuků. Například psí štěkání je v podstatě jen agresivní vrzání zavíraného šuplete. Takových nápadů tu naleznete spoustu a budou vás neskonale bavit. Každý typ příšeráků má jednoduchý model chování. Pes je nejšťastnější v pelíšku, kam se chce vrátit, ale když se k němu přiblížíte příliš blízko, začne štěkat a rozběhne se za vámi.
Velkou součástí CREAKS je jejich vizuál. Vodovkami namalovaný svět využívá podobně temně umírněné palety jako třeba MACHINARIUM. Spájí se tu roztomilá dětskost a zádumčivá temnota. Hodně moc se mi líbí, že má celá hra tento jednotný styl a přece je každý její kus originální. Grafika se neuchyluje ke kopírování a každá místnost v domě je originální a velmi detailní. Tento přístup je už i na nezávislé herní scéně velmi unikátní.
Krom hlavní herní náplně narážíte na obrazy, ve kterých jsou někdy ukryté jednoduché mezihry. Ty můžete klidně ignorovat, ale vřele doporučuji k pozornosti. CREAKS jsou v dnešním světě chytrou vzpomínkou na ty nejkrásnější perly logicko-plošinovkového žánru. Je to hra se svým vlastním stylem, ve kterém lehce rozpoznáte originální rukopis Amanita Design. Krom grafického designu se sluší vyzdvihnout i hudbu, o kterou se postaral Joe Acheson pod hlavičkou HIDDEN ORCHESTRA. Z původně diplomové práce dvou lidí se za osm let stala plnohodnotná hra, která vedle konečně vydaného FACTORIA a hororové adventury SOMEDAY YOU'LL RETURN stojí na pomyslné bedně nejlepších domácích her roku 2020.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.