Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V daleké mýtické zemi Kumandře žili v minulosti draci a různé asijské národy. Jednoho dne vznikla z lidského sváru černofialová podivnost nazvaná Drunni, která začala lidi měnit v kámen. Proti této nestvůrné esenci povstanou draci a několik posledních se sebeobětuje, aby ji zastavili. Z jejich magických schopností vznikne magická perla, jenž stráží jeden z asijských kmenů. Jednotlivé kmeny v zemi mají mezi sebou hodně napjaté vztahy. Otec hlavní hrdinky Rayi, která spolu s ním stráží svatyni, kde je magická dračí perla ukrytá, svolá ostatní představené kmenů. Cílem je domluvit se na smíru. Skončí to ale fiaskem. Namaari, dcera sousedního kmene, nastraží na Rayu léčku a přivede do svatyně ostatní. Při šarvátce magická perla praskne a rozpadne se na několik částí, což oživí hrozbu černofialových příšer. Díky tomu, že většinu úlomků perly odzicí ostatní kmeny, se většina obyvatel Rayina království promění v kámen a to včetně Raynina otce. Hlavní hrdinka se pak sama vydává na cestu hledání posledního draka. Příběhu z legend, jenž v ní živí šanci vrátit věci do normálu a odčinit chybu, kterou způsobila její důvěřivost.
Tak jsou rozdané karty dalšího velkého disneyovského animáku, který svým rozpočtem atakuje hranici sto miliónů dolarů. Příběh možná vypadá lehce zašmodrchaně, ale ve výsledku je celkem jednoduchý a předem je jasné, co má Raya udělat. Je jen otázkou jak. Tady nastává první z problémů. Krom silného motivu sjednocení kmenů tu je motiv důvěry. Ten se ale neopírá o nic hmatatelného a v podstatě dětem říká, že bezvýhradná důvěra k někomu, kdo vás opakovaně zklamal je jakási ctnost, která může zachránit svět. A to i ve chvíli, kdy ta samá vlastnost celý problém i způsobila.
Celkem v krátké době jde o druhý projekt společnosti Disney, který míří do Asie. S filmem Mulan má společného nejen to. Většina hlavních postav jsou silné ženské charaktery, a to jak na kladném, tak na záporném spektru hrdinů. U Mulan byla hodně okatá nahrávka čínskému režimu a i tady je vzhledem k dvěma principům, na nichž je film postaven, určitý charakterový rys, který bude komunistickou stranou vítán. A to ačkoliv film svým zasazením míří spíše do jihovýchodní Asie. V Kumandře naleznete místa, která připomínají místa ve Vietnamu, jakým je třeba dračí zátoka Ha Long, Ankhorské chrány v Kambodži a další odkazy.
Když přejdu k technickému zpracování, tak mohu jen chválit. Všechno tu vypadá skvěle, snad jen krom hlavní dračí hrdinky, která má trochu zvláštní hlavu s důrazem na maximální roztomilost. Krajina, města, flora i fauna jsou ale naprosto skvěle vybarveny a já musel zas a znovu žasnout, kam se technická stránka věci za posledních pár let posouvá. Občas narazíte na nějaké neoriginální nápady, například to, že Raya jezdí na tvorovi, jenž připomíná ponravové tvory, které používali jako kolo v seriálu a filmu Temný Krystal, a takových věcí je víc. Když se od těchto drobností oprostím, tak mi zůstává jen po technické stránce skvěle vypadající biják s nádherným fiktivně jihoasijským světem.
Jedinou šmouhou tak zůstává příběh. Ve své podstatě lehce odhadnutelný, jednoduchý a hlavně s poselstvím, které mi nedává smysl, když se nad ním hlouběji zamyslím. Krom kvalitního řemeslného zpracování a exotického zasazení ale nepřináší nic novátorského a za jeden rok si z něho zřejmě už nevybavím nic moc. Na rozdíl od titulů jako je Coco, V Hlavě, Duše a pokud bych měl jít mimo Pixar, tak asi zmíním jen Zootropolis.
Řemeslně nádherný animák s trochu zvláštním poselstvím, které popírá samo sebe.
6,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Raya and the last dragon
USA, 2021, 107 min
Režie: Paul Briggs, Don Hall, Carlos López Estrada, John Ripa Scénář: Adele Lim, Qui Nguyen Hudba: James Newton Howard Hrají: Kelly Marie Tran, Alan Tudyk, Gemma Chan, Awkwafina, Daniel Dae Kim, Sandra Oh, Benedict Wong, Ross Butler, Lucille Soong, Izaac Wang, Dichen Lachman, Sung Kang, François Chau, Jona Xiao, Thalia Tran, Patti Harrison Producenti: Osnat Shurer, Peter Del Vecho Střih: Fabienne Rawley, Shannon Stein Scénografie: Paul A. Felix, Helen Mingjue Chen
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
dzuso
8 / 10
Nečakal som od toho veľa, ale bolo to veľmi príjemné pozeranie. Dôvera napokon zvíťazila, hoci bolo poukázané aj na jej riziká, pokiaľ ide o formu akejsi naivity. Ale boli tam aj iné zaujímavé filozofické témy - jednota vs. tribalizmus alebo spolužitie s prírodou, ktorú reprezentovali draci, celkovo symboliku využívanú v príbehu hodnotím veľmi kladne. Troška feminizmu naviac som prehltol, príbeh bol síce dosť predvídateľný, na druhej strane však určite boduje nádherná animácia. Dobrý film pre decká aj dospelých. Tuktuk bol pre mňa veľmi inovatívny dopravný prostriedok, ale beriem, že niekde niečo podobné už mohlo byť použité.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.