Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z amerického Connecticutu sa hlási divadlo jedného herca. Volá sa Charlie Sad Eyes, doma Charlie Platteborze, ktorý s CRAWL BELOW vydal dva albumy (rozsahom skôr EP) v roku 2019 a tretí s názvom „9 Mile Square“ pustil do sveta v prvej polovici februára. Ak si CB nájdete na Archívoch, zo škatule „post/black metal/folk/punk múdri nebudete. Celkom určite sa na novinke nič takéhoto nedeje, ale našiel som si prvý album „Welcome The Possession“ a tam to veruže je taký mix zlostného black metalu, dis-beatu a punku, presne niečo, čo si americký chlapík zmajstruje v garáži alebo lesnej chajde, keď chce svoje doterajšie hranie pritvrdiť. Černotu by ste na základe názvu „We Approach The Altar Only In Darkness“ čakali aj od dvojky, ale kdeže, folk na akustickej gitare, to budete mať, a sú to celkom fajn pesničky, inšpirované temnými príbehmi a náladami Nového Anglicka.
Na trojke Charlie opäť nástrojovku elektrifikoval a výsledkom je šesť skladieb príjemnej, pohodovej náladovej hudby metalového rázu. Žiadny nárez, voľné, ľahko plynúce tempá, rozviate gitary občas pritlačia na pílu a vokály sú do jedného melodické, spievané, v hlbších polohách trochu ako Peter Steele, keď sa pustil vyššie než bol jeho obľúbený sýty barytón. Inde vokál znie ako Rick Habeeb (GREY SKIES FALLEN) v melodických polohách, to možno aj vďaka hudobnej podobnosti s odľahčenejšími momentmi GSF. Občas sa pustí až do éterických, naliehavých či žialiacich rovín a dá sa povedať, že nech skúša čokoľvek, všetko mu vychádza a znie neafektovane, čo je veľkým plusom. Po hudobnej stránke tento album CRAWL BELOW prináša príjemný melodický a atmosférický heavy/doom, možno trochu post metal bohatý na akustické vyhrávky, melancholické nálady a emócie. Ak vyhľadávate (načo vlastne?) depresie prevtelené do hudby, tu ich nenájdete, ide skôr o pokojnú nenásilnú nahrávku na chvíle, keď si chcete oddýchnuť od drvenia a rezania.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.