PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Představovat slovenského spisovatele Juraje Červenáka návštěvníkům našich stránek nejspíš není potřeba. Pokud ale přece, vězte, že své současné postavení na výsluní česko/slovenské historické detektivky si postupně vybudoval v celé řadě knih, v nichž se věnoval také klasické fantasy či slovanské prehistorii. Jeho prozatím nejúspěšnějšími hrdiny se stali kapitán Stein, notář Barbarič a kaprál Jaroš alias na první pohled nesourodá trojice „vyšetřovatelů“, jejíž dobrodružství se odehrávají v Habsburské říši na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Poslední z jejich příběhů, již sedmá kniha celé série s názvem „Anděl v podsvětí“, před nedávnem potěšila i české čtenáře, a právě při té příležitosti jsme se pokusili samotného spisovatele oslovit, abychom mohli společně alespoň trochu nahlédnout do jeho autorské kuchyně. A samozřejmě, jistou roli v tom hrál i fakt, že Juraj je rovněž kovaný „metalista“, na což ostatně v našem rozhovoru také došlo.
Jak se v těchto dnech máš? Jak aktuálně vypadá tvůj denní program a jak moc se liší od „nepandemického“ stavu? A vidíš nějaké světýlko na konci tunelu?
Snažím sa nechľastať a zároveň do seba nehádzať antidepresíva. Nie vždy sa to podarí. Môj pracovný denný program je v podstate rovnaký ako predtým, ráno vstanem, najem sa a sadnem k počítaču. Len mám teraz za zadkom ženu a dcéru, ktoré sú tiež stále doma (žena je učiteľka na gympli, vyučuje cez dištanc), a aj keď si do kvalitných slúchadiel zapnem KILLER BE KILLED a izolujem sa aspoň zvukovo, podvedomie stále vie, že rodina je nablízku, takže mám celkom problém sústrediť sa. Na tvorbu potrebujem byť skrátka úplne sám, takže písanie ide teraz ťažko. Navyše, pre mňa ako človeka, čo už roky pracuje z domu, boli veľmi dôležité večerné psychohygieny s kamošmi pri pive, v kine, na koncertoch, pri grile. To teraz všetko odpadlo, takže celkom peklo. Svetielkom je podľa mňa jedine vakcinácia, ale to by sa nesmeli objavovať stále nové mutácie, takže uvidíme, či sa život vráti do akého-takého normálu, alebo nastane „Resident Evil“ alebo „Mad Max“.
Mimochodem, dá se podle tebe naše současná situace srovnat s průběhem morových epidemií v historii tak, jak se jich ve svých knihách občas dotkneš?
Zásadný rozdiel je v mobilite ľudí a globálnej prepojenosti. Keby niekde v strednej Číne vypukla takáto nákaza v 16. storočí, v Európe by sme sa to ani nedozvedeli. Samozrejme, rôzne druhy moru boli v časoch minulých nákazlivejšie a smrteľnejšie kvôli takmer nulovým lekárskym poznatkom, ja som v posledných knihách spracoval hlavne epidémiu z rokov 1598 – 1599, ktorá kosila asi tretinu obyvateľstva v českých mestách. Lenže v tej dobe stačilo zavrieť brány miest a ujsť do izolovaných oblastí na vidieku a nákaza sa nemala ako šíriť. Ešte napríklad v 19. storočí počas veľkých epidémií cholery to takto celkom fungovalo. Dnes je to nemysliteľné. Ešte aj v tejto kritickej situácii sú ľudia, ktorí proste musia ísť na dovolenku niekam na Zanzibar a dovlečú odtiaľ niekam na stredné Slovensko africkú mutáciu, takže to svinstvo samo nikdy neprestane a nezoslabne, práve naopak, môžeme ho len spomaliť a čiastočne eliminovať očkovaním. A musí to prebehnúť rýchlo, kým sa nevytvoria mutácie, na ktoré súčasné vakcíny fungovať nebudú, čím sa vytvorí nekonečný kolotoč. A potom už príde Milla Jovovich a bude niekde v púšti strieľať obrovské zmutované psy.
„Anděl v podsvětí“ je sedmou knihou série historických detektivek s hlavními hrdiny kapitánem Steinem a notářem Barbaričem. Jak dlouhá to ještě bude série, tušíš? Odrazí se v tom třeba i to, že jde zřejmě o tvé čtenářsky nejúspěšnější knihy?
Ten silný čitateľský ohlas má svoju váhu, samozrejme. Takže chcem pokračovať. Našťastie ma hrdinovia tejto série (kapitán Stein, notár Barbarič, seržant Jaroš) zatiaľ bavia. Ak mi začnú liezť na nervy, urobím si prestávku napísaním pokračovania inej knižnej série, a potom sa k nim zase vrátim. Teraz píšem ôsmy diel a už mám v hrubých rysoch vymyslený aj deviaty.
Jak dlouho „Anděl v podsvětí“ vznikal? A co všechno jsi absolvoval v rámci příprav k jeho psaní, mám na mysli nejen studium vybraných historických pramenů, ale třeba kontaktování místních odborníků nebo i návštěvu místa samého a procházku plzeňským podzemím?
Samotné písanie zabralo asi trištvrte roka, teda dosť veľa, ale nedá sa nič robiť, píšem čoraz pomalšie a utešujem sa, že to nie je starnúcim mozgom, ale čoraz precíznejším prístupom k tvorbe. Ale k samotnému písaniu treba prirátať aj celé týždne následnej editácie a korektúr, potom korektúry českého prekladu atď. K Plzni som si toho zohnal naozaj kvantá, od kníh o dejinách až po plzenské rozprávky. A navštívil som ju aj osobne, prešiel si väčšinu lokácií, kde sa príbeh odohráva.
Podle čeho se v tomto případě řídil poměr respektování ověřitelné skutečnosti a tvé vlastní fantazie? Máš v tomto směru nějaký práh, který nepřekračuješ, nebo se to jednoduše vyvíjí knihu od knihy, resp. nápad od nápadu?
Raz sa ma niekto spýtal, koľko je v mojej knihe fikcie a koľko historickej reality, tak som odpovedal, že je to v pomere 67% ku 33%. Tým chcem povedať, že sa to nedá presne určiť, v niektorých príbehoch je viac mojej predstavivosti, v iných (ako napr. v tom „Anjelovi v podsvetí“) veľká nálož dobových reálií, osobností, súvislostí. Snažím sa vždy do príbehu zapojiť čo najviac histórie, lebo ma proste dobové príbehy bavia a snažím sa ich prostredníctvom svojich kníh nejako zábavne sprostredkovať, dokonca mi to príde zaujímavejšie ako si niečo len tak cucať z prsta. Iste, kvôli zápletke musím občas históriu upraviť, ale snažím sa ju iba znesiteľne ohnúť, nie lámať cez koleno.
A proč vlastně ona rudolfínská doba? Disponuje pro tebe něčím, co jiné historické epochy na našich územích nemají?
Priznám sa, že nám Slovákom ten pojem „rudolfínske“ nerezonuje až tak veľmi, pre nás je to hlavne obdobie protitureckých vojen, konkrétne v tomto prípade (prelom 16. a 17. storočia) ide o tzv. pätnásťročnú vojnu, keď sa bojovalo hlavne o mestá a pevnosti v povodí Dunaja. Takže na Slovensku knihy propagujeme týmto smerom, české vydanie skôr cez toho Rudolfa. Pravdaže, keď sa príbeh odohráva v českom prostredí, nastupuje rudolfínska atmosféra. Napokon, Plzeň som si ako dejisko románu vybral práve preto, že tam v zime 1599 – 1600 sídlil Rudolf II.
Mimochodem, nezkoušel jsi někdy vystopovat svůj původ nebo rodokmen až do zmíněné rudolfínské doby? Zajímá tě něco takového, jako odkud vlastně člověk pochází a kdo byli jeho předkové před dávnými staletími?
Príliš po tom nepátram, ale našiel som meno Červenák v súpise obyvateľstva jednej neďalekej dediny zo 17. storočia. Okrem toho v oblasti blízko Zvolena dokonca existuje Červenákov vrch a viem, že rodina môjho otca pochádza práve odtiaľ. Takže niekde mám svoju horu (smích).
Jak dlouho trval překlad „Anděl v podsvětí“? Píšeš, předpokládám, vždy ve slovenštině, platí to od samých počátků tvého psaní?
Zopár kníh som napísal aj priamo v češtine (napr. dvojdielneho „Bivoja“), ale inak je mojím dlhoročným prekladateľom a pri niektorých knihách aj vydavateľom Robert Pilch, ktorý, mimochodom, je tiež starý metalista a hrá v kapelách PASSION OF SORROW či RAVENLAW. Už máme zabehnutú bezproblémovú rutinu, Robert zo slovenčiny prekladá aj ďalších autorov, robí to rád a dobre, zvyčajne to ide hladko a rýchlo. Ja to vždy po ňom prečítam, lebo mám solídne znalosti češtiny, vychytám drobné chybičky, prípadne trochu poladím rytmus textu, pretože čeština ho má iný ako slovenčina.
V této souvislosti jsem mimochodem kdesi zaznamenal, že jste s překladatelem nemohli vymyslet překlad sousloví „do psej matěre“ a jako čtenář tedy musím poznamenat, že „do psí mateře“ na příslušném místě knihy mě tedy rozhodně neuspokojilo, a v kontextu toho, jak se hlavní hrdinové občas nestydí klít, mě napadá jedna skutečně peprná, nicméně pasující varianta… . Jak moc vulgární může dnešní spisovatel být?
Ako sa mu zachce, a je na vydavateľovi, či to publikuje, a potom na čitateľoch, či to prehryznú. Záleží aj na žánri. Ťažko napíšeš krimi o pražskom či bratislavskom podsvetí bez toho, aby si šiel do zmrdov, čurákov, kokotov a kuriev. Mne občas čitatelia píšu, že do historickej knihy sa nadávanie až tak nehodí, ale klialo sa vždy, dokonca som práve teraz vytiahol z dobovej kroniky zo 16. storočia prípad nactiutŕhania, keď jedna meštianka nazvala susedu „kurvou skurvenou“. V príbehu z Plzne som samozrejme musel využiť aj neďaleké Kokotské rybníky a Kokotský les, vystupuje tam aj šľachtic Kokot z Kokotska (reálna, dnes už zaniknutá dedina). Rozpísal som sa o tejto téme aj v rozhovore pre Denník N a mal dobrý pocit z toho, že som použil slovo „kokot“ v rozhovore pre mainstreamové médium, a im sa to dokonca páčilo tak, že posunuli pôvodne webové interview aj do printovej podoby (smích).
Dá se nějak zvlášť popsat pocit spisovatele v okamžiku, kdy dokončí knihu? A k čemu by se to dalo přirovnat?
Hlboká úľava... a hneď na druhý deň ráno si musím naklepať aspoň pár viet nového románu, ktorý už počas finišovania toho predchádzajúceho nosím v hlave.
Mohu-li poprosit, jakým nákladem „Anděl v podsvětí“ vychází, tj. dohromady ve slovenštině a čestině? V jiném jazyce předpokládám, že ne, ale pokud ano, rád se zmýlím…
V slovenčine je prvý náklad 10 000 kusov, ten český pravdupovediac nepoznám, ale je o čosi nižší.
Máš nějaké spisovatelské vzory, pokud se týče historické detektivky? Nebo to není v případě profesionálního spisovatele nutností, mít nějaký vzor? Jak třeba vnímáš Vlastimila Vondrušku, budeme-li se bavit o čistě českých poměrech?
V historickej detektívke jednoznačne Robert Van Gulik a jeho sudca Ti, teraz ma zaujal C. J. Sansom a jeho séria o Matthewovi Shardlakeovi z Cromwellových čias. Som veľký čitateľ detektívok, moderných i historických. Od Vondrušku som čítal asi tri kusy a myslím, že stačilo.
Tady mi dovol jednu odbočku… když jsi psal „Chřestýše Callahana“, byl u toho také nějaký „vzor“? Ptám se proto, poněvadž jsem z knihy cítil silný odkaz R. E. Howarda…
Howardove poviedky ma priviedli k písaniu, napísal som aj pár „conanoviek“ a celkovo si myslím, že si tento klasik kvalitného pulpu s nejakým Tolkienom vytiera zadok, takže je celkom možné, že nejaká ozvena Howarda je v každej mojej knihe. Tých inšpirácií tam bolo samozrejme viac, jednak niečo z reálnych dejín, ale aj winnetouovky, westerny Sergia Leoneho a mnoho iného.
A když už jsme u toho, vzniknou ještě někdy nějaká Callahanova dobrodružství?
Nie.
Popularita Steina a Barbariče roste, spolu s tím roste jistě i popularita Juraje Červenáka… co se stane, když jde dnes Juraj Červenák po ulici? Je to jiné, než v dobách Thorleifa Larssena?
Občas sa mi stane, že ma ľudia spoznajú. Dokonca nielen v rodnom meste, už som zažil „nie ste ten pán Červenák, čo píše knihy?“ aj v Bratislave na ulici alebo v hľadisku na koncerte Ennia Morriconeho. Keď som bol naposledy na metalovom koncerte, tuším to bol MOONSPELL / ROTTING CHRIST, tak sa tam so mnou prišlo odfotiť asi pol tucta fanúšikov, to bude tým, že mám medzi čitateľmi dosť veľa metalistov. Nie je to nič zvláštne, pretože metalisti sú múdri a sčítaní ľudia. Okrem tých, ktorí nie sú (smích).
Stein s Barbaričem jistě nabízí i mnohé možnosti pro filmové či dnes tolik populární seriálové zpracování, obzvláště když se scénáři obecně to jde tak nějak z kopce. Můžeme se těšit, že bychom snad někdy v budoucnu oba detektivy spatřili i na filmovém plátně či televizní obrazovce?
Už roky pripravujeme seriál „Krev prvorozených“ pre ČT, máme schválené scenáre, nakreslené výtvarné návrhy a storyboardy, sú čiastočne vybrané lokácie a máme predstavu o hlavných predstaviteľoch. Lenže v tejto covidovej dobe sa všade šetrí a detektívka z rudolfínskej Prahy nie je najlacnejšia záležitosť, takže sa obávam, že peniaze na ňu tak skoro nebudú.
Jistě není tajemstvím, že jsi příznivcem metalové hudby, koneckonců, kde jinde by to mělo vyjít na denní světlo, než metalovém webu. Mohu se tedy zeptat na tvé oblíbené interprety, styly, alba a třeba tvůj osobní Top Ten všech dob?
Počúvam asi úplne všetky štýly, od klasiky ako METALLICA, SEPULTURA, SLAYER, ANTHRAX či TESTAMENT cez death a black (DEATH, GOJIRA, MORBID ANGEL, VADER, ROTTING CHRIST, BEHEMOTH a asi milión ďalších) po doomy a gotiky typu MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, CANDLEMASS, SWALLOW THE SUN... Príliš nepočúvam progres, všelijaké tie post-blacky, metalcory a podobné modernejšie žánre, ale rád si naložím napríklad WHITECHAPEL, PARKWAY DRIVE či FIVE FINGER DEATH PUNCH, hlavne v aute sa pri tom dobre šoféruje. Top ten? METALLICA je najväčšia metalová kapela všetkých čias, dokonca mám rád aj ich novšie albumy. Vždy som bol viac sepulturista ako slayerista, bez Maxa to síce akosi nebolo ono, ale „Quadra“ je luxusný album. Do prvej desiatky by som asi vybral albumy od vyššie uvedených kapiel.
Existují nějaké kapely, které se inspirovaly tvým dílem? Pokud ano, které a čím? A spolupracuješ s některými z nich třeba ještě úžeji?
Je ich viac, ale dlhé roky sme kamaráti so SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Ja som ich fanúšikom od 90. rokov, keď som ich videl hrať ako predkapelu THE GATHERING, a časom som sa dozvedel, že aj oni si odo mňa radi niečo prečítajú - preto sa v mojej knihe „Hradba západu“ objavil aj moravský žoldnier Hajda, ktorý všade so sebou ťahá lutnu a neustále na nej niečo brnká (smích). Tomáš Kočko, ktorý robí folklórom a slovanskou mytológiou inšpirovanú world music a viackrát so Silentami spolupracoval, napísal „Pohanskú“ na motívy mojej fantasy „Černokňažník“. Stále komunikujeme a prispel som aj nejakými nápadmi k videoklipu „Skryj hlavu do dlaní“.
Jak nazíráš na metal v roce 2021? Má se ještě jak vyvíjet či někam posouvat nebo už se definitivně zařadil ke svým hudebním předchůdcům, jejichž představitelé už mohou jen a pouze tu úspěšněji a tu méně recyklovat?
Nevidím do toho tak, aby som dokázal nejako celkovo hodnotiť a predpovedať. Metal tu proste je a bude. Uvidíme, ako tvorbu ovplyvní covidová doba, lebo pri písaní týchto riadkov napríklad počúvam nový MOONSPELL a to je veru zúfalo slabý čajíček. Asi si to prepnem na výborný posledný ASPHYX, prípadne THE CROWN, BENEDICTION, KATAKLYSM alebo GOD DETHRONED, aby som len tak od boku strelil veci, ktoré ma nadchli v uplynulom období.
Na závěr budu obligátní – na co se mohou tví příznivci těšit v nejbližší, případně i v té trochu vzdálenější době?
Ďalší diel Steina a Barbariča sa pracovne volá „Pre hrsť dukátov“ (pretože sa odohráva v meste Kremnica, kde bola najvýznamnejšia uhorská mincovňa), okrem toho mám rozpísaný román z 19. storočia, v ktorom miešam western, detektívku a fantasy, uvažujem o ďalšom „Černokňažníkovi“, určite by som rád napísal pokračovanie „Kapitána Báthoryho“... uvidíme, čo z toho sa podarí a v akom poradí a kedy.
Tvůj případný vzkaz, pro všechny, co tenhle rozhovor dočetli až sem?
Skúste sa v depresiách z covidu neupiť na smrť, aby sme sa mohli upiť na koncertoch a knižných autogramiádach. Veľa čítajte, počúvajte dobrú muziku, sledujte kvalitné filmy a seriály, milujte sa a snažte sa prežiť tento zasraný mor nielen v telesnom, ale najmä v psychickom zdraví.
Na úplný závěr tě poprosím o krátké čtyřverší či epigram s názvem našeho webu... až o něm jednou vyjde kniha, určitě jej tam ocitujeme (smích).
Zadul víchor z Tatier,
do vojnových vatier,
znel na bojovom poli
víťazný pokrik „Metalopolis!“
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.