Před patnácti lety vlítli na scénu a způsobili malou revoluci na hranici extrémního metalu a taneční scény. Mladá zběsilá trojka ze státu New York překreslila pravidla. Kombinovali ostré brusky se synth rockovými zklidňováky a hrubými tanečními spodky. I bez živých bicí a baskytary se stali rytmickým uragánem, který zdatně konkuroval nintendocorovým modlám té doby. Dokázali zužitkovat mathcorové šílenství kolem THE DILLINGER ESCAPE PLAN, se kterými sdíleli koncertní prkna, a navíc nebýt jen jejich slabší kopírkou. Mluvilo se o tom, že cybermetal má konečně nějakou kapelu, která subžánr vyvede ze slepých uliček. V roce 2008 zbourali pražskou Sedmičku.

Teď se vrací. Z původní sestavy jsou tu jen dva. Kytarista Hamilton Jordan a klávesák a programátor Michael Sochynsky. K mikrofonu se postavil Tony Wolski z THE ARMED a OLD GODS a za bicí usedla kanadská mašina ze SUMAC a BAPTISTS Nick Yacyshyn. To je velmi silná sestava. Těšil jsem se. Nicka jsem měl příležitost poznat osobně i hráčsky před rokem na koncertech evropského minitour BAPTISTS a věřil jsem, že výsledek může být mnohem zajímavější než na prvních dvou deskách GENGHIS TRON. Na produkci alba se podílí Kurt Ballou. Zaděláno na nejzajímavější návrat roku?

Na konci ledna vychází video. Ochutnávka. Titulní skladba „Dream Weapon“ má mechanické pulzující bicí, plný zvuk a trochu rozplizlé vokály. Slyšel jsem ji od té doby mnohokrát a stále tam hledal výjimečnost, kterou GENGHIS TRON v minulosti měli. Nenašel jsem ji. Vytratila se syrovost a agresivita, ale nenahradilo je nic zajímavého. Živé bicí kapelu určitě nakoply na straně jedné, ale to, že celá kapela sundala nohu z plynu, celku neprospělo. Říkal jsem si, že je to jen jedna skladba a podle toho se nedá soudit celé album.

Celé album je ale jen více téhož. Dobrá synthrocková deska s táhlými zpěvy, které se nezapamatovatelně vpíjejí do nástrojových vrstev. Celkem chápu, že za těch deset let už třeba nemají energii a chuť dělat bláznivé desky, které budou velkými kladivy bušit do žánrových zdí metalového a elektronického světa, a následně pozorovat, jak se hroutí. Výsledek ale u mě ztrácí energii a nedaří se mu přeskočit očekávání, jež u mě byla celkem velká. Což, uznávám, může být jen můj problém. Kapela se ostře vyprofilovala svými prvními deskami a teď změnila styl. Miloval jsem to třeba u DAUGHTERS, kteří také udělali zásadní stylový kotrmelec. „Dream Weapon“ je deska, která leptá tvář GENGHIS TRON, jíž jsem měl rád, způsobem, který mi nic neříká. Už zdaleka není tak vzrušující.

GENGHIS TRON stále zůstávají žánrově těžce uchopitelnou kapelou. Integrovali do sebe fragmenty z postrocku, synthpopu a shoegaze. Mnohem více tu jde o atmosféru než o to budovat hlomozný syrový chaos. Ocenit se dá touha jít svojí vlastní cestou a realizovat svéhlavou tvůrčí vizi bez ohledu na trendy. Bohužel to bude mít i ten následek, že se část jejich původních fanoušků na nové vlnové délky, jež sálají z desky „Deam Weapon“, nebudou umět naladit.