NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevím, jestli je to tím, že se poslední dny nořím do nově vyšlého grafického románu 1984 a současně jsem stále ve stínu snové náladovky DISCO ELYSIUM, ale nová deska GODSPEEDů mi je velmi silně dobarvila. Krom nakažlivé atmosféry tu je ještě jeden společný jmenovatel. Stejně, jako v Orwelově románu nebo zmíněné hře, je tady přítomno nezanedbatelné politické poselství. Kanadská kapela se ve zprávě, kterou k desce vydala, vyjadřuje hlavně k tomu, co se děje v posledním roce. A možná ještě výmluvněji než slova za ní promlouvá tato deska.
O GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR se dá říci, že stáli u kořenů postrocku. A přesto se od poloviny devadesátých let nenašla žádná kapela, která by se jejich pojetí žánru dokázala přiblížit. Kolem nich projížděly stovky postrockových sdružení, ale Kanaďané vždy stáli na trochu jiné koleji. Pořád si zachovávali punc určité neuchopitelnosti, unikali trendům a dělali si věci po svém, bez ohledu na to, co se kolem nich dělo. To se tentokráte promítlo i do toho, v jakém formátu deska vychází. Teď narážím hlavně na formát sedmé desky Kanaďanů. „G_d’s Pee AT STATE’S END!“ vychází jako dvojdeska, kdy první vinyl je dvanáctipalcový a druhý desetipalcový.
Novinka tradičně pracuje s rozsáhlejšími kompozicemi, ve kterých si kapela dává patřičně na čas v rozvíjení hudebních nápadů, jež na sebe vrší. Ačkoliv je tempo leckdy hypnotické, tak deska nepůsobí nijak zdlouhavě. Každá vteřina tu má své místo a pracuje pro celek. Klidné, nenápadné pasáže dávají vyniknout těm hybným. Minimalistické lo-fi momenty přerůstají v monumentální obry, co pohlcují prostor i čas. Epičnost GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR je pověstná a současně není přístupná každému.
I na aktuální nahrávce se prolínají zkreslené dronové stěny s ambientními pláněmi, v nichž je možné se ztratit. Rozechvělé smyčce tu stojí vedle zefektovaných kytar a dalších zvuků, které tvoří velmi specifický výsledný sound, jenž od jiných kapel neznám. Hudební motivy vás zavádí do neklidné, psychedelické nirvány, co je zároveň opojná, intenzivní a očisťující. Kanaďané tu ale oproti minulosti pracují i s emocemi, které jejich hudbu dříve prosvěcovaly jen velmi zřídkakdy. Vedle citelného neklidu tak z novinky vyvěrá i nezanedbatelná porce naděje. Hudební světlo na konci tunelu? Možná. GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR mě zas a znovu přesvědčují, že i instrumentálně dokáží předávat silnou výpověď a pocity v jejich ryzí a ničím neobalené podobě. Chcete soundtrack, který je devastující, který drolí temnou realitu světa na prach, jen aby vás na konci zalil sluncem? Tady je.
Další obecnou vlastností kapely je to, že i v instrumentální poloze umí tvořit velmi silné hudební příběhy. Dvacetiminutový opus „Govermant Came“ je skladbou, pro kterou má tato deska už teď jisté místo ve výročních žebříčcích. Neznám kapelu, jenž by texturu zvuků splétala takovým způsobem. Usoužené kytary, plačící na hrobech roku 2020, naprosto přesně vystihují pachuť, kterou z minulých dvanácti měsíců stále mám na jazyku. Žádná kapela mi v poslední době nedokázala dát podobné emoce jako prvních šest minut „Govermant Came“. GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR jsou hudební radikálové. Nepřipouštějí kompromisy. Dostávají se pod kůži velmi hluboko. Jejich sedmá deska je svátkem, na který jsem dlouho čekal a zatím v plném rozsahu plní mé očekávání. Pokud jste čekali na postrockovou událost roku 2021, tak se právě stala.
Pokud jste čekali na postrockovou událost roku 2021, tak se právě stala.
9 / 10
Aidan Girt
- sitting drums and standing drums
David Bryant
- electric guitars, mg-1
Efrim Manuel Menuck
- electric guitars, op-1, radios
Mauro Pezzente
- electric bass
Michael Moya
- electric guitars
Sophie Trudeau
- violins, organ
Thierry Amar
- electric bass and upright bass
Timothy Herzog
- sitting drums and standing drums, glockenspiel
Karl Lemieux
- 16mm projections
Philippe Leonard
- 16mm projections
1. A Military Alphabet (five eyes all blind) (4521.0kHz 6730.0kHz 4109.09kHz)
2. Job’s Lament
3. First of the Last Glaciers
4. where we break how we shine (ROCKETS FOR MARY)
5. Fire at Static Valley
6. “GOVERNMENT CAME” (9980.0kHz 3617.1kHz 4521.0 kHz)
7. Cliffs Gaze / cliffs’ gaze at empty waters’ rise / ASHES TO SEA or NEARER TO THEE
8. OUR SIDE HAS TO WIN (for D.H.)
G_d’s Pee AT STATE’S END! (2021)
Luciferian Towers (2017)
Asunder, Sweet And Other Distress (2015)
Allelujah! Dont Bend! Ascend! (2012)
Yanqui U.X.O. (2002)
Lift Your Skinny Fists Like Antennas To Heaven (2000)
F♯A♯ (Infinity) (1997)
All Lights Fucked On The Hairy Amp Drooling (only 33 copies) (1994)
Vydáno: 2021
Vydavatel: Constellation
Stopáž: 52:38
Vládci post rocku konečně zpátky na trůnu jak se sluší a patří.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.