Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevzpomínám si na chvíli, kdy by mi nějaký film pronikl do snů. A nebyl to sen s dobrým koncem. Pokud jste aktivní hudebník, tak se Sound of Metal vyhněte obloukem. Je to velmi zneklidňující podívaná. Film na počátku sleduje dvojici, která žije v karavanu, v němž brázdí státy a hrají koncerty. Je to domov na kolečkách, zkušebna a styl života. Zdá se, že nic jiného nemají. Hudba je pro ně vším. Ona hraje na kytaru zpívá a on bubnuje. Nahlas. Stylově se pohybují na hraně velmi hrubozrnných noisecorových kapel. Na počátku je jen pár záběrů na koncertní rutinu, která je dobře odpozorovaná. Pak nastává zvrat. Bubeník Ruben začne z ničeho nic slyšel jen podivné zvuky, které znějí, jako by okolní svět byl silně profiltrován přes stěnu bílého šumu. Situace se horší. Nelepší se to ani ráno ani večer.
Rubena situace uzavírá do sebe. Po návštěvě lékaře se dozvídá, že pokud bude dál v hlučném prostředí, bude se situace jen horšit. Neví, kudy kam. Prochází si podobnými fázemi, jako by se dozvěděl o nemoci, která ho za krátkou dobu připraví o život. Během vnitřního boje se sebou samým postupně zjišťuje, že může v životě ztratit více než sluch.
Sound of Metal je indie psychologickou sondou do života člověka, který čelí obrovské osudové výzvě. Ruben je uzavřená postava, která vnitřně silně prožívá svoji největší vášeň, kterou je hudba. Po ztrátě sluchu se ještě hlouběji zakopává sám v sobě. V tomto ohledu se mi hodně líbí, jak subtilně a současně výmluvně film vypráví jeho příběh. Jednoduché záběry, ve kterých se Ruben jen smutně kouká ve chvílích, kdy ostatní slyší co on ne. A ono to stačí. V tomto ohledu režisér Darius Marder dokázal naprosto přesně přenést emoce. Přesně víte co se mu v mysli odehrává.
U osoby režiséra se ještě zastavím. Sound of Metal je vlastně režisérský debut Dariuse Mardera, pokud nepočítám dokumentární film "Loot". Jeho osobu jsem zaznamenal hlavně jako scénáristu, který se podílel na filmu "Za borovicovým hájem" (ke kterému dělal hudbu Mike Patton). Zde na scénáři spolupracoval s režisérem Derekem Cianfrancem. Právě na jeho nedokončeném dokumentárním filmu s názvem „Metalhead“ postavil Darius scénář k Sound of Metal. Kruh se uzavřel.
Když jsem si kladl otázku, proč na mě Dariův film tak silně zapůsobil, byly odpovědi nasnadě. Sám hraji v hlučné skupině. Zdálo se mi, že v tom ale musí být i něco víc. Když jsem četl rozhovor s Dariem, zjistil jsem, že i pro něho je téma osobní. Měl velmi silný vztah se svou babičkou, kterou byla fotografka Dorothy Marder. Ta se stala hluchou po medikaci na záchvat pankreatitidy. Odtud tedy pramení citlivost, kterou do filmu promítnul.
Dalším dílem do soukolí je pákistánsko-britský herec Riz Ahmed. Vlastně jsem ho od role, ve které hrál ve filmu "Venom" hlavního záporáka, ani nepoznal. Riz Ahmed má sám hudební zkušenost, byť z jiného žánru – věnuje se hiphopu. To, s jakou uvěřitelností hraje uzavřeného bubeníka, kterému se právě zhroutil svět, je fascinující. Je to hlavně jeho herecký koncert, za který začíná sklízet první sošky. Zatím jen cenu asociace filmových kritiků v Austinu a Atlantě, také nominaci na Oskara, ale nepředpokládám, že by tím byl řetěz nominací a cen ukončen. A není to zdaleka jen tím, že se šest měsíců učil hrát na bicí a zvládnul znakovou řeč.
Už dlouho jsem neviděl indie film, který by mě dokázal tak silně zprostředkovat situaci, se kterou nemám osobní zkušenost. A marně přemýšlím, kdy mi nějaký film vlezl do snů. Sound of Metal to dokázal. Darius Marder natočil komorní drama, které má dvě sice hodiny, ale žádná minuta tu není navíc.
Už dlouho jsem neviděl indie film, který by mě dokázal tak silně zprostředkovat situaci, se kterou nemám osobní zkušenost. A marně přemýšlím, kdy mi nějaký film vlezl do snů.
8,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
USA / Belgie, 2019, 130 min
Režie: Darius Marder Scénář: Darius Marder, Abraham Marder Kamera: Daniël Bouquet Hudba: Nicolas Becker, Abraham Marder Hrají: Riz Ahmed, Olivia Cooke, Paul Raci, Mathieu Amalric, Lauren Ridloff, Tom Kemp, Hillary Baack, Michael Tow, Chelsea Lee, Shaheem Sanchez, Chris Perfetti Producenti: Bert Hamelinck, Sacha Ben Harroche Střih: Mikkel E.G. Nielsen Zvuk: Nicolas Becker, Carlos Cortés Navarrete, Jaime Baksht, Michelle Couttolenc Scénografie: Jeremy Woodward, Tara Pavoni (set dekoratér) Kostýmy: Megan Stark Evans
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.