Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Anders Thomas Jensen si tímto filmem smáznul velkou šmouhu, kterou si u mě vysloužil podílením se na scénáři ke Kingově "Temné věži". Sám Jensen je trochu zvláštní zjevení na filmové scéně. Většinou píše scénáře a je schopen napsat vlastně cokoliv. Od akční komedie "V Číně jedí psy" nebo zmíněné "Temné věže". Už se ale také několikrát stalo, že se posadil i do režisérské sesle. V takovém případě zůstává na filmu i v roli scénáristy a výsledný produkt má celkově vyšší jakost. Dá se říci, že v jeho nepříliš širokém režijním portfoliu není slabý kus, což o jeho scénáristické práci říci nelze. U filmů, které si Jensen sám napíše a následně i zrežíruje, je zřetelný určitý styl. Nejvíce mu sedí filmy, které kombinují trochu zvláštní cynický humor založený hlavně na trochu bizarních postavách a vážné až dramatické události. To je ostatně i případ "Rytířů spravedlnosti". I tady příběhem pohybují zvláštní figurky.
Film bere fatální událost, kterou je nehoda vlaku, při které zemřou lidé, a rozehrává kolem ní myšlenkovou akrobacii, točící se kolem témat jako náhoda, osud, záměr a úmysl. Přeskakuje přitom mezi tím, kdy se film bere vážně, a vzápětí se sám sobě vysmívá a zpochybňuje se. Právě to je mix, který mně přišel velmi občerstvující v tom, že Jensen dokáže překvapit a spájet dva velmi rozdílené žánry, aniž bych měl pocit, že se děje něco násilného nebo nemístného. Přitom ani jeden žánr netrpí přítomností toho druhého. Vedle brutální a velmi realistické přestřelky stojí humor postavený na bizarních charakterových obrysech jednotlivých postaviček a vůbec ničemu to tu nevadí.
Děj začíná u vlakového neštěstí, při kterém zemře manželka profesionálního vojáka Marcuse, kterého hraje Mads Mikkelsen. Ten se z mise na blízkém východě vrací domů, kde na něj čeká dospívající dcera, jež byla v tom samém vlaku jako její tragicky zesnulá matka. Jednoho dne u jejich dveří zaklepe Otto - statistický génius a podivnín v jednom balení - který ve vlaku také jel. Snaží se Marcusovi vysvětlit, že smrt jeho ženy nebyla náhoda. Rozjíždí se vyšetřování, do kterého Otto zapojuje ještě své dva kamarády. Hackera Emmenthalerema a dalšího matematického vědce Lennharta. Tato parta je naprosto ukázkovým případem pro život nepoužitelných geeků. Mají problém v komunikaci s jinými lidmi, ačkoliv je jim mezi čtyřiceti a padesáti, žijí sami bez rodin a přítelkyní ve svém vlastním světě. Jsou vlastně v naprostém kontrastu s Marcusem, který navíc nemá problém s velmi rázným, přímočarým a silovým řešením jakékoliv situace. Krom podivných nerdů a armádního otce tu je i jeho dospívající dcera, jejíž svět se po smrti matky výrazně otřásl, a tak hledá nějakou životní rovnováhu.
Sofistikovanou zábavnost filmu dodává právě vykreslení nesourodých charakterů, již k sobě nacházejí cestu a vlastně i oddanost rozdílným žánrům, které v sobě "Rytíři spravedlnosti" integrují. Krom scénáristických a režisérských kvalit tu jsou i ty herecké. Jensen tu už popáté spolupracuje s Madsem Mikkelsenem a Nikolajem Lie Kaasem. Přiznám se, že oba herce znám z jiných filmů a i tak jsem měl velký problém je poznat. Mikkelsena obzvláště. A to jsem ho viděl v posledním měsíci hned ve dvou dalších filmech ("Chlast", "Chaos Walking"). A když jsme u těch herců, velmi netradiční vedlejší roli zneužívaného mladíka si tu střihnul i Gustav Lindh, jenž zazářil ve švédsko-dánském dramatu "Srdcová královna".
Anders Thomas Jensen natočil svěží film, který patří k tomu nejlepšímu za první měsíce roku 2021, a může se směle porovnat s jeho zatím nejsilnějším kouskem "Adamova jablka". Ať už tu zpracovává témata pomsty, rodičovství nebo hledání životního balancu, vždy na to nahlíží ze zajímavých úhlů a dopřává divákovi moment překvapení. Kvalitní herecké výkony, kamera i hudba „included“.
Dánsko, 2020, 116 min
Režie: Anders Thomas Jensen Scénář: Anders Thomas Jensen Kamera: Kasper Tuxen Hudba: Jeppe Kaas Hrají: Mads Mikkelsen, Nikolaj Lie Kaas, Roland Møller, Gustav Lindh, Nicolas Bro, Lars Brygmann, Morten Suurballe, Albert Rudbeck Lindhardt, Jacob Hauberg Lohmann, Rikke Louise Andersson, Jesper Ole Feit Andersen, Gustav Dyekjær Giese, Jesper Groth, Kaspar Velberg, Peder Holm Johansen, Rigmor Ranthe, Henrik Noél Olesen, Andrea Heick Gadeberg, Klaus Hjuler, Anne Birgitte Lind, Anne Fletting, Jakob Candy Kolborg, Raivo Trass, Johanne Dal-Lewkovitch, Ghita Lehrmann, Stine Schrøder Jensen Producenti: Sisse Graum Jørgensen Střih: Anders Albjerg Kristiansen, Nicolaj Monberg Zvuk: Eddie Simonsen, Henric Andersson, Robert Leib Scénografie: Nikolaj Danielsen Masky: Louise Hauberg Lohmann Kostýmy: Vibe Knoblauch Hededam
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.