Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrtá dlouhohrající deska NOTHING drží lajnu se všemi ostatními, vychází opět u Relapsu a předkládá dekadenci v její ryzí podobě. Někdo by si mohl klást otázku, co dělá kapela, která hraje kombinaci dreampopu, shoegazu a noiserocku, u Relepse Records, ale odpověď je vlastně jednoduchá. Bez ohledu na žánr dokáží NOTHING nabouchat do svých ležérně učesaných skladeb tolik temnoty a dekadence, že by s tím měli problém i ti nejhouževnatější bubáci z black metalových hvozdů.
Principál Nicky Palermo napsal mnoho materiálu o silvestrovské noci v roce 2018, kdy byl sám doma a utápěl se v pocitech nenaplněnosti a úzkosti. Při dopisování desky v dalších měsísích mu navíc zemřel otec a i to se otisklo do nálad, které deska „The Great Dismal“ dokáže přenést. Emoce jsou zabalené do středních temp, chlupatých kytar, košatých melodických výjezdů a nedbalého vokálu, který vám může občas připomenout China Morena ve chvílích, kdy se snaží být éterický. I nazvučení kytar místy připomíná DEFTONES, ale tam to celé končí. V hutnějších pasážích mají NOTHING mnohem hruběí sound a hlavně celková náladovost písniček je chorobnější. Mnohdy i sladší. Ale je to takový ten sladký zápach, který cítíte, když v parném létě najdete uprostřed lesní mýtiny zdechlinu.
Philadephský stroj na mámivé nálady boduje i v případě své čtvrté desky vizuální prezentací své hudby. Video ke skladbě „Bernie Sanders“ se může směle rovnat těm nejzvrhlejším výplodům hudebního světa, a to včetně gore metalových kousků. Jen tady k tomu hraje postpunková kytarovka s nebesky rozevlátým hlasem, který hypnoticky intonuje jen na pár tónech.
Když se ještě na moment zastavím právě u této skladby, tak má celkem zajímavou story. Mnoho fanoušků kapely ve skladbě hledalo politické poselství, které tam vůbec není. I tady se NOTHING drží své záliby v různých chemických substancích a jméno skladby odkazuje ke kódované řeči, přes kterou si dealer s klientem ujasňují objednávku.
Parta kolem Nicka Palerma mi i počtvrté dokázala předat slušnou porci beznaděje. Kytary s neukázněným zvukem tu stojí v přímém protikladu se zpěvem. Táhlé melodie vás zavedou od horečnatého snu k halucinogenním stavům. Ačkoliv se základy „The Great Dismal“ hloubily v posledních hodinách roku 2018, musím konstatovat, že málokterá rocková deska vyjadřuje lépe pocity uplynulých dvanácti měsíců.
Bez ohledu na žánr dokáží NOTHING nabouchat do svých ležérně učesaných skladeb tolik temnoty a dekadence, že by s tím měli problém i ti nejhouževnatější bubáci z black metalových hvozdů.
1. A Fabricated Life
2. Say Less
3. April Ha Ha
4. Catch a Fade
5. Famine Asylum
6. Bernie Sanders
7. In Blueberry Memories
8. Blue Mecca
9. Just a Story
10. Ask The Rust
Diskografie
The Great Dismal (2020) Dance on the Blacktop (2018) Tired of Tomorrow (2016) Guilty of Everything (2014)
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.