Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Režiséra Ilju Najšullera mám ponejvíc spojeného s velmi ulítlou akční řežbou "Hardcore Henry". Tu považuji za jednu z mála originálních žánrových rubaček v poslední dekádě. Ačkoliv možná víc než akční film připomíná letsplay z first-person shooter videohry. Pokud vás jeho styl bavil, tak vřele doporučuji i videoklip „Bad Motherfucker“ z Iljovy kapely BITING ELBOW. A u toho se dá vlastně říci, že jde o takový malý trailer k "Hardcore Henrymu".
Jeho nejnovější počin zdaleka není tak experimentální. V mnoha ohledech jde o poctu osmdesátým létům a staré produkci akčních filmů. Hlavní hrdina Hutch Mansell, kterého hraje Bob Odenkirk, má šedou nudnou rodinu, rutinní práci, táhne mu na šedesát, jeho teenage syn ho považuje za zbabělce, manželka s ním dlouho neměla sex... Od první vteřiny ale víte, že celý úvod je blamáž a vy jen čekáte, kdy mu praskne ve škebli a film vám dodá to „velké překvapení“, že býval elitním zabijákem, a rozjedou se jatka. Každému svéprávnému (i v případě, že neviděl trailer, kde je snad vše podstatné) musí být od počátku jasné, že Hutch není tím, za co ho film na počátku vydává.
Jednoho dne rodinu Mansellovic vykradu. Muž a žena s nenabitou zbraní si vezmou vše co jde v rychlosti odnést. Hutch, který zloděje v noci překvapí, to přejde v relativním klidu. Nechává je odejít s lupem včetně svých hodinek. Zachovává se velmi zdrženlivě, ale když mu jeho malá dcera řekne, že jí po vloupačce chybí oblíbená cetka, kterou měla ráda, něco se zlomí. Hutch změní výraz a v noci vyjde do ulic.
Pak se uděje asi jediná příběhově zajímavá věc, kterou nebudu prozrazovat. Ta má za následek, že po Hutchovi a jeho rodině začne pátrat ruskojazyčná mafie. A… už to lítá. Připomíná vám to něco? "Rudé horko"? "96 Hodin"? "Odplata"? "Wanted"? "John Wick"? Od všeho je tam trochu. Sluší se říci, že scénář psal Derek Kolstad, který stojí za celou sérií "John Wick" a režisér se dal slyšet, že by přivítal crossover obou filmů. Oproti Wickovi je akce v "Nikdo" mnohem méně akrobatická, o něco pomalejší, ale ta poetika je často velmi podobná.
Když jsem psal, že je to pocta osmdesátkám, tak včetně hereckého obsazení. Otce Hutche Mansella, který sedí v důchoďáku, ale pod křeslem má brokovnici, hraje Christopher Lloyd. Jeho role ve filmu, kdy jako dvaaosmdesátiletý stařík neohroženě futruje těla nepřátel těžkou palbou, je dost za čárou, ale ve své podstatě mi udělala radost. Vlastně jsem nevěděl, že můj hrdina z "Návratu do budoucnosti" ještě žije. Teď jsem celkem zvědav, jak dopadne projekt "Válka s mloky" od zatím lehce béčkového režiséra Tomáše Krejčího, kde Christopher Lloyd figuruje v hereckém ánsámblu.
Ilju Najšullera je zapotřebí sledovat. Má na kontě zatím jen dva celovečeráky, ale něco mi říká, že to může být vycházející hvězda akčních filmů. Ve filmu Hardcore Henry dokázal ukázat, že má dost odvahy na to dělat věci jinak a originálně. Zde potvrzuje, že má vztah ke kořenům žánru a dokáže dát filmu současnou dravost a vizuál. Už dlouho jsem neviděl tak příjemně oddechovou přímočarou akční jízdu, která se sice drsně tváří, ale v jádru se nebere moc vážně.
Už dlouho jsem neviděl tak příjemně oddechovou přímočarou akční jízdu.
7,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
USA, 2021, 92 min
Režie: Ilja Najšuller Scénář: Derek Kolstad Kamera: Pawel Pogorzelski Hudba: David Buckley Hrají: Bob Odenkirk, Connie Nielsen, Christopher Lloyd, Alexej Serebrjakov, Michael Ironside, Colin Salmon, RZA, J.P. Manoux, Humberly González, Gage Munroe, Paisley Cadorath, Stephanie Sy, Kristen Harris, Paul Essiembre, Meghan Gardiner, Neven Pajkic, Sharon Bajer, Erik Athavale, Billy MacLellan, Ilja Najšuller, Edsson Morales, Daniel Bernhardt, Alain Moussi Producenti: Braden Aftergood, Bob Odenkirk, David Leitch Střih: Evan Schiff, William Yeh Scénografie: Roger Fires Kostýmy: Patricia J. Henderson
STEVEN WILSON - Presents Intrigue: Progressive Sounds In UK Alternative Music 1979-89
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.