OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tampa, Florida... bolo to dávno, bolo to veľkolepé. A občas spomienku na veľkú metalovú epochu oživí niekto nový. Prinajmenšom väčšina zo štvorice Jared Austin (basgitara), Zach Albritton (bicie), Tony Capodilupo (basgitara, vokály) a Vincent Dibona (gitary) v časoch, kedy floridský death metal už bol pojmom, cucala z fľaše americkú verziu Sunaru, ale ich najnovšie EP znie tak, ako keby vzniklo vtedy a tam. CARNAL RUIN fungujú od roku 2018, pokiaľ ide o iné pôsobiská hudobníkov, za zmienku stojí asi len Vincentovo ročné účinkovanie v diabolských INSATANITY, zvyšok lokálne záležitosti. EP z roku 2018 a demo z toho nasledujúceho o rok nato skompilovali a ich najnovším dielom je minuloročné EP „The Damned Lie Rotting...“, vydané najprv na MC u Redefining Darkness Records. Nedávno po materiáli siahol aj Ďuro Haríň a vydal ho na CD u ISP.
U svojich Slovak Metal Army povydáva aj veci, u ktorých si hovorím „to snáď ani nemuselo/nemalo byť“, pokiaľ však ide o jeho pôvodné, výhradne deathmetalovo zamerané vydavateľstvo, tam sa dá s každou nahrávkou súhlasiť, niekedy naozaj nadšene. Štvorskladový materiál CARNAL RUIN je death metal ako sa patrí. Znie sťaby z prvej polovice 90. rokov, čo vždy stačiť nemusí, mnohí súčasní epigóni ma nemajú čím prekvapiť a po jednom vypočutí sa vraciam k časom prevereným klasikám, ale tu je všetko ako má byť, od štýlovej čb grafiky obalu a učebnicovo ponurých textov po hudbu. Dá sa povedať, že pred takými 30 rokmi by CR na Floride patrili medzi najväčšie nakladačky, v náklepoch a útočných maršoch sa pohybujú väčšinu času. Pomalé, drvivé a ponuré pasáže vytvárajú pre zmenu dosť zhubnú atmosféru a kvalitné riffy idú ruka v ruke s harmóniami a trochou neprvoplánovej melodiky. Hudba znie mohutne, zároveň agresívne a chytľavo. Vokál je prevažne growl z klasických čias, teda zrozumiteľný, doplnený o vyššiu zúriacu polohu. A do dekádami prevereného amerického kovu smrti sa dostalo aj čosi zo starého Švédska – vo zvuku i postupoch ja osobne počujem napr. NIHILIST/ENTOMBED, prípadne GRAVE, a konštatujem, že to takto spolu funguje veľmi dobre.
7,5 / 10
Vydáno: 2021
Vydavatel: Immortal Souls Prod.
Stopáž: 16:33
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.