Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po EP „Social Failure“ sa REFORE zo Štítné nad Vláří/Slavičína (ak ste v 2. polovici 90. rokov zvykli zabehnúť na festival Nuclear Storm, tieto lokality by vám niečo hovoriť mohli) hlásia s debutovým albumom, vydaným opäť u Koníkovho vydavateľstva Support Underground. Od minula sa zostava kapely rozrástla z trojice na štvoricu, pribudol druhý gitarista Matěj a dve gitary zvyknú thrashmetalovým bandám ponúknuť väčšie možnosti pri komponovaní a hlavne naživo. (Nemusí to byť pravidlom, u SODOM sme boli zvyknutí na ikonické trio a na to, ako im to ide v štvorici aj s navrátenou gitarovou legendou Frankom Blackfireom som si ešte názor neurobil, aktuálny nový album zatiaľ len párkrát prefrčal zvukovodmi a výraznejší dojem nezanechal.)
Thrasheri z Moravy sa s trištvrtehodinovým zvukovým priestorom popasovali na solídnej úrovni, aj keď mám pocit, že pri tomto žánri je lepšie, ak desať skladieb preletí za povedzme 37 a menej minút, býva to kompaktnejšie, ale je pravda, že REFORE sa pohrávajú aj s náladami a akustickými vsuvkami. Baladická „Something To Say“ venovaná pamiatke človeka blízkeho kapele nakoniec ani nie je najdlhšia na albume, ani nijako nerozbíja jeho koncept, medzi prevahou väčšinou naštvaných, útočných kompozícií skrátka táto jedna skôr rozjíma a povedal by som, že taká „Nothing Else Matters“ alebo „Unforgiven“ sú v porovnaní s ňou vyslovené „slaďáky“.
Thrash metal v podaní REFORE sa väčšinou oddáva rýchlym, agresívnym partom a to hodnotím vysoko, nebolo nič horšieho než kadejaké dávne tunajšie lokálne thrashovice, ktorých členom zadarmo v hlave bývala METALLICA a tak sa plahočili prevažne v stredoch, ťažkopádne a neoriginálne bez ohľadu na to, že ich modla vedela poriadne kopnúť do vrtule – „Damage Inc.“, Dyer’s Eve“, „Fight Fire With Fire“ a nemálo ďalších dosvedčí. Moravská štvorica samozrejme nevymyslela nič treskúco nového, ale „Built To Nothing“ je vydareným návratom do 80. rokov. Od predošlej nahrávky sa hudobníci posunuli o kus ďalej a ani nemám pocit, že by kopali nejakú inú ligu než žánrovo príbuzné, dnes už celkom „veľké“ nové delostrelecké batérie pod zástavou OSTM.
Skladby sú chytľavé, dobre poskladané, ani jedna z nich nestojí na jedinom, príliš dlho opakovanom riffe, naopak je to tu všetko variabilné a dobre vygradované. Väčšinou nekompromisný útok, výprask a marš, do neho voľnejšie pasáže, niekedy až s nádychom klasického hard rocku a heavy metalu. Spestrenie akustickými gitarami, klasickými, neraz hlavne melodickými sólami, spoľahlivá rytmika, v ktorej možno basa mohla dostať viac priestoru, v inak kvalitnom zvuku a mixe ju treba hľadať. Slušný drsnejší vokál mi trochu pripomína našich BLACK LIGHT, ale s trochou vyššej petrozzovsko-schmierovskej maniery. Podobne ako na EP aj tu sa hrá v duchu stretu 80. rokov v USA i v Európe, pričom zvýšená dávka slayerovskej nemilosrdnosti REFORE dosť prospela.
Kvalitný ostrý klasický thrash metal v pásme vysokého nadpriemeru, to už od tunajšej „mladej vlny starej hudby“ tak celkom neprekvapí. Ale potešiť poteší stále.
1. Trapped
2. Lifeless
3. Nobody Can Save Me
4. Your Price
5. Reason to Exist
6. Something to Say
7. In the Name of the Law
8. Where Is Your Heaven
9. Built to Nothing
10. Without Control
11. Reflection of Society
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
Zásadní milník švédských black/death metalových dějin. Druhé album SACRAMENTUM z roku 1997 se dočkalo renovace fasády. Dan Swanö odvedl vynikající práci, "The Coming Of Chaos" důkladně vyčistil, devadesátkový "spirit" však zachoval. Má radost nezná mezí.