Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po EP „Social Failure“ sa REFORE zo Štítné nad Vláří/Slavičína (ak ste v 2. polovici 90. rokov zvykli zabehnúť na festival Nuclear Storm, tieto lokality by vám niečo hovoriť mohli) hlásia s debutovým albumom, vydaným opäť u Koníkovho vydavateľstva Support Underground. Od minula sa zostava kapely rozrástla z trojice na štvoricu, pribudol druhý gitarista Matěj a dve gitary zvyknú thrashmetalovým bandám ponúknuť väčšie možnosti pri komponovaní a hlavne naživo. (Nemusí to byť pravidlom, u SODOM sme boli zvyknutí na ikonické trio a na to, ako im to ide v štvorici aj s navrátenou gitarovou legendou Frankom Blackfireom som si ešte názor neurobil, aktuálny nový album zatiaľ len párkrát prefrčal zvukovodmi a výraznejší dojem nezanechal.)
Thrasheri z Moravy sa s trištvrtehodinovým zvukovým priestorom popasovali na solídnej úrovni, aj keď mám pocit, že pri tomto žánri je lepšie, ak desať skladieb preletí za povedzme 37 a menej minút, býva to kompaktnejšie, ale je pravda, že REFORE sa pohrávajú aj s náladami a akustickými vsuvkami. Baladická „Something To Say“ venovaná pamiatke človeka blízkeho kapele nakoniec ani nie je najdlhšia na albume, ani nijako nerozbíja jeho koncept, medzi prevahou väčšinou naštvaných, útočných kompozícií skrátka táto jedna skôr rozjíma a povedal by som, že taká „Nothing Else Matters“ alebo „Unforgiven“ sú v porovnaní s ňou vyslovené „slaďáky“.
Thrash metal v podaní REFORE sa väčšinou oddáva rýchlym, agresívnym partom a to hodnotím vysoko, nebolo nič horšieho než kadejaké dávne tunajšie lokálne thrashovice, ktorých členom zadarmo v hlave bývala METALLICA a tak sa plahočili prevažne v stredoch, ťažkopádne a neoriginálne bez ohľadu na to, že ich modla vedela poriadne kopnúť do vrtule – „Damage Inc.“, Dyer’s Eve“, „Fight Fire With Fire“ a nemálo ďalších dosvedčí. Moravská štvorica samozrejme nevymyslela nič treskúco nového, ale „Built To Nothing“ je vydareným návratom do 80. rokov. Od predošlej nahrávky sa hudobníci posunuli o kus ďalej a ani nemám pocit, že by kopali nejakú inú ligu než žánrovo príbuzné, dnes už celkom „veľké“ nové delostrelecké batérie pod zástavou OSTM.
Skladby sú chytľavé, dobre poskladané, ani jedna z nich nestojí na jedinom, príliš dlho opakovanom riffe, naopak je to tu všetko variabilné a dobre vygradované. Väčšinou nekompromisný útok, výprask a marš, do neho voľnejšie pasáže, niekedy až s nádychom klasického hard rocku a heavy metalu. Spestrenie akustickými gitarami, klasickými, neraz hlavne melodickými sólami, spoľahlivá rytmika, v ktorej možno basa mohla dostať viac priestoru, v inak kvalitnom zvuku a mixe ju treba hľadať. Slušný drsnejší vokál mi trochu pripomína našich BLACK LIGHT, ale s trochou vyššej petrozzovsko-schmierovskej maniery. Podobne ako na EP aj tu sa hrá v duchu stretu 80. rokov v USA i v Európe, pričom zvýšená dávka slayerovskej nemilosrdnosti REFORE dosť prospela.
Kvalitný ostrý klasický thrash metal v pásme vysokého nadpriemeru, to už od tunajšej „mladej vlny starej hudby“ tak celkom neprekvapí. Ale potešiť poteší stále.
1. Trapped
2. Lifeless
3. Nobody Can Save Me
4. Your Price
5. Reason to Exist
6. Something to Say
7. In the Name of the Law
8. Where Is Your Heaven
9. Built to Nothing
10. Without Control
11. Reflection of Society
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.