Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po EP „Social Failure“ sa REFORE zo Štítné nad Vláří/Slavičína (ak ste v 2. polovici 90. rokov zvykli zabehnúť na festival Nuclear Storm, tieto lokality by vám niečo hovoriť mohli) hlásia s debutovým albumom, vydaným opäť u Koníkovho vydavateľstva Support Underground. Od minula sa zostava kapely rozrástla z trojice na štvoricu, pribudol druhý gitarista Matěj a dve gitary zvyknú thrashmetalovým bandám ponúknuť väčšie možnosti pri komponovaní a hlavne naživo. (Nemusí to byť pravidlom, u SODOM sme boli zvyknutí na ikonické trio a na to, ako im to ide v štvorici aj s navrátenou gitarovou legendou Frankom Blackfireom som si ešte názor neurobil, aktuálny nový album zatiaľ len párkrát prefrčal zvukovodmi a výraznejší dojem nezanechal.)
Thrasheri z Moravy sa s trištvrtehodinovým zvukovým priestorom popasovali na solídnej úrovni, aj keď mám pocit, že pri tomto žánri je lepšie, ak desať skladieb preletí za povedzme 37 a menej minút, býva to kompaktnejšie, ale je pravda, že REFORE sa pohrávajú aj s náladami a akustickými vsuvkami. Baladická „Something To Say“ venovaná pamiatke človeka blízkeho kapele nakoniec ani nie je najdlhšia na albume, ani nijako nerozbíja jeho koncept, medzi prevahou väčšinou naštvaných, útočných kompozícií skrátka táto jedna skôr rozjíma a povedal by som, že taká „Nothing Else Matters“ alebo „Unforgiven“ sú v porovnaní s ňou vyslovené „slaďáky“.
Thrash metal v podaní REFORE sa väčšinou oddáva rýchlym, agresívnym partom a to hodnotím vysoko, nebolo nič horšieho než kadejaké dávne tunajšie lokálne thrashovice, ktorých členom zadarmo v hlave bývala METALLICA a tak sa plahočili prevažne v stredoch, ťažkopádne a neoriginálne bez ohľadu na to, že ich modla vedela poriadne kopnúť do vrtule – „Damage Inc.“, Dyer’s Eve“, „Fight Fire With Fire“ a nemálo ďalších dosvedčí. Moravská štvorica samozrejme nevymyslela nič treskúco nového, ale „Built To Nothing“ je vydareným návratom do 80. rokov. Od predošlej nahrávky sa hudobníci posunuli o kus ďalej a ani nemám pocit, že by kopali nejakú inú ligu než žánrovo príbuzné, dnes už celkom „veľké“ nové delostrelecké batérie pod zástavou OSTM.
Skladby sú chytľavé, dobre poskladané, ani jedna z nich nestojí na jedinom, príliš dlho opakovanom riffe, naopak je to tu všetko variabilné a dobre vygradované. Väčšinou nekompromisný útok, výprask a marš, do neho voľnejšie pasáže, niekedy až s nádychom klasického hard rocku a heavy metalu. Spestrenie akustickými gitarami, klasickými, neraz hlavne melodickými sólami, spoľahlivá rytmika, v ktorej možno basa mohla dostať viac priestoru, v inak kvalitnom zvuku a mixe ju treba hľadať. Slušný drsnejší vokál mi trochu pripomína našich BLACK LIGHT, ale s trochou vyššej petrozzovsko-schmierovskej maniery. Podobne ako na EP aj tu sa hrá v duchu stretu 80. rokov v USA i v Európe, pričom zvýšená dávka slayerovskej nemilosrdnosti REFORE dosť prospela.
Kvalitný ostrý klasický thrash metal v pásme vysokého nadpriemeru, to už od tunajšej „mladej vlny starej hudby“ tak celkom neprekvapí. Ale potešiť poteší stále.
1. Trapped
2. Lifeless
3. Nobody Can Save Me
4. Your Price
5. Reason to Exist
6. Something to Say
7. In the Name of the Law
8. Where Is Your Heaven
9. Built to Nothing
10. Without Control
11. Reflection of Society
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.