OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražskí thrashmetaloví matadori (rok vzniku 2002) svoj druhý dlhohrajúci album vydali v roku 2014, odvtedy pribudlo jedno demo a dve EP. Tá druhá, najnovšia, vyšla ku koncu minulého roku, netradične na dvoch CD s minutážou 12:22 a 12:21. Šípim tu koncept, disky nesú názvy „Kruh krve“ a „Kruh hoven“, matne mi to pripomína Passoliniho 120 dní Sodomy, slávny film, ktorý som nevidel, po zhliadnutí niekoľkých fotiek z kontroverzného a do histórie zapísaného diela som pochopil, že nemusím vidieť všetko. Ešte že sa kapela pri námete na obal inšpirovala inde a je to sexy nielen na hudobný materiál, ktorým je „zaostalej vypráskanej kov“.
Tak sa volá aj úvodná skladba na prvom disku, poskladaná z riffov od VENOM, SEPULTURA, SLAYER, KREATOR a BATHORY. V podstate ide o poctu inšpiračným zdrojom, BAJONET sú už nie veľmi novými zástupcami „novej vlny starého thrash metalu“, toho špinavého, zúrivého a priamočiareho. Máma Teror (gitara, spev), Studna Strachu (basa, spev) a Thomas von Krchow (bicie, spev), plus štyria hostia so sólami a zbormi. Ak máte radi ten starý thrash, ktorý je orezaný na kosť a besniacu podstatu, bez „umeleckých“ ozdôb či odľahčenosti, zato so silnou dávkou zloby a až čiernkokovovou náladou tu i tam, sú BAJONET vaši ľudia. Skladby majú od 00:47 po 03:57, väčšinou pod dve minúty, takže rýchlosť, stručnosť, výprask, staroškolské sóla a prevažne zlostné, brechavé vokály plus miesta, kde spev a frázovanie príjemne pripomína majstra Štorma – „Pytle krve a sraček“.
Tu sa dostávame k textom, ktoré z hudby chytíte len sčasti a čítať sa vám ich nebude chcieť, lebo sú vysádzané do kruhu a načo si ukrútiť wilsona, všakže. „Matička válka“, „Archanděl Krematorsk“, „Uveďte mrtvé“, „Rekrucifikace“, „Francouzská sekyra“ (s citáciou Marseillaisy), takže vojna, zlo, násilie, smrť, morbidita. A tiež „Píči kyseliny“, „Kult kurev“, teda jazyk vulgárny, priamočiary, bez servítky, témy i oplzlé, BAJONET rozhodne nehrajú pre nejakých chruňov či pochábľov. Pár intier z filmov, nejaké melodickejšie momenty, ale celkovo thrash metal z čias, kedy bol najextrémnejším metalovým žánrom. Chytľavý matroš, zároveň kope a nepozná žarty.
7 / 10
Vydáno: 2020
Vydavatel: Support Underground
Stopáž: 24:43
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.