Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražskí thrashmetaloví matadori (rok vzniku 2002) svoj druhý dlhohrajúci album vydali v roku 2014, odvtedy pribudlo jedno demo a dve EP. Tá druhá, najnovšia, vyšla ku koncu minulého roku, netradične na dvoch CD s minutážou 12:22 a 12:21. Šípim tu koncept, disky nesú názvy „Kruh krve“ a „Kruh hoven“, matne mi to pripomína Passoliniho 120 dní Sodomy, slávny film, ktorý som nevidel, po zhliadnutí niekoľkých fotiek z kontroverzného a do histórie zapísaného diela som pochopil, že nemusím vidieť všetko. Ešte že sa kapela pri námete na obal inšpirovala inde a je to sexy nielen na hudobný materiál, ktorým je „zaostalej vypráskanej kov“.
Tak sa volá aj úvodná skladba na prvom disku, poskladaná z riffov od VENOM, SEPULTURA, SLAYER, KREATOR a BATHORY. V podstate ide o poctu inšpiračným zdrojom, BAJONET sú už nie veľmi novými zástupcami „novej vlny starého thrash metalu“, toho špinavého, zúrivého a priamočiareho. Máma Teror (gitara, spev), Studna Strachu (basa, spev) a Thomas von Krchow (bicie, spev), plus štyria hostia so sólami a zbormi. Ak máte radi ten starý thrash, ktorý je orezaný na kosť a besniacu podstatu, bez „umeleckých“ ozdôb či odľahčenosti, zato so silnou dávkou zloby a až čiernkokovovou náladou tu i tam, sú BAJONET vaši ľudia. Skladby majú od 00:47 po 03:57, väčšinou pod dve minúty, takže rýchlosť, stručnosť, výprask, staroškolské sóla a prevažne zlostné, brechavé vokály plus miesta, kde spev a frázovanie príjemne pripomína majstra Štorma – „Pytle krve a sraček“.
Tu sa dostávame k textom, ktoré z hudby chytíte len sčasti a čítať sa vám ich nebude chcieť, lebo sú vysádzané do kruhu a načo si ukrútiť wilsona, všakže. „Matička válka“, „Archanděl Krematorsk“, „Uveďte mrtvé“, „Rekrucifikace“, „Francouzská sekyra“ (s citáciou Marseillaisy), takže vojna, zlo, násilie, smrť, morbidita. A tiež „Píči kyseliny“, „Kult kurev“, teda jazyk vulgárny, priamočiary, bez servítky, témy i oplzlé, BAJONET rozhodne nehrajú pre nejakých chruňov či pochábľov. Pár intier z filmov, nejaké melodickejšie momenty, ale celkovo thrash metal z čias, kedy bol najextrémnejším metalovým žánrom. Chytľavý matroš, zároveň kope a nepozná žarty.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!