Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I v Ázerbajdžánu, Indii nebo u iránských světoběžníků vzniká hudba navzdory omezením, případně tamějším režimům. Vybírám trojlístek desek napříč zeměmi, jazyky a hlavně žánry. Od elektroniky s prvky ambientu, postrocku i perského folklóru, přes netradiční black metaly až k preciznímu technickému death metalu. Před rokem a půl jsem plánoval hned několik cest a nevyšla z nich ani jedna. Přiznávám, chybí mi to. Ale cestovat se dá i skrze hudbu.
Výjimečné album se silnou vazbou na Teherán k sobě váže ambientní plochy, tradiční perské postupy, elektroniku, relaxační minimalistické beaty i postrock. Syrhus Shahrad, jenž stojí za projektem HIATUS, je primárně žurnalistou, který pokrývá mnoho oblastí. Těmi je jak kultura, kde se věnuje psaní o hudbě a filmové kritice, tak i práce korespondenta pro plátky jako Sunday Times. Ačkoliv žije v jižním Londýně, v jeho autorské hudbě jsou jeho původ a perská kultura naprosto hmatatelné. Nejde přitom jen o způsob práce s melodií, ale i nástroje, s nimiž pracuje. Hojně využívá velmi specifický ševelivý zvuk smyčců nástroje kamancheh, který ale prokládá violou, trubku nebo steel guitar. I přes kombinaci západních a orientálních nástrojů si jeho práce zachovává silnou soudržnost. V tom, jak celá deska působí dějově a přitom meditativně, pak v posledních měsících nenacházím nic, co by mě bavilo více.
Za ázerbajdžánskými VIOLET COLD stojí Emin Guliyev, někdejší člen dřevní temnoty VOID, která měla své kořeny hluboko v black a doom metalu. V rámci VIOLET COLD ale obrací kulturu černokovu naruby a dodává tak metalovým rouhačům zcela nový úhel pohledu. Obal jeho nové desky bere svatý symbol půlměsíce a hvězdy, který je titulním tématem jak ázerské, tak turecké vlajky, a pokládá ho na duhovou zástavu. Nejsem si jist, co by už měla být větší hereze než to, že na blackmetalové scéně muslimského státu si pro obal desky spojíte státní znak a queer barevnost. Se stejnou vervou v boření hranic nepřistupuje jen k symbolům, ale i k black metalu jako takovému. Rozpité blackgazové kytary nechává narážet do euforických syntezátorových plachet, pod kterými duní kobercový nálet z kopáků. VIOLET COLD ale nezní jako nepovedený vtip. Emin Guliyev v sobě nezapře cit pro dějové melodie a vypointování hudebního příběhu a zdánlivě neslučitelné prvky dokáže skvěle vybalancovat.
MORAL COLLAPSE – Moral Collapse
Šestimilionová metropole Bangalore indického státu Karnátaka má v Indii specifické postavení. Přezdívá se mu indické Silicon Valley. Příležitosti technologických firem sem vábí mozky z celé země. Dvěma místním nadšencům do technického death metalu se podařilo přilákat ke svému projektu celkem solidní sbírku osobností světové metalové scény, ať už je to Kevin Hufnagel z GORGUTS a DYSRHYTMIE nebo Bonny Koelble z legendy zvané DEATH. Za přispění takových hostů vzniká velmi průrazné eponymní album, založené na technickém death metalu, který v sobě rád kombinuje netradiční nástroje, jako je saxofon a housle. Výsledek je po technické stránce naprosto excelentní. Za jeho zvukem stojí Hannes Grossmann, který momentálně působí v německé vlajkové lodi progresivního death metalu OBSCURA. Jeden z nejpůsobivějších a nedospělejších debutů na poli smrtícího kovu se pro letošní rok zrodil v jižní Indii.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
