Celkem spontánní akce. Na nádraží vyzvedávám kumpána na fesťák a půlhodinový skluz Českých drah mě stojí klenot festivalu, koncert skupiny TÁBOR. Cesta do zaniklé vesnice Čárka, ze které zbyla jen kaple a jeden sedlácký dvůr, je z Plzně navíc dlážděna uzavírkami. Stíhám tedy až RAW DEAL. Neznám, ale oficiální kanály mluví o krautrocku a předpokládám, že tyto zdroje psal Lilek, takže míra spolehlivity bude velmi volná. Na scéně zaujmou krom klasiky kytara-basa-bicí hlavně dva stoly s evidentně noisařskou výbavou. Začátek setu jsem nedokázal oddělit od fáze zvučení. Lze jej popsat jako by se několik pankáčů, co neumějí úplně hrát, snažilo napodobit freejazz. Celý koncert plyne bez přerušení a končí hypnotickou, spíše psychedelickou linkou, která se transformuje do rovné pulzující taneční nirvány.

Dobře, to bylo dost divný, říkám si a studuji v programu další kapelu. U HOSPITAL BRUT je napsáno noisecore djent. Podle toho, že místo zvučení se pokuřuje za bicíma, mi začíná být jasné, že tady půjde o něco jiného, než o krystalicky čisté nepravidelné kytarové "džndžn". Koncert kapely HOSPITAL BRUT je celkem těžké popsat. Kdyby měl feestival Creepy Teepee při ďábelském rituálu koitus s Obscene Extreme, tak možná vznikne bastardí prostor, který by byl určen přesně pro HOSPITAL BRUT. Kytarista má na sobě něco jako růžovou noční košili s obráceným křížem na zádech, podivnou masku, baskytaristka má doktorský pláštík a masku ještě o poznání podivnější, bubeník řeší situaci civilem a hlavu má skrytou pod nákupní taškou, no a zpěvák v chundelatém růžovém svetříku krom mikrofonu obsluhuje ještě pedalboard, který více než co jiného vypadá jako panel pro řízení vesmírné lodě z nějakého sci-fi z roku 1970. Jejich koncert je frenetickou horečnatou exkurzí do srdce noisecoreového pekla. Harshnoisové chaosy se tu vpíjí do téměř grindových intenzivních ploch a celé šílenství má velmi výraznou podporu publika. Předpokládám, že název kapely je volnou parafrází na stejnojmenný šílený francouzský animák a myslím, že lepší poklonu, než byl tento koncert si nelze představit.

Po koncertě přináší akustiku charismatický, pečlivě učesaný šedovlas a je jasné, že přijde ticho před bouří, kterou zajistí BAHRATAL. Tedy ne úplně ticho, ale jednoznačně zklidnění. Areálem se line brnkání akustiky od ALBINO BROTHERS. Nevím proč, ale každou chvilku mě napadá, že kdyby JR Robinson z WREKMEISTER HARMONIES vystupoval sám s akustikou, bude to znít velmi podobně. V půlce setu si mizím pro mikinu, protože slunce mění barvu v sytě oranžovou a ztrácí sílu.

Při cestě zpátky mě Tomáš z BOOST potěšil zprávou, že když byl minule na BAHRATAL, tak tam dostal covid-19 a rozjímá nad sloganem „Kult násilí a smrti“, který kapela přijala za svůj. Docházíme k tomu, že kultovní hláška z roku 1988, která původně zazněla v článku o metalu v Rudém právu, by tentokráte měla být parafrázována na „Kult covidu a smrti“. Nová sestava BAHRATAL s Ondrou Trtíkem za bicí sestavou se mezitím líčí. S prvním hrábnutím do strum začíná mejhem. Davidovi Válovi nějakej dobrák při koncertě pravidelně obráží pěstí ledviny, nad hlavou Plenitele vlaje palcát.

Když se podíváte na koncert BAHRATAL, napadnou vás otázky. Jeto parodie? Je to kult? Je to násilí opravdové? Je to jedno. To je jediná odpověď. V tu chvíli zmízí čas a vy se propadnete do primitivní černé punkové sluje, před vámi jsou samí hroziči a trpiči. Ti se po koncertě nevytrácí, neboť další párty bude také metalová. MÖRKHIMMEL to za chvilku budou kroutit na scéně již patnáctý rok. Death metal, ohlodaný punkovým zombíkem na základní riffy. Vpředu podivná figura s mikrofonem. Taky jsem si už mohl na Slávka za těch patnáct let zvyknout, ale ne… furt je to svojský podivín, který uvádí skladby stylem „z cizího krev POTEČE! VY! Jste mi cizí…. Z VÁS poteče KREV!". Odezva patřičná. Houf masochistů v tranzu pod scénou obstarává patřičnou kulisu. I když v některých ohledech příliš drzé. K vidění jsou třeba scény, kdy se nespokojený posluchač vydává na prkna, kde operuje kapela, aby basákovi nakroutil na aparátu lepší zvuk. Lze tedy vyseknout poklonu jak za výkon, tak za trpělivost. Na závěr koncertu je mikrofon uloupen prostopášným Řádem Zdechlin z kapely SNĚŤ, takže finále velkolepé.

Závěr noci obstarávají hiphopoví dezoláti FVCK_KVLT. Na počátku bohužel zvuk zdaleka neřeže tak, jak by bylo zapotřebí, a současně ne zcela přesně lícují zdvojené vokály. Přesto si svojí energií dokáží podmanit přeživší. Koncert začínající titulním hitem poslední desky „Zabijem sa“ pozvolna nachází svůj zvuk a to, co jsem vnímal jako ne zcela dotažené, se buďto rozplývá nebo mi začíná být jedno. Atmosféra dekadentní párty se rozjíždí naplno a vlastně vůbec nevadí, že ji pohánějí dost temné texty. Všichni si to užívají bez milosti. FVCK_KVLT střídá EDÚV SYN. A pak už jen brodit se nocí a hledat místo na spaní v okolních chmelnicích.