PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to tu. Filmostroj zvaný Marvel opět roztlačuje lehce přibržděný kinoprůmysl. Na předpremiéře bylo plno. Bylo super být zase v plném kině a nechat se vysírat puberťáky, co mi za hlavou příliš hlasitě chroustali popcorn. A vlastně bylo super i být na tak oddechové akční jízdě, jakou je Black Widow. I když mi to nevydrželo celý film.
Sólovka je zasazena do doby těsně po Civil War, kdy se rozpadají Avengers. To je jeden z největších problémů filmu, protože vedle sedící partička lidí se při závěrečných titulcích dlouho nebyla schopna domluvit, kdy se to vlastně odehrává. Black Widow tu měl být minimálně před pěti lety.
Sledujeme Natašu Romanovovou, která se stává loveným psancem. Klid nachází hluboko v norské přírodě, kam jí jednoho dne přijde pošta. V rámci ní dostane i tajemné rudé ampulky s podivnou plynou látkou. To, že jde o něco významného, zjistí teprve ve chvíli, kdy její auto skončí s raketou v boku.
Touto scénou se ve světě MCU představuje Taskmaster. Jedna z velmi zajímavých záporných postav Marvelu. A tady nastává další kámen úrazu. Taskmaster na počátku vypadá jako anonymizovaný stroj na zabíjení, ale i když tvář později samozřejmě dostane, stále působí trochu toporně a béčkově. To se ostatně týká i hlavní zápletky. Do popředí vstupuje rodina Nataši Romanovové. Film se snaží představit její život před vstupem do Avengers, což na počátku funguje naprosto skvěle. Celý film začíná zásadními událostmi jejího dětství. Jak se však později dává „rodina“ dohromady, začnou být vztahy celkem nečitelné a nejasné.
Například tu máme velmi fyzickou bitku, ve které se utká Nataša s jiným rodinným členem. Akce tělo na tělo, při které vzduchem sviští kuchyňské nože. Žádné kočkování. Když to celé skončí, zbude ale jedno velké "wtf". Vůbec nechápete, proč se prát začali, a hlavně ani proč se prát přestali, protože vysvětlení, které film předkládá, je natolik dětinské, že ho nevzal na milost ani můj teenagerský synovec. Podobně funguje i několik zásadních momentů, které hýbou dějem. Vlastně nevíte, proč některé postavy udělaly názorový veletoč o stoosmdesát stupňů.
Film se snaží brnkat na nostalgickou notu, ale moc mu to nejde. V mém okolí je hodně lidí, kteří chválí postavu Red Guardiana, kterého hraje David Harbour. Bohužel mě ale jeho laciný humor přišel až moc na sílu. Red Guardian funguje skvěle v prvních minutách filmu, kdy přesně nevíte, co se vlastně děje, později ale sklouzává téměř ke karikatuře. Rodinná pouta tu fungují jen sporadicky ve chvílích, kdy Nataša řeší, kdo vlastně je, a více prokreslují její charakter, který ve filmech o Avengers příliš prostoru nedostal. Australská režisérka, která dostala důvěru pro tento film, se ji snaží vykreslit na jednu stranu zranitelně, co se emocí a osobní stránky týče, a pak z ní ale dělá velmi nezničitelnou při jakékoliv akci. Tato fyzická nezlomnost pak trochu nabourává všechnu snahu filmu, abyste se o své hrdiny jakýmkoliv způsobem obávali.
Akční scény jsou po většinu filmu přepálené a z téměř všech protagonistů se snaží udělat terminátory, které neohrozí nic. Je tu několik celkem dobře fungujících honiček v autech, bojové scény se snaží být co nejvíce fyzické, ačkoliv tu chybí určitá přehlednost díky rychlým střihům. Akce má ale švih a snaží se být různorodá. Fyzickou akci jeden na jednoho kdesi v bytě v Bukurešti střídá velkolepá scéna s vrtulníkem někde nad územím bývalého sovětského Svazu, ve které se střílí z raketometu. První připomíná Atomic Blonde a druhá skoro až Rychle a zběsile. Svoji roli tu hraje i výpravnost, která místy funguje až Bondovsky. Z Ameriky se přesouváme do Norska, Marocca, Maďarska…
I když jsem rád, že se nám zase plní kina, budu tady přísný. Sólovka Black Widow měla přjít dřív, aby měla větší sílu. Bylo by fajn v ní více rozvést špionážní období Nataši a hlavně si rozmyslet, jestli mají hlavní postavy působit jako hláškující parodie na rodinu, nebo jestli mají řešit hlubší vztahy a jizvy na duši. Obojí totiž nefunguje. Další bolestí je nevyužitý padouch. To, co dělá komiksového Taskmastera silným protivníkem, tu je jen naznačeno, ale rozhodně to není využito. Takže další promarněný pokus představit zajímavého superpadoucha ze světa Marvelu. Takže výsledný verdikt? Solidní akční film, u kterého si za ale rok budu mít problém vzpomenout na cokoliv zásadnějšího.
Solidní akční film s mnoha přestřelenými scénami, u kterého si za ale rok budu mít problém vzpomenout na cokoliv zásadnějšího.
6,5 / 10
USA, 2021, 134 min
Režie: Cate Shortland
Předloha: Stan Lee (komiks), Don Heck (komiks), Don Rico (komiks)
Scénář: Ned Benson, Jac Schaeffer, Eric Pearson
Kamera: Gabriel Beristain
Hudba: Lorne Balfe
Hrají: Scarlett Johansson, Florence Pugh, Rachel Weisz, David Harbour, O.T. Fagbenle, Ray Winstone, William Hurt, Robert Downey Jr., Michelle Lee, Yolanda Lynes, Nanna Blondell, Ever Anderson, Olivier Richters, Marce Dorian, Ryan Kiera Armstrong, Violet McGraw (méně)
Produkce: Kevin Feige
Střih: Leigh Folsom Boyd
Scénografie: Charles Wood, Clint Wallace
Kostýmy: Jany Temime
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.