Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Poslední Watch Dogs pro mě byli mírným zklamáním, příběhovému DLC jsem přesto dal šanci a nelituji toho. Vrátit se do ulic futuristického Londýna v době, kdy jsou ve volném cestování stále nemalé zádrhele, bylo osvěžující. O to větší paráda to byla v tom, že se nevracíte jako anonymní postava z hackerské organizace, ale jako postava, kterou znáte z předchozích dílů. Ubisoft vyslyšel nářky fanoušků série nad jednou z největším slabin Watch Dogs: Legion. Tou byla absence silných charakterů. Odvážná herní mechanika, kdy jste si mohli do týmu naverbovat jakéhokoliv obyvatele města, měla nepříznivý vedlejší efekt. V anonymní skupině se rozplynuly charaktery. Zůstaly jen schopnosti a to bylo trochu málo, abyste si jakoukoliv z postav oblíbili nebo si k ní dokonce našli nějaký vztah.
Náhrada v DLC patří do zlatého fondu. Hlavní postavou je Aiden Pearce, za kterého jste hráli v prvním díle. Od té doby zestárnul, nabral zkušenosti a lehce zakysl. Jeho životní styl si vybral daň. I přes to cestuje do Londýna, kde žije jeho synovec. A hned v prvních minutách hry se začíná roztáčet příběh, do kterého velmi rychle promluví další kultovní postava Watch Dogs. Wrench je bez nadsázky nejvýraznější postavou celé série. Crustpunkový podivín, který téměř nikdy nesundá masku, se zálibou v hackování, elektrotechnice a výbušninách.
Děj je zasazen těsně za intro původní hry, kdy proběhl teroristický útok zvaný „Zero Day“, ale ještě se nestačila zformovat nová buňka hackerské organizace DedSec. Potkáváte tak postavy z původní hry, ale ty povětšinou netvoří hlavní dějovou linku. Ta se točí kolem dvou technologických organizací a snahy napřímo ovládat bojové roboty lidskou myslí. Ačkoliv příběh není nic špičkového, pro účely hry mi úplně dostačoval.
Oproti hlavní hře je největší změna v hlavních charakterech. Wrench má svůj nenapodobitelný smysl pro humor, Aiden svoji jízlivost. Oba hrdinové prochází vývojem a hlavně pak Aiden řeší celkem zásadní skvrny ze své minulosti. Právě to povyšuje prosté DLC nad hlavní hru. Obě velmi nesourodé figury tu skvěle fungují a vzájemně se doplňují.
Bohužel zůstalo i vše, co sráželo hlavní hru směrem k průměru. Podivný jízdní model aut a nepříliš velká nápaditost v misích. Většinou jde o to s někým si promluvit, někam se dostat a tam hacknout server nebo ukrást data. Většina herních mechanik zůstává stejná. Prostřednictvím vedlejších misí si můžete odemykat speciální schopnosti. Tady mám opět pocit promrhaného potenciálu. Se všemi těmi drony a technologickými hračkami šlo vymyslet mnohem nápaditější mise. Bohužel se nezměnila ani UI nepřátel, kteří se chovají stále stejně tupě.
Hlavně pro fanoušky série, kteří hráli oba dva první díly, ale bude mít DLC neopakovatelné kouzlo. V tomto ohledu vytáhl Ubisoft své největší trumfy a mě Bloodlines chytnul více než původní hra. Skvělá je i hrací doba, která se na střední obtížnost bude pohybovat nad deseti hodinami. Londýn je stále skvělou kulisou a "ray tracing" si tu užijete fakt naplno. Musím konstatovat, že od dob Zaklínače 3 tu asi nebylo tak důstojné DLC. Byť originální hra má do krále RPG přeci jen dost daleko.
Velice důstojné DLC, které plynule navazuje na mapě původní hry a přidává mnohem(!) lepší story a vesměs zajímavěji vystavené mise, než v základním Legion. Jelikož mě systém rekrutovani kohokoliv na ulici (narozdil od většiny kritiků) bavil, nepovažuji hraní pouze za dvě postavy z minulých dílů, jako nějaké zlepšení, spíše naopak. Ve výsledku o chlup lepší hodnocení než Legion. Časem bude tahle komplet hra doceněna více, i ve světle toho, do jakých hnědých děr Ubisoft s Valhallou poslal, a ještě pošle, svoji flagship Assasin's creed.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!