U brány se hlásím v 15:10 a z Bojiště ještě nejdou žádné zvuky. To je podivné, Obscene Extreme povětšinou šlape jako hodinky. Když ani po vyřízení formalit a po opáskování neslyším žádnou kanonádu bicích, něco je tedy špatně. Když přicházím ke scéně, zdá se mi o něco menší než obvykle. Třeba jen o tři nebo čtyři metry, nic zásadního. Připočítávám to tomu, že tu nejsou „velké“ americké kapely, které mají součástí rideru i přesné rozměry scény, na které vystupují. Na scéně se pohybuje Danečkův tým profíků a tváří se velmi zaujatě. Problémy se řeší. První kapela ale nastupuje až po více jak hodině.

Vykopávají HYSTOS, patologický goregrind se zpěvákem, který by svým spoluhráčům mohl dělat minimálně otce. Chrochtání, sem tam nějaký kanál, střední tempa a trochu ohrané riffy, kapela krom zpěváka naditá v chirurgických oděvech pocákaných krví. Stejně originální jako image byla bohužel i hudba. Jediné, co cením, je zpěvákova kéra Obscene Extreme přes celá záda.

Dále nastupují AFTERCOME. Domácí akvizice, která do sebe integrovala srbského zpěváka. Festival díky nim zrychluje tempo a dodává na hardcorové ráznosti. Baví mě to už jen z toho důvodu, že kytarista Tomáš Akvinský se snaží popírat gravitační zákony v záklonech, při kterých nechápu, jak se zase může vrátit do vzpřímené polohy. Solidní porce grindcoru, který se z rychlých attacků otáčí do riffových houpaček a zase naopak.

Třetí kapelou jsou pražští FAÜST, od kterých se dají očekávat celkem velké věci. Kvarteto mladých hejsků z nichž vousy rostou zatím jen dvěma, má v hledáčku starý thrash metal a snaží se ho křísit se vší vervou. Že by vlna rychlého retrothrashe dorazila s očekávatelným zpožděním i k nám? Asi jo. Z počátečních pokusů pod názvem COLDBLOODED FISH se krok po kroku buduje sebevědomí, jehož poslední kapkou je i zahraniční kytarová posila přímo z banskobystrických thrashových mláďat ACID FORCE. Poté, co v trojčlenné sestavě zazářili novicové scény minulý rok na festivalu Bojiště Žije, letos doladili image a v kvartetu podali už naprosto sebejistý výkon. Zvládli při tom i házet přerostlou mladickou řepou. Srovnatelný výkon s ostatními thrash metaly na Obscene Extreme a že byla konkurence velká. Víc takových kapel, ať nám tu ten metal nevymře!

Po nich přichází první zahraniční kapela letošního ročníku. A není to nikdo jiný než TRIGGER z německého Glauchau. Trojka velmi rychle přesouvá bicí z piedestalu blíž k lidem a drobounký Enrico začíná mučit přítomné naprosto nehorázně hlučnou basovou stěnou. Drum’n’bassový grindcorový nálet notně řezaný powerviolence. Naprosto pohlcující set se spoustou stopek, vynikajícím bubeníkem, kterého neustále rozesmívají kreatury, které se derou provozovat své taneční a módní kreace na scénu, kde hraje.

Zklidnění přichází s REPULSICE FEAST. Trojice produkuje lehce nahnilou riffovou řezničinu někde mezi grindem a death metalovým oldschoolem. Po dvou výtečných setech to trochu zavání průměrem a tak si jdu očíhnout distra. Těch je o poznání méně než v jiné roky. Zpátky ke scéně mě přitáhne až zvučení další kapely, kterou jsou izraelští BLACK SACHBAK. Už zvukovka zavdává silnému zážitku, co se kytaristů týče. Když nad tím tak přemýšlím, tak z Izraele na Obscene nepamatuji slabou kapelu a ani tentokráte nejde o žádná ořezávátka. Thrash-crossover v nadřenými kytaristy, kteří do hardcorem poháněných riffů střílí melodická sóla uloupená za zlaté éry hardrocku.

Následuje domácí jistota, která na Obscene sedla jak prdel na hrnec. Pardubický maso-mlýnek NEEDFUL THINGS možná nevypadá jako smečka hladových vlků, spíše jako unavená bandička spokojených a celkem statických medvídků, ale hrálo jim to naprosto skvostně. Grindcorová smršť se dvěma kytarami dokázala překvapit i změnou v sestavě. Na postu zpěváka chyběl Atilla a naprosto skvostně ho nahradil Roman Šťulík, který hlavně drtí kytaru v PROLAPSED a nově i v CONSEQUENCES. Jejich koncert mě přesvědčuje, že na naší extrémní scéně jsou drahokamy, jen je nikdo neleští tak, aby dostatečně zářily. Teď, když doma píši tyto řádky, se vracím k jejich aktuálnímu splitku s CONTROLLED EXISTENCE a je to jeden z nejlepších grindových výplachů, co u nás za poslední rok vyšly.

Frantíci PUTRID OFFAL jsou vlastně přesným opakem, ačkoliv jsou to chlápci v podobném věku. Oproti civilním NEEDFUL THINGS sází mnohem víc na image doktorských plášťů, umělou krev a kytarové pózičky. Dobře se to fotí, ale to je tak vše. Jdu při nich podruhé zkontrolovat distra a urvat něco k jídlu.

Na image samozřejmě sází i SPASM. Tam je to ale přeci jen trochu jiná story. Patologické pláště nahrazují kultovní boratky. Jejich fans v baru u Borovice nafukují gumové panny a jiná zvířátka a předem je jasné, že to bude párty. Hudba je tady vlastně fuk, ale zábava je to velká. Obscene fans se opět předhánějí v tom, kdo udělá zběsilejší pózu, securitas mají plné ruce práce a kapela i přihlížející se skvěle baví. SPASM prostě jen předávají otěže festivalu svým fanouškům a jsou v tom naprosto skvělí. Radim má hned vedle sebe celou rodinu, na kterou hází fórky, a chápu, že zdejší moralisti opět vytáhnou do boje, ale já se na hláškách typu „kdo tady z vás kouká na porno? … kromě mých dětí!!!!“ dobře bavil. Nemám pocit, že by to na jejich vývoji zanechalo jakoukoliv šmouhu. Prostě dělal to každý a kdo tvrdí že ne, ten to dělá dodnes (i Stray? - pozn. korektora).

Rozjetou párty ještě mnohem více akcelerují INSANITY ALERT. Absolutní nadhled a uragán z crossover thrashe. Tyrolská továrna na dobrou náladu vedená uhrovitým sympaťákem Kevinem Stoutem, vypustila džina z lahve. Najednou všechno lítalo vzduchem. Konfetová děla, vzkazy pro fans napsané na kartonu, který se pak rozdupal mosharmy v circle pitu, i stagediveři, kteří dávali šipky do lidí, jako by byli na plaveckých závodech. Kapela, která tu před dvěma roky odehrála nejzábavnější set festivalu, dokázala přeskočit svoji laťku a já si opět naplno uvědomil jak moc mi něco takového poslední dva roky chybělo. Ta enegie, která šla jak z kapely tak z lidí, byla opojná a nakažlivá. Run To The Pit - Mosh For Your Life!!

S příchodem HATE se kompletně mění atmosféra festivalu. Pod scénou jsou rozdupané kartonové krabice a ztracená nafukovací zvířátka a nad nimi se začínají instalovat lebky. Přemýšlím, kdy naposledy jsem viděl u kapely na Obscenu navážno warpaint a vlastně si nedokážu vzpomenout. Spousta lidí byla spokojena, ale mě to nějak nesedí k atmosféře celýho festu, která je pro mě první den veskrze pozitivní a nějak si nechci nechat ten dojem přetřít načerno. A asi to byla chyba, protože kdybych vydržel, třeba by se věci staly jinak. V autě neplánovaně usínám za zvuků HATE a ráno zjišťuji, že mi chybí foťák. Což je vlastně i důvod, proč za skvělé fotky z prvního dne děkuji Tomášovi Rossimu. Díky Tome!

foto: Tomas Rossi