Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další One man projekt, který do sebe šroubuje progresivní metal a djent. Tentokráte z ruského Petrohradu. Zajímavý je hned několika odlišnostmi. Jednou z nich je koncepčnost alba, kdy je každá skladba obestavěna mluveným textem, který si autor propůjčuje, a takovým slovům se snaží dodávat hudební složku.
Za celým projektem stojí Alexander Valitov, multiinstrumentalista, jenž pod značkou WALKING ACROSS JUPITER vydává kytarovou hudbu a pod svým civilním jménem pak soundtrackově laděnou atmosféru, co je povětšinou kytar prostá. Společným jmenovatelem je tu ale schopnost budovat atmosféru, zabývat se vzájemným napětím jednotlivých motivů a skládat je do epických tvarů.
Alexander Valitov má hlavní výhodu v tom, že dokáže do svých skladeb procpat nosné melodické linky tak, aby zněly současně. Právě schopnost kombinování kvalitně zaranžovaných melodických kytar a djentového riffování dělá z WALKING ACROSS JUPITER projekt, který může mít ambici přerůst hranici Ruské federace.
Valitov se často snaží proplétat klasické kytarové progresivní prvky a metalovou modernu. Do tapovaných kytar na pozadí vsadí dominantní epickou linku, která jakoby vypadla z učebnice „Jak udělat romantické kytarové sólo“ a následně celou kompozici popohání riffovými závody. Současně je znát cit pro dynamiku skladeb, jenž se promítá hlavně do chvil, kdy dochází ke zmíněné integraci mluveného slova. V tomto ohledu se daří do písniček velmi vkusně propašovat elektroniku nebo orchestrální fragmenty, které dobarvují celek, aniž by na sebe příliš upoutávaly pozornost. Pokud jste tedy fanoušci projektů, jaké mají například JAKUB ZYTECKI nebo JAKUB TIRCO, tak tady je jeden další do sbírky.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.