Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejaké úvody k liverpoolskej legende sú v roku 2021 zbytočnosť a dlhé rozpisovanie o novinke tiež nebude, lebo z väčšej časti platí to, čo som v druhom pohľade napísal k predošlému albumu. Časy grindujúcej patológie i technického death metalu sa nevrátia, nepovažujem za pravdepodobné ani nejaké turné s programom z prvých troch albumov, ale aj za taký CARCASS, aký funguje dnes, môžeme byť vlastne radi. EP „Despicable“ som si niekoľkokrát vypočul, hlbší dojem ako „oni už iní nebudú“ nezanechalo, na to, aby ma zaujímala aj dlhohrajúca novinka, však stačilo. „Protekcia“ s ohľadom na „dávny kult mladosti“? Fras ho vie...
Jeff Walker (basa, vokály), Bill Steer (gitary, vokály) a Daniel Wilding (bicie, vokály) pripravili desať skladieb, zmestili sa s nimi pod 50 minút, v ktorých im zahosťovali Per Wiberg (organ, klavír) a Fredrik Klingwall (klávesy) a ja mám po mnohých vypočutiach pocit, že je všetko tak akosi ako má byť a materiál je proste kvalitný. CARCASS by mohli šokovať už asi len nejakými nezmyselnými experimentmi a preto sa do nich nepúšťajú. Je veľa nimi odchovaných kapiel, ktoré skúšajú hrať ako oni, ale aj „Torn Arteries“ je presne tým albumom, kedy niekoľko sekúnd od začiatku viete, kto jedine môže byť autorom. Zvuk, riffy, harmónie, ladenie a Jeffov vokál ako kyselina syčiaca v reznej rane. Nech sa páči, je to tam.
Aktuálne viac melodický death metal než death’n’roll, hoci odkazmi na 70. roky ani náladovými zvoľneniami sa tu nešetrí. CARCASS sa však vedia do hrania oprieť aj naozaj drvivo a náklepovo, „Torn Arteries“ má momenty, kedy si poviete, že tá či oná pasáž by ani na „Necroticism...“ nepredstavovala zmäkčujúci element. Variabilita, nech už ide o tempá, harmónie i nálady je pridanou hodnotou nahrávky, kde počuť, že kapela s ľahkosťou robí to, čo jej ide najlepšie a tvorcovia nepripomínajú nejaké kusy unaveného materiálu. K tomu obal, ktorý považujem za výborný a vtipný nápad, neprepálené anglické fóry v názvoch skladieb i textoch a mám pocit, že ak to páni nezačnú hrotiť systémom „album každé dva roky“, nejaké nahrávky, kedy si povieme „stále vedia, občas až ako za mlada“, ešte pribudnú.
1. Torn Arteries
2. Dance of Ixtab (Psychopomp & Circumstance March No.1 in B)
3. Eleanor Rigor Mortis
4. Under the Scalpel Blade
5. The Devil Rides Out
6. Flesh Ripping Sonic Torment Limited
7. Kelly's Meat Emporium
8. In God We Trust
9. Wake Up and Smell the Carcass / Caveat Emptor
10. The Scythe's Remorseless Swing
Profesura je tam cítit, ale zároveň je tam pořád šmrnc a svěžest. Nejlepší novou skladbu sice najdeme na loňském EP ("The Living Dead at the Manchester Morgue"), ale řadovka je skoro bez výhrad. Headbanging zaručen! A roste to!
26. října 2021
RIP
8,5 / 10
Death metalové hitové písničky, jižanský feeling v riffech, heroická sóla s odkazy na heavy metalové praotce stylu i neuvěřitelný tlak. Tady je všechno tak, jak má být. Už po druhém poslechu začnou nejsilnější fragmenty skladeb stimulovat vaší paměť. To, že jsou některé skladby „na první dobrou“ však neznamená, že by mě začali nudit. A to včetně všech refrénů.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!