Nejlepší klubový festival dneška? Brněnský Pushteek Fest. Doteď vyklepávám z bot a hadrů kusy papírových nudlí. Proč? Slyšeli jste někdy o pěnových párty? Místech, kde se s drinkem v ruce potácíte prostředím, ve kterém jsou všude kolem vás mydliny? Tak tohle je něco podobného. Jen místo taneční hudby hraje hardcore. Respektive někdy country, jindy rap anebo indie rock. Je to vlastně jedno, dramaturgie Pusteeku nedělá přešlapy a manévruje napříč žánry. A drink doporučuji odložit, protože v prvních řadách hrozí, že vám ho někdo skopne při skoku z pódia. A důležitá věc. Místo koupelnových mydlin tu máme závěje rozřezaného papíru. Dodneška si pamatuji výraz uklízečky, kterou jsme v Kabinetu Múz potkali ráno po minulém ročníku. Nechápala, co se tam dělo. Když jsem se jí to snažil popsat, kroutila hlavou dále a ptala se, proč by někdo něco takového dělal. Pusteek Fest je do značné míry nepřenositelnou zkušeností. Kdo nezažil, nepochopí. I tak se vynasnažím nastínit minimálně to, kdo tu letos hrál.

Celý večer startují MAKE X PEACE. Ryzí devadesátky, lopaťácký hardcorepunk oldschool střihu. Štěkaný vokál, melodické kytary, pumpující rytmika. Vezmi tlustou fixu, načmárej si kříž na ruku a nech na prknech duši. Absolutně skvělý energický počátek, při kterém publikum teprve sbírá odvahu k nějakým větším akcím. Druzí jdou na řadu NEW|OLD. Za debilním jménem se schovává jedna z nejlepších indierockových kapel současnosti. Kdyby těm klukům bylo o dvacet let méně, udělají díru do světa. Takhle udělali alespoň díru do názoru, že u nás nemáme dobré rockové kapely, co dokážou skládat fakt silné melodie. Při poslechu jejich skladeb mě vrtá hlavou jedna věc. Hodně jejich linek je trochu povědomých. Nejsem ale schopen rozhodnout, jestli je to tím, že mám NEW|OLD tak hluboko pod kůží, nebo že je znám už z dřívějška od jiných kapel anebo jsou ty písničky tak super obecně. A vlastně je mi to jedno.

Další kapela otáčí kormidlem zpět do hardcoreových vod. PROTIJED. Jedna ze dvou (?) fungujících straight-edge mašin domácího rybníka. Kapela, co nemá chybu. Silné texty, špína v kytaře, která se nebojí zpětné vazby, a hrnoucí rytmika. V sále to začíná vřít a na mě sněží papír. Skladby, které mají tlak i nakažlivé halekavé refrény. Kromě přehrání alba „Stres“ je tu i nová skladba, která se připravuje na novou desku s tím, že text k ní přiložil Iny z GRIDE. A takových spoluprací se chytá víc. Následují BOOST od nás z Plzně. Takže budu nadržovat. Z mladších kapel tu není vydatnější hardcoreový buldozer s jednou kytarou. Střední tempa vyvažují tučností zvuku kytar. Pokud byste v tuzemsku hledali hardcoreový drtiválec, který hrají mladí lidé s nohama zakořeněnýma ve staéý hudbě, tak jsou to BOOST.

I AM PENTAGON je další kapela s Banánen v čele. První labutí píseň večera. Jejich poslední deska „Příčetnost“ mi umožnila s kapelou poprvé splynout. Punkrock si tu podává ruku s emocionálním hardcorem a marně přemýšlím, jestli na tom soutoku byla v poslední dekádě kapela, která by byla lepší. Asi ne, ale možná mi něcou teklo. Poslední desce se podařilo vybalancovat silné motivy a současně i energii, která v kapele v minulosti tolik nebyla. To se týkalo i koncertů. Záměrně používám minulý čas, protože poslední koncerty byly prostě skvělé.

Po nich trojka z Orlové. PACINO jsou jako vodka s džusem. Tváří se to nevinně, ale je to nebezpečné. Jestliže desky budí dojem indiečkovýho postpunku, který má poetickou duši, tak živé koncerty cení zuby. Kytary jsou tak rezavé, že když se škrábnete, poteče hodně krve a zřejmě i chytnete nějaký moribundus. Ta snová poetika rychle vysublimuje do neznáma a objeví se hlomozná bestie, která vám jde po krku.

FLOWERS FOR WHORES začínají shrnutím, co všichni dělali v době, kdy se kapela v roce 2004 rodila. No a pak začala ŘEŽ. Kolem lítá papírový sníh s kadencí jakoby v první řadě odstartovala bitvu artilerie stalinových varhan zvaná Kaťuša, která místo raket namontovala konfetová děla. Druhá skladba na soupisce je „Rez“, jíž se otevírá aktuální deska. Ta ostatně tvoří páteř celého setu.

Dojde ale i na vzpomínání z letitých vinylů. Celý koncert je velkou erupcí energie. Vzhledem k tomu, že by mělo jít o jeden ze tří posledních koncertů kapely, tak mnou prostupuje i podivný pocit pomíjivosti a konečnosti. FLOWERS FOR WHORES jsou úkaz. Tomáš Mládek je na scéně nenahraditelný. Jeho energii tu nemá žádný jiný zpěvák. Jakýkoliv koncert jeho kapely je zážitek. Ať už jde o sporadické koncerty REPELENT SS nebo končící FLOWERS FOR WHORES. Chce to novou kapelu, Tome!

FRANKIE & THE DEADBEATS. Americké country na konec. Dokonalé z pohledu image. Steel guitar, klobouky a koně na nohách. V hudbě postrádám silnější nápady a furt jsem si ještě nezodpověděl otázku: Proč? Možná je ale odpověď: proč ne? Přicházím tomu na chuť, ale asi to bude delší proces, dávám tři první songy a pak mě čeká zavřená noční D1 a D5. Skoro jako zahrát si šachy.