14. ledna 2022 tomu bude dvacet let, kdy na našem webu vyšla recenze na desku „Robert Berry´s Soundtrack“, což byl pokus zhudebnit knižní sérii THE WHEEL OF TIME od amerického spisovatele Roberta Jordana. Tento pokus hodnotil přísným okem jeden z nejobávanějších členů redakčního týmu číslem osm. Po dvou dekádách tu opět zvedám jméno THE WHEEL OF TIME. Tentokráte nejde o hudební album, ani o nový přírůstek patnáctidílné knižní fantasy série. Tento článek je o seriálu, který se snaží děj knih převést do filmové podoby. Pomyslnou třešničkou by měl být fakt, že se z poměrně velké části natáčel v České republice.

Hned na počátku se bez mučení přiznávám, že knihy jsem nečetl, a jsem přesvědčen, že se to na mém vnímání seriálu velmi podepsalo. Seriál KOLO ČASU trpí ukázkovými chybami, které mají zfilmované fantasy knihy. Celý počin dává tušit, že se nad ním rozprostírá celkem solidní mytologie a široký svět, ale seriál vám ho nedokáže představit. Neustále jsem měl pocit, že mi něco uniká, a že vidím jen velmi ohoblovanou verzi něčeho mnohem košatějšího. Hodinová stopáž epizod má navíc bohužel ten efekt, že se děj v některých částech celkem dost vleče.

Děj nás zavádí do světa, kterému šéfuje ženská rada čarodějek, jenž si říká Aes Sedai. Ty mají různé větve, jež se odlišují barvami a také různé přístupy k sexualitě. Máme tu rudé čarodějky, modré, zelené. Každé mají trochu jinou agendu. Pak tu je proroctví, kterému všichni věří. Na svět má přijít „drak znovuzrozený“, který může lidstvo buďto zachránit nebo zničit. Trochu mimózně pak ještě působí Děti světla. Fanatický řád, u kterého si nejsem jist, zdali jsem správně pochopil motivaci. Dělají však to, že se snaží lovit čarodějky, protože v nich vidí někoho, kdo si přivlastňuje vlastnosti, jež by měl mít jen Bůh. A stejně tak jako čarodějky se snaží najít „draka znovuzrozeného“. Zajímavé na nich je, že i uprostřed lesa si zachovávají svítivě bílé tuniky a jen na levé ruce mají něco jako brnění. Také je tu ten, kterého oslovují „Temný“ a to bude asi ten hlavní záporák. Není mi úplně jasné, jaké má motivace, ale je to zřejmě mocná a stará entita, která tahá za provázky všeho zlého, co se ve světě děje. Něco jako Sauron. A pokud je to celé jinak a jen jsem to chybně vyložil, tak budu rád, když mě nějaký znalec knih poučí nebo mě doplní.

Hlavní postavou je modrá čarodějka Moiraine Damodred, která draka hledá. Najde pět mladých lidí, u kterých má podezření, a s těmi se vydává na dlouhou cestu do Bílé věže, kde cech čarodějek sídlí. Že tu jsou nějaké podobnosti s něčím, co už znáte? Vůbec ne, tady jsou totiž Trolloci. Armáda třímetrových čertů, co jsou našim hrdinům v patách. Těm vládnou Stíny jakožto jacísi generálové armád Trolloků. Vlastně něco jako Skřetové a Nazgúlové.

Moiraine hraje bývalá „bondgirl“ z roku 2002, Rosamund Pike, která se kvůli natáčení na rok přestěhovala do Prahy. Její výkon celý seriál vlastně táhne. Vše ostatní se bohužel potácí slabě nad průměrem. Když mluvím o všem ostatním, myslím tím opravdu vše. Herecké výkony ostatních, hudbu i efekty. Občas jsem měl pocit, že se dívám na trochu výpravnější verzi Xeny. Magie tu vypadá jako něco, co snad ani nepatří do filmové tvorby poslední dekády. Mnoho scén, které se odehrávají v noci, je příliš tmavých. Noční bitva pak vypadá jako tma, ve které se míhají pochodně. Co je celkem ucházející, jsou masky. Nejčastější monstra, jimiž jsou pochopitelně trolloci, vypadají jako zmutovaný Krampus a je vidět, že ten, kdo příšery vytvářel, to dělal s velkou chutí a láskou.

Co našince potěší, jsou čeští herci v miniroličkách a domácí lokace. Ať už to je vesnice, která byla postavena přímo na dně lomu Velká Amerika, Pravčická brána v Českém Švýcarsku, po dlouhé době i Dolský mlýn, který proslavila Pyšná Princezna nebo dosud skryté klenoty české turistiky jako je jeskyně Herfanice a skalní reliéfy kolem ní. Byť v ději se tato místa kombinují trochu toporně. Hrdinové jsou v jednu chvíli v lese, za okamžik ve vysokých horách a za moment zase úplně jinde. Tyhle příliš zrychlené kotrmelce úplně nepřispívají divákovi k tomu, aby se do děje úplně ponořil. Působí nevěrohodně a rušivě. Dá se obecně říci, že WHEEL OF TIME postrádá nějaký osobitější „look“. Chápu, že z hraného fantasy nemůže být druhý Dark Crystal nebo Arcane: League of Legends, ale zde evidentně díky rozpočtu vypadá dílo podle zřejmě celkem oceňované předlohy jako velmi zaměnitelné a generické fantasy.