OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Z říše věčného mrazu a jinovatky Nifelheimu právě vyplouvá prapodivná loď. Ostrý svit měsíce ozařuje její bizarně tvarované křivky a škodolibě vrhá na hladinu moře nespočet znepokojivých stínů. To obludný koráb Naglfar, celý zhotoven z nehtů mrtvých, vyplul na svoji poslední cestu. Jeho kýl elegantně rozráží temnou masu chladných vod a obratně se vyhýbá ostrým skaliskům – není divu, je totiž veden samotným vládcem Nifelheimu, ledovým obrem Hrýmem. Zanedlouho se na obzoru vynoří brány Asgaardu, kde už se bohové dávno shromáždili v očekávání rozhodující boje. Heimdall mocně zatroubí na svůj roh, to Ragnarök právě započal...
Tak to byla terminologie mýtická, nyní se však raději zaměřme na terminologii hudební, která definuje pojem NAGLFAR jako relativně svébytnou švédskou black/deathmetalovou smečku. Pětičlenná osádka odporné bárky nedávno atakovala evropské národy prostřednictvím minialba „Ex Inferis“, které bylo vesměs kladně přijato. V Česku (konkrétně na našich stránkách) se však bojechtiví NAGLFAR se zlou potázali a byli posláni nemilosrdnými salvami kritiky ke dnu i s jejich nebohou loďkou (nutno poznamenat, že z hlediska smysluplnosti této edice to byla kritika vcelku oprávněná). Naše nájezdníky toto neblahé přijetí ale vůbec neodradilo, naopak hned po svém návratu do Švédska začali makat ve studiu Ballerina na novém dlouhohrajícím albu „Sheol“. Na konci zimy je hotovo, útroby zbrusu nové lodi jsou naplněny až po okraj novými výlisky, kotva jde nahoru a NAGLFAR vyplouvají na dlouhou cestu za konečným vítězstvím.
„Sheol“ jest hebrejsky „Peklo“. Jak výstižný název pro naprosto zabijáckou kolekci devíti nekompromisních tracků, které vám dokáží zvednout hladinu adrenalinu stejně tak spolehlivě, jako návštěva kterékoli kanceláře na sociálním úřadě v jednom nejmenovaném městě. Poměrně přesnou představu ohledně hudby, kterou pětice silně psychicky narušených Vikingů produkuje, získáme, když do imaginárního tyglíku namícháme chladivé melodie a atmosféru od DISSECTION, bezbřehou deathovou brutalitu od SOULREAPER a ty nejsyrovější esence z kuchyně NECROPHOBIC nebo BLOT MINE. Když pak ještě přidáme hrst osobitosti a celé to zamícháme nástroji kreativity a instrumentální zdatnosti, nemůže nám vzniknout nějaká druholigová hudební potrava. Úvodní tři skladby se nesou ve velice rychlém tempu, nepostrádají momenty překvapení a ještě navíc dokáží v pravou chvíli oblažit inteligentními melodickými nápady. Hlavně úvodní kompozice „I Am Vengeance“ v tomto směru vyniká a nechává tak vzpomenout na časy v období alba „Vittra“. Čtvrtá skladba velice výrazně evokuje již zmíněné velké učitele skandinávské black/deathové scény – DISSECTION. Naprosto typický hypnotický riffing ve středním tempu, mrazivé melodie, krkavčí vokál a temná atmosféra... A aby ta podobnost byla ještě větší, píseň má dlouhou stopáž (7 minut) a uprostřed ní je akustický předěl, přesně tak, jak to známe u úchvatných hymen z pera Jona Nödtveidta. Je tedy jasné, že NAGLFAR si v tomto případě zcela určitě nemohou tykat s pojmem „originalita“. „Devoured By Naglfar“ ale opět přináší vichřičné tempo a celý ansámbl se vrací do přesvědčivějších kolejí, kde není třeba nějakého plagiátorství a vykrádání cizích myšlenek. Tam také naštěstí zůstane až do konce hrací doby, kterou elegantně uzavírá instrumentální kousek „The Infernal Ceremony“.
Konečný verdikt? Pokud máte rádi nejtvrdší momenty DISSECTION a až po střechu nadupaný konzervativní pure black/death made in Sweden, ještě navíc obohacený o slušný melodický potenciál, nemůžete s NAGLFAR v žádném případě narazit. Nová výprava agresivních švédských nájezdníků má tedy všechny předpoklady býti úspěšnou. Pakliže je jejím cílem naverbovat další členy do posádky mystického korábu, jedná se o cíl reálný. Já už se dávno opírám o shnilý stěžeň a s napětím očekávám o kolik smrtelníků se osazenstvo lodi rozroste na konci března, kdy má být CD „Sheol“ oficiálně vrhnuto mezi hladové posluchačstvo.
P.S. Potlesk na otevřené scéně zaslouženě sklízí (po kolikáté už?) i Pan Umělec Niklas Sundin (DARK TRANQUILLITY) za perfektní ztvárnění coveru alba.
Pokud máte rádi nejtvrdší momenty DISSECTION a až po střechu nadupaný konzervativní pure black/death made in Sweden, ještě navíc obohacený o slušný melodický potenciál, nemůžete s NAGLFAR v žádném případě narazit. Nová výprava agresivních švédských nájezdníků má tedy všechny předpoklady býti úspěšnou.
8 / 10
Jens Rydén
- vokál
Marcus V. Norman
- kytara
Andreas Nilsson
- kytara
Kristoffer W. Olivius
- basa, vokál
Mattias Grahn
- bicí
1. I Am Vengeance
2. Black God Aftermath
3. Wrath Of The Fallen
4. Abysmal Descent
5. Devoured By Naglfar
6. Of Gorgons Spawned Through Witchcraft
7. Unleash Hell
8. Force Of Pandemonium
9. The Infernal Ceremony
Cerecloth (2020)
Principum (compilation) (2018)
Téras (2012)
Harvest (2007)
Pariah (2005)
Sheol (2003)
Ex Inferis (MCD) (2002)
Diabolical (1998)
When Autumn Storms Come (7'' picture EP) (1998)
Maiden Slaughter (promo) (1996)
Vittra (1995)
We Are Naglfar - Fuck You! (promo) (1995)
Stellae Trajectico (demo) (1994)
Datum vydání: Pondělí, 24. března 2003
Vydavatel: New Hawen Records
Stopáž: 43:37
Produkce: Nils Johansson
Studio: Ballerina
Když jsem z náznaků mini CD „Ex Inferis“ drze předpovídal, že se z novinky pravděpodobně nažerou jen pološílení zdivočelí vlci hlubokých severských lesů, netušil jsem ještě, že je tento druh odepsaný k vyhynutí. Úsměvně jednoduchý black metal s naprosto průhlednou rytmikou a infantilními kytarovými riffy. Budiž smečce NAGLFAR přičteno k dobru, že alespoň dokážou naladit a slušně udržet i rytmus.
Strhující deska. Škoda jen, že první dva songy jsou kvalitativně výše než zbytek. Ten se trochu oposlouchá...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.