OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Král minisérií roku 2021. Dvě a půl hodiny, uzavřený příběh, který má v sobě maximum člověčenství i přes to, že se v drtivé většině odehrává v base. Lewis Arnold prostě umí. Minule po něm zůstala excelentní třídílná minisérie "Des" a jeho letošní tvorba je snad ještě o kus lepší. Nepotřebuje k tomu velký rozpočet a oslnivé efekty. Vystačí si s kvalitním scénářem a skvělými herci.
Příběh mapuje osud dvou mužů. Mark Cobden je padesátník, vyhořelý učitel literatury, který po většinu života zápasí s démonem alkoholu. Eric McNally je dozorce z věznice, který tu pracuje dvacet let. Oba muži se setkávají ve chvíli, kdy si Mark jde odpykat trest za autonehodu, kterou způsobil v podnapilém stavu. Tichý a uzavřený stárnoucí učitel, který se snaží smířit s událostí, kdy nechtěně zabil člověka, se tak dostává do tvrdého prostředí, kde nemůže ukázat slabost, jinak toho okolí využije.
Celé to stojí na hereckém talentu Seana Beana, který hraje učitele Marka. Jeho hluboké vrásky, málomluvnost, přemýšlivost a určitá pasivita spojená s neprůbojností vám velmi rychle načrtnou charakter, který se nikdy neměl dostat do věznice. Současně dokáže rychle zprostředkovat situaci člověka ve světě, který mu čtyři roky půjde po krku. Většinu jeho spoluvězňů tvoří lidé, kteří tu rozhodně nejsou za trestné činy z nedbalosti.
Nečekejte nic ve stylu „Orange is New Black“. Čas je mnohem psychologičtější a hlubší sondou. U příběhové lince Erica McNallyho, kterého hraje Stephen Graham, prozradím snad jen to, že i on tu čelí zkouškám charakteru, které souvisejí s vězeňským prostředím a jeho zákony. Oba herci mají trochu úsporný styl v herectví, ale do prostředí vězení to sedne naprosto skvěle a o to tvrději dopadají dějové zvraty, které jsou dostatečně syrové, ale přesto civilní a nijak okázalé.
Za poslední měsíce rozhodně to nejlepší, co můžete na HBO vidět. Série, která je založena na skvělém vykreslení a vypointování situace, výborně napsaném scénáři a dialozích. Příběh o morálce v prostředí, kde se morálka nenosí. Tři kapitoly o vnitřních pochodech člověka v situaci, kdy padne na dno. Současně také sonda do britského vězeňského systému. Vina a trest. Prostředí, kdy často nemáte na výběr. Přemýšlím, kdy jsem naposledy viděl tak dobře napsaný film z odtažitého vězeňského prostředí, jenž si vás během chvíle připoutá a ještě dlouho po titulcích přemýšlíte nejen nad jeho postavami, ale i sami nad sebou.
Dobře napsaný seriál z odtažitého vězeňského prostředí, jenž si vás během chvíle připoutá a ještě dlouho po titulcích budete přemýšlet nejen nad jeho postavami, ale i sami nad sebou.
8,5 / 10
Velká Británie, 2021, 2 h 36 min (Minutáž: 51–53 min)
Režie: Lewis Arnold
Scénář: Jimmy McGovern
Kamera: Mark Wolf
Hudba: Sarah Warne
Hrají: Sean Bean, Stephen Graham, David Calder, Siobhan Finneran, Natalie Gavin, Kevin Harvey, Sue Johnston, Nadine Marshall, James Nelson-Joyce, Tina Louise Owens, Hannah Walters, Philip Barantini, Jonathan Harden, Jack McMullen (méně)
Produkce: Simon Maloney
Střih: Sacha Szwarc
Scénografie: Anna Higginson
Kostýmy: John Dunn
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.