Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ktože to tu takto koncom roka, takrečeno vianočne, rozmároval všetko? Newyorčania PYREXIA. S dvojročnou pauzou sú na scéne od roku 1990, v podstate „prastará kapela“, a pritom žiadna starina. Ich brutálny death metal je vyslovene „súčasný“, akurát že celý taký autentickejší v porovnaní s nemalou časťou tvorby mladších generácií, ktorá pôvodného ducha BDM niekedy až dehonestuje do paródie, chcenej i nechcenej zábavnosti či vyslovenej trápnosti. Chris Basile (gitary, jediný z pôvodnej zostavy), Shaun Kennedy (basgitara), Jim Beach (vokály), Danny Trapani (gitary) a medzičasom už bývalý Ryan Hilerio (bicie) na „Gravitas Maximus“ predvádzajú, o čom to má byť.
Málokedy námet na obale tak dobre vystihne hudobný obsah. Diabolskí, zľahka zombifikovaní „opičí giganti“ demolujúci dystopický megalopolis, iste nič intelektuálneho, značne ponurým textom by možno sadlo aj niečo akomak „sofistikovanejšieho“, ale barbarské, drviace tóny a výbušnosť materiálu to zvizualizuje. Osem skladieb za necelých 25 minút, PYREXIA sa radi vyjadrujú stručne a k veci, pričom tu by prehupnutie sa cez polhodinu fanúšik žánru iste neohundral. Znie dokonalá syntéza newyorského prístupu k BDM, teda NY slamu, hojdavého a hardcoreovo úderného, s dôrazne „nakladajúcimi“ vokálmi, a totálne surového, krvilačného náklepového masakru s hutnými riffmi. Vokály sú zverské, hlboké, od revaných až po výlevkové, Jim Beach je fakt monštrum s mikrofónom, a celkovo znie „Gravitas Maximus“ ako „System Of The Animal“ po uhryznutí besným dinosaurom, mixnutý s tým typom kovosmrtiacej zhubnosti, akú poznáme napr. z prelomových vecí od DISGORGE. Hráčsky vybrúsené, pritom s nádychom pravekej zúrivosti, zvukovo ťažké, celkovo nemilosrdné, s NYDM stále treba počítať.
Album, ktorý pre rok 2021 definuje aj podstatu BDM, aj jeho newyorskú podobu.
9 / 10
Skladby
1. PYREXIA
Diskografie
Feast Of Iniquity (2013) Age Of The Wicked (2007) Cruelty Beyond Submission (kompilácia) (2004) System Of The Animal (1997) Hatredangerandisgust (EP) (1995) Promo 1993 (1993) Sermon Of Mockery (1993) Liturgy Of Impurity (demo) (1992) Demo 1991 (demo) (1991)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2021 Vydavatel: Unique Leader Records Stopáž: 24:31
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!