Španělsko poslední dobou zásobuje Netflix velmi bohatou úrodou filmů a seriálů. Vedle béčkových košilatých komedií typu „Čím víc, tím líp“ tu jsou i velmi povedená díla jako drama „Paralelní matky“ nebo právě „Psanci“. Po řemeslné stránce skvělá práce zpracovávající knihu „Las leyes de la frontera“ od profesora literatury Javiera Cercase. U základní struktury příběhu je tedy o co se opřít a film měl štěstí i na dvojici v nejdůležitějších osobách režiséra a scénáristy. Stejně jako u oceňované španělské drama-akce "Cela 211 – Vězeňské peklo" do křesel usedli Jorge Guerricaechevarría jako scénárista a Daniel Monzón coby režisér.

Příběh nás zavádí do Španělska sedmdesátých let a právě sedmdesátkové reálie tu hrají podobně silnou roli jako v nedávné krimi sérii "Had". Prostě trika bez podprsenek, kalhoty do zvonu a nemožné účesy. Hlavní postavou je Nacho, samotář s brýlemi, který si prožívá „outsiderství“ na střední. Jeho cesta na šikmou plochu je stejně snadná jako je přirozená a hladká. Najednou má svoji partu ze špatné čtvrti, která si vydělává krádežemi. Malá epizodka s charismatickou členkou „gangu“ Tere ho uváže k životu, který se čím dál tím více houpe nad propastí. Pozvolna se roztáčí spirála, která nepůjde zastavit.

Tvůrci přitom skvěle tančí mezi žánry a ačkoliv mi několikrát vytanulo na mysli spojení s „Bonnie a Clydem“, tak je to mnohem složitější. Romance na pozadí života na hraně, prokreslení postav a jednoduché, velmi staroškolské vyprávění příběhu tu jde ruku v ruce s velmi dobře dávkovanou akcí a napětím. Vše je výtečně promícháno, takže když byste se mě zeptali, jestli jsou "Psanci" gangsterska, tak pravděpodobně řeknu ne. Protože jsou mnohem víc než to. V první řadě jsou ale výborně filmově zpracovaným story, které má hned několik vrstev a v každé vrstvě nějakou pointu.

Pak tu jsou postavy, které příběh vyřezává celkem hrubě, ale o to uvěřitelněji. Nikdo z nich není úplně sympatický, ale film je dokáže prodat tak, aby vás zajímalo, co se s nimi stane. Na velmi malé časové ploše dokáže Daniel Monzón vystavět silné příběhové oblouky i vedlejším postavám, které ale mají velmi zásadní vliv na to, jak celý film končí. Je v tom velký cit pro zobrazení situací, obnažujících charaktery bez nějakého zdlouhavého okecávání. Stylově, svým způsobem syrově, bez velkých gest a opulentní manýry. Svým způsobem oldschoolový film, který je zpracován svěže a s velkou dávkou řemeslné zručnosti.