Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CELESTE, parta z Lyonu, jako by už od svých začátků nechtěla patřit do žádného vyhraněného stylového kotce. A i když se u jejich děl často objevovala nálepka černého kovu, tito Francouzi se s takto jednoduchým zabarvením rozhodně nespokojí. Jediným zcela jasným a všezahrnujícím aspektem v jejich hudbě je živelná agrese a až brutální důraz, se kterým bloudí mezi několika hudebními škatulkami. A jestliže se black metal dal například na minulém albu považovat za nosný prvek jejich hudby, při zařazování jejich šesté desky „Assassine(s)“ už je třeba za hlavní vyznění označit trochu jiné vody. Bez nějakých stylových kotrmelců nebo přerodů povýšili CELESTE dříve dolňkovésludge metalové a post-hardcore prvky na základní stavební kameny své hudby. Ponechali blackovou živelnost, pompu a ostrý vokál, ale dali tomu pěkně dusivou sludge atmosféru i ostrou post-hardcore valivost. Těžké zamračené riffy a rotující motivy se jim podařilo dotlačit do podoby, která možná až překvapivě nachází hodně styčných bodů například s veličinou CULT OF LUNA.
CELESTE byli ale vždy ve svém výrazu ostřejší, drsnější a sludge složka tak zůstává poněkud v pozadí. Stěžejní je tuhá post-hardcore dusavost odkazující ke starým ISIS a pokud sklouznou do rozvláčnější polohy, například v „Nonchalantes de beauté“, dostávají se spíše někam k funeral doom hlubinám. V určité nervnosti projevu pak evokují podobnost se starými NEUROSIS a vyhrocenou uřvaností jakýsi příbuzenský vztah k belgickým AMENRA. S těmi má jejich hudba společného nejvíce, tedy pokud se u AMENRA zaměříme na období před „De doorn“, částečně i před „Mass VI“. Těžký nekompromisní přístup a vypjatý řvoucí vokál je silný spojující aspekt.
Na druhou stranu jako by se CELESTE báli uvolnit a polevit v napětí, trvalé vyhrocení je možná až kontraproduktivní v tom, jak neutuchající důraz nedovolí posluchači vydechnout a vychutnat si následnou smršť. A přestože vzdušná mezihra „(A)“ je celkem zdařilým pokusem trochu zvolnit, stále je plná nervních vibrací. Trochu tak chybí citlivé vybalancování nálad, které vždy zvládali NEUROSIS a CULT OF LUNA, ale i zmínění AMENRA, a díky čemuž se jejich díla dostala na stylový vrchol. To se Francouzům zatím bohužel nedaří, protože jejich nekompromisní přístup zjevně nedokáže oslovit tak širokou posluchačskou obec. Přesto dokázali na „Assassine(s)“ nabídnout velmi vyzrále působící skladby plné napětí a naléhavosti, takže by jejich dílo nemělo zapadnout do šedi průměru. Tam CELESTE ostatně nepatřili nikdy.
CELESTE velmi funkčně spojují black metal, sludge i post-hardcore do dusající naléhavosti vyšperkované vypjatým peklem vyřvávané francouzštiny. Rozhodně intenzivní a emotivní sbírka rozechvělých zpovědí.
1. Des torrents de coups
2. De tes yeux bleus perlés
3. Nonchalantes de beauté
4. Draguée tout au fond
5. (A)
6. Il a tant revé d’elles
7. Elle se répete froidement
8. Le coeur noir charbon...
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.