Marně přemýšlím, kdy byl nějaký film nominován na Oskara v kategoriích o nejlepší dokument, cizojazyčný film a současně nejlepší animovaný film. Myslím, že nikdy. Když jsem o filmu UTÉCT slyšel poprvé, měl jsem za to, že to nemůže fungovat. Několik experimentálních animovaných dokumentů jsem viděl a málokdy byl tento koncept funkční. O to větším překvapením pro mě snímek od nepříliš známého dánského režiséra byl.

Film nás bere do místnosti nápadně připomínající pracovnu psychologa, kde na pohodlné lenošce otevíráte ty nejcitlivější niterné zámky vaší osobnosti. Zpovídaný muž tu vzpomíná na své dětství v Afghánistánu, kdy pouštěl draka v dámských šatech. Je jasné, že byl vždy trochu jiný, než ostatní kluci jeho věku. Jeho sexuální identita nebo preference ale v celém příběhu hrají naprosto miniaturní roli.

Hlavním hybatelem příběhu je cesta z Afghánistánu do Evropy. Jsou tu popsány důvody, které k takovému putování vedou, a jaká je její cena. Na povrch postupně vyplouvají střípky, které byly dlouho uzamčeny. Právě ty dávají celému příběhu naprosto ostré obrysy a před vámi vyvstává velmi osobní zpověď konkrétního člověka, který se na prahu dospělosti ocitl mezi mlýnskými kameny při cestě za přežitím. Introspektivní sonda do jednoho jediného životního osudu, která se jakoby mimoděk dotýká celé řady témat. Ať už jde o hledání domova, ilegální migraci, potlačení dávných traumat nebo rozbíjení tabuizovaných témat. Je toho mnohem více, stejně jako v každém životním osudu. Jen málokdo má jen jedno téma. Právě tato vrstevnatost dává snímku uvěřitelný lidský rozměr.

Několikrát jsem si vzpomenul na autobiografický animák Persepolis, který popisuje o poznání méně dramatické okolnosti odchodu z Íránu. I tady do sebe parádně zapadá grafická podoba, tempo a způsob vyprávění a v neposlední řadě i hudba. Ať už jde o osmdesátkové hitovky nebo DAFT PUNK. Právě tyto detaily jsou dotažené přemýšlivě a současně nenuceně.

Kostrbatá animace celému filmu propůjčuje hrubost, jež naprosto dokonale funguje se stylem i tématem vyprávění. Překvapivě sem silně zapadá i celoanimovaný ráz snímku. Neubírá nic z uvěřitelnosti. Naopak umocňuje některé okamžiky a určitou stylizací jim dodává silnější dopad, než by tomu bylo v případě, že by šlo o hranou rekonstrukci událostí. Skupina, která se tu stará o výtvarnou stránku, se podílela i na mé srdeční povídkové sérii Love, Death & Robots. Odvedli skvělou práci. A možná stojí za zmínku i to, že jedním z producentů filmu je dánský herec Nikolaj Coster-Waldau, jehož můžete znát jako Jaimeho Lannistera ze Hry o trůny.

Můžeme se tu bavit o čistotě žánru i o tom, že animace občas působí lacině v porovnání s technickými možnostmi studií, jež představují špičku současné kreslené produkce. Za mě je to ale irelevantní. UTÉCT je filmem, který dělá odvážný krok do míst, kde dlouho před ním nikdo nebyl, a předkládá přitom něco jiného, než by byl experimentální film pro úzkou skupinu lidí. Tou největší devizou je strhující a mnohavrstevnatý příběh, který může přiblížit situaci uprchlíků i lidem, kteří se nad jejich osudem nikdy dříve nezamýšleli.