Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé pokračování albového příběhu TWISTED SISTER, heavymetalových gigantů severoamerického kontinentu, na sebe nenechalo dlouho čekat. Vždyť od vydání veleúspěšného debutu „Under The Blade“ uběhlo teprve třičtvrtě roku a v obchodech s hudbou jste se (po vzoru tehdejšího razantního přístupu k minimálnímu odstupu mezi jednotlivými studiovými nahrávkami) mohli znovu kochat pohledem na obal „něčeho nového“ z kapelní kuchyně. Obal tedy poněkud skromný, mimochodem, zato ale s výrazně vyvedeným logem iniciálů názvu kapely, jež se časem stalo velmi slavným a platilo za jedno z jejích největších poznávacích znamení.
Titulek alba sice hřměl rock´n´rollem, ale to byla samozřejmě jen póza a jakýsi odkaz ve smyslu poklony starým dobrým časům, kdy rokenrol znamenal hudební revoltu. Tenhle štafetový kolík od něj totiž v osmdesátých létech převzal heavy metal a v podání TWISTED SISTER to znamenalo titánskou porci řezavých kytarových riffů, originálních melodií a zpěvu jako zvon, jehož majitel Dee Snider se svým démonickým zjevem navíc platil za zatraceně charismatického frontmana.
Takže se na „You Can´t Stop Rock´n´roll“ hrál heavy metal takříkajíc rovnou z čepu a znovu měl sílu přímo medvědí. Přestože totiž album bylo prvním, které kapela nahrála pro skutečně velký label (Atlantic Records), rozhodně nešla naproti nějaké vydavatelské opatrnosti a naopak svůj sound z debutu ještě více zhutnila a přitvrdila. A podobně jako na něm jste ani na nové osmatřicetiminutové kolekci neměli téměř šanci objevit hluché místo, protože byla jednoduše stejně poctivá, řízná a důrazná jako pochodový krok, jenž se ozývá v úvodu otvíráku „The Kids Are Back“.
Samotná tahle hymna na to navázala parádně nervní metalovou atmosférou, jíž obstaral pulsující basový spodek a jak po ostří žiletky svištící kytara. Podobně to neuměl zmáčknout široko daleko nikdo a TWISTED SISTER to následně přirozeně zdůrazňovali v každé další položce alba. V poctivém dupáku „Like A Knife In The Back“, v motorkářském chvalozpěvu (jak jinak v roce 1983) „Ride To Live, Live To Ride“ anebo v „I Am (I´m Me)“, která se se svojí výraznou melodií a drobným komerčním odlehčením stala prvním opravdovým hitem kapely.
Ale nebyl čas se za ní výrazněji ohlížet, protože sotvaže dozněla, vystřídala jí další těžcekovová tutovka „The Power And The Glory“, startující znovu zatěžkanou rytmikou, ovšem vrcholící ve vzrušujícím kvapíkovém tempu, v němž se klidně daly hledat zárodky speed metalu. Následují „We´re Gonna Make It“ a „I´ve Had Enough“ štiplavé jako čerstvá cibule v očích a s naprosto neprůstřelnými refrény, po nichž tak trochu stagnuje „I´ll Take You Alive“, osamocená ve své absenci zásadnějšího potenciálu, ovšem zakončená mohutným Perovým brejkem na bicí, v němž zejména vyniká razance, s jakou tenhle muzikant obsluhoval svůj nástroj.
Těsně před finále pak přijde čas i na vůbec první zaznamenanou baladu kapely „You´re Not Alone (Suzette´s Song“), která, ač je stejně výborná a melodicky nezaměnitelná jako zmiňovaná „I Am (I´m Me)“, se kupodivu nedostala na singl. Možná proto, že, jak už bylo zmíněno, i tak mělo album při výběru těchto svých reprezentativních „vyslanců“ prakticky nepřeberné možnosti. Vedle „The Kids Are Back“ se tak třetím singlem stala i uzavírající řízná titulní věc, jež působila, jako když si kompletní kapela zasedla k typickému americkému baru a začala do něj hromadně vytloukat divoký rytmus. Ke skladbě pak bylo natočeno i video, jež se stalo prvním z ikonických klipů, kterými se kapela měla ještě v budoucnu proslavit.
I druhý zářez, který si TWISTED SISTER vyřízli na pažbě své heavymetalové brokovnice, byl tedy znamením stoprocentní úspěšnosti, a zůstala za ním celá řada písní, jejichž sílu a charakter můžeme obdivovat dodnes. A to by se při tom s trochou nadsázky dalo říct, že se pánové stále ještě tak trochu rozkoukávali…
1. The Kids Are Back
2. Like a Knife in the Back
3. Ride to Live, Live to Ride
4. I Am (I'm Me)
5. The Power and the Glory
6. We're Gonna Make It
7. I've Had Enough
8. I'll Take You Alive
9. You're Not Alone (Suzette's Song)
10. You Can't Stop Rock 'n' Roll
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.
Melodický black metal nebo snad gothic metal za hranicí blackového běsnění? Někde v těch končinách se kapela pohybuje. „Ruminations“ se tváří jako první album, ale nedejme se mýlit. ONEIROS jsou jen nedávno přejmenovaní DARK DOOM z britských sklepení.
Willowtip není zrovna label, který by se specializoval na melodický BM. Poslouchá se to příjemně, leč chybí tomu výrazné záchytné body. LIMINAL SHROUD se pouští do skladeb s ambiciózním hracím časem, nicméně skladatelsky to zatím plně utáhnout nedokážou.
První poslech jako ok, ale až ten druhý pookřál a naplno odhalil, že toto je v zásadě hodně veselá parta, co si jede svůj speed/thrash s osmdesátkovým nádechem a bez vyječených falzetů. Jestli mohu někde užít spojení příjemný bigbít, tak je to právě tady!
Dva lidi, deset palců, necelých 14 minut, 25 tracků. Zábavný fastcorový nálet s powerviolence chuťovým ocasem a českými texty. Otyn v Davosu tomu dal široký chlupatý sound, takže to i s jednou kytarou zní jak závodní parní válec.
Noisyho tip trefuje v mém případě přímo střed terče. Tendlecten stoner rock já hodně můžu. Ty kytarové riffy rozkročeny mezi blues a vyhulenou psychedelii mi vysloveně dělají dobře a ta nenucená uvolněná atmosféra devadesátek vše korunuje ve skvělý celek.