Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé pokračování albového příběhu TWISTED SISTER, heavymetalových gigantů severoamerického kontinentu, na sebe nenechalo dlouho čekat. Vždyť od vydání veleúspěšného debutu „Under The Blade“ uběhlo teprve třičtvrtě roku a v obchodech s hudbou jste se (po vzoru tehdejšího razantního přístupu k minimálnímu odstupu mezi jednotlivými studiovými nahrávkami) mohli znovu kochat pohledem na obal „něčeho nového“ z kapelní kuchyně. Obal tedy poněkud skromný, mimochodem, zato ale s výrazně vyvedeným logem iniciálů názvu kapely, jež se časem stalo velmi slavným a platilo za jedno z jejích největších poznávacích znamení.
Titulek alba sice hřměl rock´n´rollem, ale to byla samozřejmě jen póza a jakýsi odkaz ve smyslu poklony starým dobrým časům, kdy rokenrol znamenal hudební revoltu. Tenhle štafetový kolík od něj totiž v osmdesátých létech převzal heavy metal a v podání TWISTED SISTER to znamenalo titánskou porci řezavých kytarových riffů, originálních melodií a zpěvu jako zvon, jehož majitel Dee Snider se svým démonickým zjevem navíc platil za zatraceně charismatického frontmana.
Takže se na „You Can´t Stop Rock´n´roll“ hrál heavy metal takříkajíc rovnou z čepu a znovu měl sílu přímo medvědí. Přestože totiž album bylo prvním, které kapela nahrála pro skutečně velký label (Atlantic Records), rozhodně nešla naproti nějaké vydavatelské opatrnosti a naopak svůj sound z debutu ještě více zhutnila a přitvrdila. A podobně jako na něm jste ani na nové osmatřicetiminutové kolekci neměli téměř šanci objevit hluché místo, protože byla jednoduše stejně poctivá, řízná a důrazná jako pochodový krok, jenž se ozývá v úvodu otvíráku „The Kids Are Back“.
Samotná tahle hymna na to navázala parádně nervní metalovou atmosférou, jíž obstaral pulsující basový spodek a jak po ostří žiletky svištící kytara. Podobně to neuměl zmáčknout široko daleko nikdo a TWISTED SISTER to následně přirozeně zdůrazňovali v každé další položce alba. V poctivém dupáku „Like A Knife In The Back“, v motorkářském chvalozpěvu (jak jinak v roce 1983) „Ride To Live, Live To Ride“ anebo v „I Am (I´m Me)“, která se se svojí výraznou melodií a drobným komerčním odlehčením stala prvním opravdovým hitem kapely.
Ale nebyl čas se za ní výrazněji ohlížet, protože sotvaže dozněla, vystřídala jí další těžcekovová tutovka „The Power And The Glory“, startující znovu zatěžkanou rytmikou, ovšem vrcholící ve vzrušujícím kvapíkovém tempu, v němž se klidně daly hledat zárodky speed metalu. Následují „We´re Gonna Make It“ a „I´ve Had Enough“ štiplavé jako čerstvá cibule v očích a s naprosto neprůstřelnými refrény, po nichž tak trochu stagnuje „I´ll Take You Alive“, osamocená ve své absenci zásadnějšího potenciálu, ovšem zakončená mohutným Perovým brejkem na bicí, v němž zejména vyniká razance, s jakou tenhle muzikant obsluhoval svůj nástroj.
Těsně před finále pak přijde čas i na vůbec první zaznamenanou baladu kapely „You´re Not Alone (Suzette´s Song“), která, ač je stejně výborná a melodicky nezaměnitelná jako zmiňovaná „I Am (I´m Me)“, se kupodivu nedostala na singl. Možná proto, že, jak už bylo zmíněno, i tak mělo album při výběru těchto svých reprezentativních „vyslanců“ prakticky nepřeberné možnosti. Vedle „The Kids Are Back“ se tak třetím singlem stala i uzavírající řízná titulní věc, jež působila, jako když si kompletní kapela zasedla k typickému americkému baru a začala do něj hromadně vytloukat divoký rytmus. Ke skladbě pak bylo natočeno i video, jež se stalo prvním z ikonických klipů, kterými se kapela měla ještě v budoucnu proslavit.
I druhý zářez, který si TWISTED SISTER vyřízli na pažbě své heavymetalové brokovnice, byl tedy znamením stoprocentní úspěšnosti, a zůstala za ním celá řada písní, jejichž sílu a charakter můžeme obdivovat dodnes. A to by se při tom s trochou nadsázky dalo říct, že se pánové stále ještě tak trochu rozkoukávali…
1. The Kids Are Back
2. Like a Knife in the Back
3. Ride to Live, Live to Ride
4. I Am (I'm Me)
5. The Power and the Glory
6. We're Gonna Make It
7. I've Had Enough
8. I'll Take You Alive
9. You're Not Alone (Suzette's Song)
10. You Can't Stop Rock 'n' Roll
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.