Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé pokračování albového příběhu TWISTED SISTER, heavymetalových gigantů severoamerického kontinentu, na sebe nenechalo dlouho čekat. Vždyť od vydání veleúspěšného debutu „Under The Blade“ uběhlo teprve třičtvrtě roku a v obchodech s hudbou jste se (po vzoru tehdejšího razantního přístupu k minimálnímu odstupu mezi jednotlivými studiovými nahrávkami) mohli znovu kochat pohledem na obal „něčeho nového“ z kapelní kuchyně. Obal tedy poněkud skromný, mimochodem, zato ale s výrazně vyvedeným logem iniciálů názvu kapely, jež se časem stalo velmi slavným a platilo za jedno z jejích největších poznávacích znamení.
Titulek alba sice hřměl rock´n´rollem, ale to byla samozřejmě jen póza a jakýsi odkaz ve smyslu poklony starým dobrým časům, kdy rokenrol znamenal hudební revoltu. Tenhle štafetový kolík od něj totiž v osmdesátých létech převzal heavy metal a v podání TWISTED SISTER to znamenalo titánskou porci řezavých kytarových riffů, originálních melodií a zpěvu jako zvon, jehož majitel Dee Snider se svým démonickým zjevem navíc platil za zatraceně charismatického frontmana.
Takže se na „You Can´t Stop Rock´n´roll“ hrál heavy metal takříkajíc rovnou z čepu a znovu měl sílu přímo medvědí. Přestože totiž album bylo prvním, které kapela nahrála pro skutečně velký label (Atlantic Records), rozhodně nešla naproti nějaké vydavatelské opatrnosti a naopak svůj sound z debutu ještě více zhutnila a přitvrdila. A podobně jako na něm jste ani na nové osmatřicetiminutové kolekci neměli téměř šanci objevit hluché místo, protože byla jednoduše stejně poctivá, řízná a důrazná jako pochodový krok, jenž se ozývá v úvodu otvíráku „The Kids Are Back“.
Samotná tahle hymna na to navázala parádně nervní metalovou atmosférou, jíž obstaral pulsující basový spodek a jak po ostří žiletky svištící kytara. Podobně to neuměl zmáčknout široko daleko nikdo a TWISTED SISTER to následně přirozeně zdůrazňovali v každé další položce alba. V poctivém dupáku „Like A Knife In The Back“, v motorkářském chvalozpěvu (jak jinak v roce 1983) „Ride To Live, Live To Ride“ anebo v „I Am (I´m Me)“, která se se svojí výraznou melodií a drobným komerčním odlehčením stala prvním opravdovým hitem kapely.
Ale nebyl čas se za ní výrazněji ohlížet, protože sotvaže dozněla, vystřídala jí další těžcekovová tutovka „The Power And The Glory“, startující znovu zatěžkanou rytmikou, ovšem vrcholící ve vzrušujícím kvapíkovém tempu, v němž se klidně daly hledat zárodky speed metalu. Následují „We´re Gonna Make It“ a „I´ve Had Enough“ štiplavé jako čerstvá cibule v očích a s naprosto neprůstřelnými refrény, po nichž tak trochu stagnuje „I´ll Take You Alive“, osamocená ve své absenci zásadnějšího potenciálu, ovšem zakončená mohutným Perovým brejkem na bicí, v němž zejména vyniká razance, s jakou tenhle muzikant obsluhoval svůj nástroj.
Těsně před finále pak přijde čas i na vůbec první zaznamenanou baladu kapely „You´re Not Alone (Suzette´s Song“), která, ač je stejně výborná a melodicky nezaměnitelná jako zmiňovaná „I Am (I´m Me)“, se kupodivu nedostala na singl. Možná proto, že, jak už bylo zmíněno, i tak mělo album při výběru těchto svých reprezentativních „vyslanců“ prakticky nepřeberné možnosti. Vedle „The Kids Are Back“ se tak třetím singlem stala i uzavírající řízná titulní věc, jež působila, jako když si kompletní kapela zasedla k typickému americkému baru a začala do něj hromadně vytloukat divoký rytmus. Ke skladbě pak bylo natočeno i video, jež se stalo prvním z ikonických klipů, kterými se kapela měla ještě v budoucnu proslavit.
I druhý zářez, který si TWISTED SISTER vyřízli na pažbě své heavymetalové brokovnice, byl tedy znamením stoprocentní úspěšnosti, a zůstala za ním celá řada písní, jejichž sílu a charakter můžeme obdivovat dodnes. A to by se při tom s trochou nadsázky dalo říct, že se pánové stále ještě tak trochu rozkoukávali…
1. The Kids Are Back
2. Like a Knife in the Back
3. Ride to Live, Live to Ride
4. I Am (I'm Me)
5. The Power and the Glory
6. We're Gonna Make It
7. I've Had Enough
8. I'll Take You Alive
9. You're Not Alone (Suzette's Song)
10. You Can't Stop Rock 'n' Roll
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.