Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konečne niečo, čo ma aspoň na moment vytrhlo z recenzentskej letargie, resp. nedostatku chuti písať viac než len jednou vetou aj v zásade slušné veci. Na archivácky profil estónskych BAALSEBUB som však už rok po debutovom albume zaskočil cca raz za dva mesiace, reku „nemáte niečo nové v tejto mizérii?“ Trvalo to skoro šesť rokov, medzitým dvojskladbové demo „to je ono, len chcem viac“, ale v januári vyšlo sedemskladbové EP „Famine“. Nemá ani pätnásť minút, ale aspoň viem, že kapela stále funguje. Aktuálne v trojčlennej zostave Taavi Veidner basa, Tarvi Neemelaik gitary, a bubeník Markus Saar prebral po Aivaarovi Keermanovi aj mikrofón. (Ako to majú naživo, to netuším, ale v posledných rokoch sa s „naživo“ aj tak vrece extra netrhá.)
Po nedobrých skúsenostiach s Ungodly Ruins Prod. sa BAALSEBUB ujali americkí New Standard Elite, to znamená, že kto chcel čítať o vznešenej temnote a preduchovnenom hrôzozle, najneskôr na tomto mieste môže prekliknúť inde. Estónci hrajú najbarbarskejší a najohavnejší brutal death metal, ktorý nerozpráva rozprávky ani nejakým ponurým mládencom nepredáva ilúziu o ich jedinečnosti a nadradenosti. Len pozemské zlo, des a ohavnosti, ktoré páchal a pácha človek, bytosť v jednoduchosti priemeru svojho druhu atavisticky krvilačná, krutosti a nespravodlivosti naklonená tam, kde si myslí, že jej bude odpustené z titulu „práva“ aktuálne silnejšieho/horšieho. Potvrdzujú svoju pozíciu estónskych učeníkov BRODEQUIN plus ostatných bánd spomenutých v recenzii na debut, v porovnaní so súčasným zvukom učiteľov je ten ich výrazne bohapustejší, viaceré pasáže vyznievajú až odľudštene apokalypticky. Zverský náklep hnaný vpred plechovým rytmičákom ukrýva za hrsť zvrátených harmónií, zvoľní ho niekoľko slamovaček a vokály sú správne obludné. Ak by pomer kanálnych hĺbok a vyšších „pterodaktylov“ bol prehodený v prospech tých druhých, vec by to pokazilo, takto je však všetko ako má byť. Konzumentovi bežného death metalu bude táto zbierka pripadať ako retardovaný rachot a tak to má byť, tak to je správne, dá sa však počuť, že do budúcnosti sa kapela nemusí báť rozvinúť niektoré svoje nápady aj na tri minúty.
BAALSEBUB sú späť, aby pripomenuli, že vo fínskych krajoch od Uralu k Baltu a až do Laponska ťažko hľadať ukrutnejších kováčov smrti.
Skladby
1. Famine
2. Public Flaying of the Martyr
3. Torquemada
4. Scavenger's Daughter
5. Limits of the Body
6. Decapitation Under Guillotine
7. Heretic's Fork
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.