Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vedlejší produkt postrockové kapely ANATHÉME je nakonec zajímavější, než cokoliv od mateřské skupiny. A ještě bych měl dodat, že tím myslím francouzské ANATHÉME, nikoliv jejich liverpoolské dvojníky. „Poèmes fous pour herbes fraîches“ je vlastně první deskou, kterou vydal Florian samostatně. Pokud se nemýlím, hraje na ní na všechny nástroje a je občas trochu znát, že v nich není úplný profík. Nicméně to mu odpouštím. Má totiž jasnou vizi, jak chce, aby výsledek vypadal, a tu se mu daří naplňovat.
Na desce tak najdete postrockové kytarové hrátky i táhlé žesťové plochy, které pozvolna a nenásilně rozvíjí motivy skladeb, co se obtáčí kolem žánrů jako je postrock, ambient nebo neoklasika. Žánrové vymezení berte s určitou dávkou rezervy. NOTRE DAME DE LA COLLINE je poměrně dost specifickým projektem. I přes neotřelé a téměř symfonické nástrojové obsazení je komorní a velmi osobní. Díky tomu ale na něm vznikají nádherná a malebná hudební místa, která si mě podmanila už při prvním poslechu. Například počátek kompozice „Chronique des Faits Anciens“ je něco opravdu nevšedního.
Florian tu velmi zajímavě pracuje s určitým minimalismem. Dá se to vlastně říci jak o hudbě, tak o obalu. Někdy mám pocit, že je to taková hodně komorní verze GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, ze které někdo odmontoval tak 2/3 nástrojového obsazení. I tak to ale funguje. Jen výsledek není tak hlomozný a monumentální. V tom, jak celá deska pracuje s atmosférou a pocitovostí, ale nijak ochuzeni nebudete. NOTRE DAME DE LA COLLINE jsou důkazem, že i jeden člověk, který se na čas zavře na malé chatě, kde se učí na nové a nové nástroje, vás dokáže velmi sugestivně vtáhnout do svého světa.
Hodně komorní verze GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, ze které někdo odmontoval tak 2/3 nástrojového obsazení.
7,5 / 10
Skladby
1. Les Rivieres du Cerf
2. Chronique des Faits Anciens
3. L'Ecureuil de la Discorde
4. L'Eléphant et la Carapace
5. Sous les Ailes du Serpent
6. La ou sont les Oiseaux
7. Belle Sainte Mort
8. Le Livre des Hymnes
Diskografie
Poemes fous pour herbes fraîches (2021)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2022 Vydavatel: Wild Bless You ! Records Stopáž: 32:55
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.