Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Šest desek, které na Slovensku vyšly v roce 2021, a přežily v mých uších dodneška. Napříč subžánry od progresivního power metalu, přes noiserock, grunge, death metal anebo black metal řádně napumpovaný obhroublým punkem. Krátce a výstižně, jdeme na to!
Překvapení ze slovenské Šaly. Garážový punk, který v mnohém navazuje na devadesátkový grunge, ale rozhodně nejde o nostalgickou záležitost. Tah na branku, talent na silné melodie, žánrové rozkročení mezi grunge, garage rock i post-punkem. Jedna z mála kapel, která může mít ambici reprezentovat Slovensko i za hranicemi.
Nejzajímavější atmosférická blackmetalová hipsteřina na Slovensku. Zlobu tu nahrazuje melancholie, která díky epickým kytarovým linkám rozkvétá do poměrně dost košatých melodií. Bohužel naprosto opačným směrem jdou dost ubíjející bicí, které svojí kolovrátkovou unylostí podrážejí celku nohy.
Naprostá jistota powermetalové kvality z východního břehu řeky Moravy s výrazným vkladem progresivních a epických prvků. Od ryze žánrových riffovaček, přes orchestrální intermezza ve skladbě „Fallen“, až po hostovačku Devona Gravese z PSYCHOTIC WALTZ. Po všech stránkách dotažené a nabušené EP.
Velký posun od předchozích nahrávek kapely po stránce zvuku i aranží. Dospěle znějící nahrávka, naplněná po okraj moderním death metalem. Současně i deska, která se snaží reflektovat více subžánrových větví a přesto působí sevřeně. Vedle deathcoreových houpaček nabídne také epická sóla i závany melodického death metalu.
Obhroublá deska stojící na soutoku black metalu a crust punku. Syrovost tu občas tlumí pokusy o rezavé vybrnkávání, ale jakmile nastoupí riffy, agresivní zbustrovaná drnčící basa a nesmlouvavý skřehotavý vokál, je to čistá metalová špína, která nebere zajatce a nedělá kompromisy. Pokud punk znásilní black metal, vznikají opravdové průhledy do pekla.
Drzé EP, stavící na noiserockovém základě. Hlomozné, drnčivé a disharmonické. V rámci rockové scény na Slovensku absolutní zjevení, které si razí cestu s velkou dávkou sebevědomí. Někdy drásavé, jindy plné nihilismu, v každém případě uskřípané s nepříjemným zvukem. Přesně tak to miluju.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
