Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Desiaty rok existencie môže kapela osláviť všelijako. Mnohí sa „upravia“ rôznymi poživatinami, iní urobia výročný koncert, ďalší skončia, lebo hranie účty ešte stále neplatí, možností je dosť. A sú ľudia, ktorým akurát v jubilejný rok vyjde tretí album, taký, že po zrecenzovaní ho iste nebudem posúvať ďalej.
Takto to spravili napríklad prievidzskí STERCORE, ktorých „Smrtihlav“ rozprestrel krídla do noci 14. januára tohto roku. S tvorcami sme sa bližšie zoznámili pri predošlom albume, v zostave sa odvtedy niečo menilo, s istotou viem, že basák je nový, ten pôvodný to tuším dosť úspešne skúšal v nejakej talentovej speváckej šou. Z bookletu v tomto smere veľa nevyčítam, to je skoro ako nová móda na archívoch, že kliknete na zostavu kapely a tam „none“. Hudba Michal Maslák/Noro Tadial, texty Šušto a Claudia. Ale nahrávalo sa opäť v No Silence Studios a István Simon sa vo fachu vyzná, už minule zvuk stál za pochvalu.
Znenie je súčasné, profesionálne, hutné, čisté a zároveň metalové, dobrý pomer živosti „ľudskosti“ a neplastovej chladnej odťažitosti tu a tam. STERCORE majú svoje zámerne strojovejšie momenty, prekladajú ich výraznou dávkou energie, vášne i búrlivosti a prispôsobujú tomu celkový zvuk. Textovo je album príbehom v jedenástich kapitolách, hudobne rozvíja štýl z predošlej nahrávky, s tým, že aktuálne je žánrovo niekde v modernom melodickom death metale s prvkami death-a metalcoru. Mnoho vyslovene „hitových“ momentov ukazuje na ambície osloviť širšie publikum rovnako ako silné zastúpenie atmosférických, možno až so symfonickosťou koketujúcich pasáží a okorenenie elektronikou, ktoré vrcholí v závere.
Niečo podobné urobili na jednom zo svojich albumov ILLDISPOSED, ani neviem, ako to fans prijali, u mňa vtedy celkom fajn, podarila sa podobná melancholická, „civilne zasnená“ nálada, akú nachádzam aj na „The Death Head“. Inak STERCORE hudobne stále majú blízko k spolkom, ktoré som spomínal minule, a to, že hrajú s potenciálom osloviť viac ľudí si netreba vysvetliť ako nejaký popík. Naopak, moderný melodický extrémny metal v ich podaní je prevažujúco výbušný, agresívne útočí, trhá a do melódií je veľmi dobre zasadený variabilný hlboký revaný Matúšov vokál. Doplnkový melodický spev STERCORE skúsili už predtým, dopadlo to dobre a aj teraz je všetko fajn. Pokiaľ ste metalovo uviazli v 90. rokoch, toto pre vás možno nebude ono, ak však chcete niečo kvalitné, žánrovo neortodoxné, tvrdé a aj „moderné“, smrtihlav vám urobí radosť.
Súčasný melodický extrémny metal s ľahkým nádychom -core a dávkou elektroniky zo Slovenska v porovnaní s tým svetovým vôbec nevyzerá ako nejaký chudobný príbuzný.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.