Covid – 19 nezmizel dokonce ani díky ruské invazi na Ukrajinu, ale počty jeho nových případů klesly natolik, že už se stalo společensky přijatelné pořádat koncerty v klubech bez omezení kapacity či nošení roušek nebo respirátorů. Po více než dvou létech, během nichž jsme zažili něco, co jsme si předtím nedovedli představit ani v nějakém šíleném snu, po více než dvou létech, během nichž jsme si proto nemohli bez nějakých komplikací zajít na živou hudbu v klubu.

I proto jsem do plzeňské Lampy vstupoval s pocitem, který jsem snad ještě nezažil. Skoro jako falešná prvnička, která si sice něco málo z fungování hudebního průmyslu před rokem 2020 pamatovala, ale rozhodně si tím už nebyla moc jistá. Ale dobře to dopadlo – zvukař i výčep byli na svém místě, pódium jakbysmet a na něm dokonce živí muzikanti. A bylo hnedle plno, takže dobrá příležitost otestovat si, jestli už je to všechno tak bezpečné, jak ministr zdravotnictví říká.   

Na programu totiž bylo již dvakrát odložené turné kapel HENTAI CORPORATION a ČAD „Čehúni & Čoboláci“, které se poprvé mělo konat už na podzim 2020 u příležitosti nového EP prvně jmenovaných s názvem „00420603545450“. A to byl zjevně signál pro velmi solidní návštěvnost, která oběma vystupujícím kapelám vytvořila bezvadnou kulisu.

Jako první přišli na řadu slovenští mistři crust/thrashe ČAD a to přesně podle časového plánu, navzdory tomu, že do klubu dorazili jen nějakých čtyřicet minut předtím, než definitivně zmáčkli své nástroje. Inu, D1 nabízí lecjaká dobrodružství a v pátek se s nimi zrovna nešetřilo. Takže krátká zvukovka, Tornád Valér si postavil svou soupravu, a (doslova a do písmene) jelo se.

Čtěte také: ČAD - Bez pandémie by ten nový album vyznel úplne inak (rozhovor s Valérem Tornádem)

Nejen narvaný kotel se tak logicky stal svědkem parádní jízdy, ve které si tříčlenná kapela nebrala žádné servítky a prala to do přítomných s upřímností sobě vlastní. Zaznělo několik zástupců nejnovější desky „Medvede“, které bychom, kdyby turné proběhlo v původně plánovaném termínu, jistě neslyšeli, zaznělo naopak poněkud méně zástupců alba předešlého, a spolu s nimi pochopitelně i výcuc toho nejlepšího, co už kapela za dobu své existence stihla nashromáždit (namátkou třeba „Ťažký kov“, „Čertova kovadlina“, „Bastard“ anebo tutovka „Frustrovaný dojebaný nastratý“, kterou lze v našich časech evidentně nasazovat skutečně čím dál častěji). Do toho se Pišta, nenuceně a sympaticky uvádějící další skladby, tradičně culil jako sluníčko, takže efekt koncertu ČAD už prostě nemohl být lepší. Vlastně mohl, ale to by kapela musela dostat víc než přidělených padesát minut hracího času.  

       
Se stejnou časovou přesností pak nastoupili před plachtu s obří želvuškou i HENTAI CORPORATION, pražská alternativní odpověď na kdeco, která si získala mnohé svou vlastní verzí jakéhosi PRAŽSKÉHO VÝBĚRU na speedu a excentrickým projevem zpěváka Radka Škarohlída. Vystoupení téhle kapely vždy slibuje řadu netradičních zážitků a to zejména tehdy, pokud jste ještě právě jmenovaného zpěváka nikdy neviděli v akci (legendární události z Rockfestu v Dačicích v roce 2017 – ještě na ně mimochodem někdo vzpomene? – jistě potvrdí). Ani v Plzni to nebylo jiné, takže jsme si užili spoustu před desátou večerní nepublikovatelných výrazů, ale rovněž poměrně sofistikované hudby, která, i když jistě není pro každého a obyčejně přisuzovaná krabička thrash – rock´n´roll je jí jistě malá, plzeňský klub rozhoupala stejně spolehlivě jako slovenští předskokani. A nemusím asi dodávat, že když tentokráte zazněla „Tragedy Of Uncle Hitler“, byla s ohledem na aktuální události představena s alternativním „Putlerem“ v názvu.     

 
Bylo to tedy nakonec poměrně lehké, vklouznout do těch klubových zážitků, jež nám byly před dvěma lety tak násilně odepřeny. Někteří, pravda, semtam něco pozapomněli – jakože například není vůbec dobrý nápad se postavit těsně vedle vířícího kotle s plným půllitrem piva v ruce – ale pomyslný hromadný reparát byl tentokráte jistě složen velmi přesvědčivě. Tak ať nám to teď zase alespoň na nějaký čas vydrží.