Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brýlatý bůčkatý fotr is the new punk! Jako vážně. Když jsem poprvé slyšel SOUL GLO, vůbec jsem nevěděl, jak členové kapely vypadají. Představoval jsem si oprsklá skinny děcka, protože ta hudba srší energií a neuznává žánrové mantinely. Takoví BLACK MIDI v punku a metalu. Překvapení. SOUL GLO jsou prostě pupkatí, obrýlení chlápci středního věku, kteří chytli punk a začali s ním smýkat po podlaze. Ode zdi ke zdi. Od metalu k rapu.
Výsledkem je uřvaná punková energobomba, která do sebe vtáhla metalové breakdowny, screamo, ale třeba i trapové beaty a hiphop. Hrozně se mi líbí, jak zběsile a současně přirozeně SOUL GLO klouzají ze žánru do žánru, aniž byste si to uvědomili. Je v tom obrovská dávka nadhledu a drzosti. Vedle téměř metalových riffů tu stojí poblázněné taneční rytmy, kterým sekundují žesťové nástroje, jež do vás pumpují nekonečné dávky splašené energie. S touto rozjuchaností jsou často v určité kontradikci skvělé texty, které jsou ve své podstatě obžalobou společnosti, někdy ostřejší, často také zraňující i zranitelné. Samozřejmě tu najdeme i humor, ale poměrně hodně s absurdní nebo trpkou příchutí. Tomu všemu hodně pomáhá postava s mikrofonem. Pierce Jordan je slovní kulomet s brutální kadencí a silnou průrazností.
Je znát, že SOUL GLO nejsou žádní nováčci. „Diaspora Problems“ je jejich čtvrtou deskou a členové kapely mají poměrně bohaté předchozí zkušenosti. Novinka je první deskou pensylvánského kvarteta pod Epitaph Records. Celá deska má provokativní nádech v textech, které neberou zajatce a střílí se stejnou vervou do vlastních řad jako na objekty, které bývají standardním terčem arsenálu hardcorepunkové scény.
Svým způsobem je přidrzlý i zvuk. Zvonivě drnčící vyvýškovaná basa, zpěv, který je mnohem vytáhnutější než u jiných podobných kapel. A pak je tu ten šílený žánrový koktejl do kterého SOUL GLO namáčí i hodně pestrou a pečlivě vybranou partu hostů. Například zvučná jména z rapu, jakými jsou MOTHER MARYROSE nebo MC KINLEY DIXON.
Ať si ale vezmete jakoukoliv část alba, tak má velmi svěží jiskru a tah na branku. Přitom si ovšem vzpomenetei na absolutní základy, jakými jsou třeba BAD BRAINS. „Diaspora Problems“ je dynamická deska, která je velmi intenzivní, a to jak v tom, jak je složená po hudební stránce, tak také ve smyslu výpovědi.
1. Gold Chain Punk (whogonbeatmyass?)
2. Coming Correct Is Cheaper
3. Thumbsucker
4. Fucked Up If True
5. Jump!! (Or Get Jumped!!!)((by the future))
6. Driponomics (feat. Mother Maryrose)
7. (Five Years And) My Family
8. The Thangs I Carry (feat. BEARCAT)
9. We Wants Revenge
10. John J (feat. Kathryn Edwards and Zula Wildheart)
11. GODBLESSYALLREALGOOD
12. Spiritual Level Of Gang Shit (feat. McKinley Dixon and Lojii)
Diskografie
Diaspora Problems (2022) Songs To Yeet At The Sun (2020) The Nigga In Me Is Me (2019) II (2016) " " (2015)
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.