Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brýlatý bůčkatý fotr is the new punk! Jako vážně. Když jsem poprvé slyšel SOUL GLO, vůbec jsem nevěděl, jak členové kapely vypadají. Představoval jsem si oprsklá skinny děcka, protože ta hudba srší energií a neuznává žánrové mantinely. Takoví BLACK MIDI v punku a metalu. Překvapení. SOUL GLO jsou prostě pupkatí, obrýlení chlápci středního věku, kteří chytli punk a začali s ním smýkat po podlaze. Ode zdi ke zdi. Od metalu k rapu.
Výsledkem je uřvaná punková energobomba, která do sebe vtáhla metalové breakdowny, screamo, ale třeba i trapové beaty a hiphop. Hrozně se mi líbí, jak zběsile a současně přirozeně SOUL GLO klouzají ze žánru do žánru, aniž byste si to uvědomili. Je v tom obrovská dávka nadhledu a drzosti. Vedle téměř metalových riffů tu stojí poblázněné taneční rytmy, kterým sekundují žesťové nástroje, jež do vás pumpují nekonečné dávky splašené energie. S touto rozjuchaností jsou často v určité kontradikci skvělé texty, které jsou ve své podstatě obžalobou společnosti, někdy ostřejší, často také zraňující i zranitelné. Samozřejmě tu najdeme i humor, ale poměrně hodně s absurdní nebo trpkou příchutí. Tomu všemu hodně pomáhá postava s mikrofonem. Pierce Jordan je slovní kulomet s brutální kadencí a silnou průrazností.
Je znát, že SOUL GLO nejsou žádní nováčci. „Diaspora Problems“ je jejich čtvrtou deskou a členové kapely mají poměrně bohaté předchozí zkušenosti. Novinka je první deskou pensylvánského kvarteta pod Epitaph Records. Celá deska má provokativní nádech v textech, které neberou zajatce a střílí se stejnou vervou do vlastních řad jako na objekty, které bývají standardním terčem arsenálu hardcorepunkové scény.
Svým způsobem je přidrzlý i zvuk. Zvonivě drnčící vyvýškovaná basa, zpěv, který je mnohem vytáhnutější než u jiných podobných kapel. A pak je tu ten šílený žánrový koktejl do kterého SOUL GLO namáčí i hodně pestrou a pečlivě vybranou partu hostů. Například zvučná jména z rapu, jakými jsou MOTHER MARYROSE nebo MC KINLEY DIXON.
Ať si ale vezmete jakoukoliv část alba, tak má velmi svěží jiskru a tah na branku. Přitom si ovšem vzpomenetei na absolutní základy, jakými jsou třeba BAD BRAINS. „Diaspora Problems“ je dynamická deska, která je velmi intenzivní, a to jak v tom, jak je složená po hudební stránce, tak také ve smyslu výpovědi.
1. Gold Chain Punk (whogonbeatmyass?)
2. Coming Correct Is Cheaper
3. Thumbsucker
4. Fucked Up If True
5. Jump!! (Or Get Jumped!!!)((by the future))
6. Driponomics (feat. Mother Maryrose)
7. (Five Years And) My Family
8. The Thangs I Carry (feat. BEARCAT)
9. We Wants Revenge
10. John J (feat. Kathryn Edwards and Zula Wildheart)
11. GODBLESSYALLREALGOOD
12. Spiritual Level Of Gang Shit (feat. McKinley Dixon and Lojii)
Diskografie
Diaspora Problems (2022) Songs To Yeet At The Sun (2020) The Nigga In Me Is Me (2019) II (2016) " " (2015)
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.