Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brýlatý bůčkatý fotr is the new punk! Jako vážně. Když jsem poprvé slyšel SOUL GLO, vůbec jsem nevěděl, jak členové kapely vypadají. Představoval jsem si oprsklá skinny děcka, protože ta hudba srší energií a neuznává žánrové mantinely. Takoví BLACK MIDI v punku a metalu. Překvapení. SOUL GLO jsou prostě pupkatí, obrýlení chlápci středního věku, kteří chytli punk a začali s ním smýkat po podlaze. Ode zdi ke zdi. Od metalu k rapu.
Výsledkem je uřvaná punková energobomba, která do sebe vtáhla metalové breakdowny, screamo, ale třeba i trapové beaty a hiphop. Hrozně se mi líbí, jak zběsile a současně přirozeně SOUL GLO klouzají ze žánru do žánru, aniž byste si to uvědomili. Je v tom obrovská dávka nadhledu a drzosti. Vedle téměř metalových riffů tu stojí poblázněné taneční rytmy, kterým sekundují žesťové nástroje, jež do vás pumpují nekonečné dávky splašené energie. S touto rozjuchaností jsou často v určité kontradikci skvělé texty, které jsou ve své podstatě obžalobou společnosti, někdy ostřejší, často také zraňující i zranitelné. Samozřejmě tu najdeme i humor, ale poměrně hodně s absurdní nebo trpkou příchutí. Tomu všemu hodně pomáhá postava s mikrofonem. Pierce Jordan je slovní kulomet s brutální kadencí a silnou průrazností.
Je znát, že SOUL GLO nejsou žádní nováčci. „Diaspora Problems“ je jejich čtvrtou deskou a členové kapely mají poměrně bohaté předchozí zkušenosti. Novinka je první deskou pensylvánského kvarteta pod Epitaph Records. Celá deska má provokativní nádech v textech, které neberou zajatce a střílí se stejnou vervou do vlastních řad jako na objekty, které bývají standardním terčem arsenálu hardcorepunkové scény.
Svým způsobem je přidrzlý i zvuk. Zvonivě drnčící vyvýškovaná basa, zpěv, který je mnohem vytáhnutější než u jiných podobných kapel. A pak je tu ten šílený žánrový koktejl do kterého SOUL GLO namáčí i hodně pestrou a pečlivě vybranou partu hostů. Například zvučná jména z rapu, jakými jsou MOTHER MARYROSE nebo MC KINLEY DIXON.
Ať si ale vezmete jakoukoliv část alba, tak má velmi svěží jiskru a tah na branku. Přitom si ovšem vzpomenetei na absolutní základy, jakými jsou třeba BAD BRAINS. „Diaspora Problems“ je dynamická deska, která je velmi intenzivní, a to jak v tom, jak je složená po hudební stránce, tak také ve smyslu výpovědi.
1. Gold Chain Punk (whogonbeatmyass?)
2. Coming Correct Is Cheaper
3. Thumbsucker
4. Fucked Up If True
5. Jump!! (Or Get Jumped!!!)((by the future))
6. Driponomics (feat. Mother Maryrose)
7. (Five Years And) My Family
8. The Thangs I Carry (feat. BEARCAT)
9. We Wants Revenge
10. John J (feat. Kathryn Edwards and Zula Wildheart)
11. GODBLESSYALLREALGOOD
12. Spiritual Level Of Gang Shit (feat. McKinley Dixon and Lojii)
Diskografie
Diaspora Problems (2022) Songs To Yeet At The Sun (2020) The Nigga In Me Is Me (2019) II (2016) " " (2015)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.